Druhý, již kompletní, prototyp tanku Maus, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Myšlenka na stavbu super těžkého tanku hmotnostní kategorie nad sto tun vznikla pravděpodobně již v březnu roku 1942. V té době probíhal v Německu vývoj nových těžkých tanků, které měly pomoci vylepšit poměr sil na východní frontě. Předně zde byl 57 tunový tank Tiger, v dané době již prakticky připravený k zahájení výroby. Rozbíhal se ale také vývoj ještě těžšího tanku Tiger II o hmotnosti téměř 70 tun a konečně od listopadu 1941 probíhaly teoretické práce na tanku Löwe o hmotnosti 90 tun. Hitler však zastával názor, že Rusové rovněž pracují na vlastních těžkých strojích a že převaha nových německých typů bude trvat jen omezenou dobu. Proto chtěl jít o další krok dál a získat super těžký tank, který by v budoucnu zajistil převahu i nad teprve vyvíjenými sovětskými typy.

Zpracování projektu nového bojového stroje bylo rozděleno mezi dvě společnosti. Vývoj celého tanku mimo bojovou věž dostal na starost Hitlerův oblíbenec a propagátor těžkých tanků, profesor Ferdinand Porsche. Bojovou věž pak měla navrhnout a postavit firma Krupp. Podle některých pramenů byl nový stroj nejprve veden pod pracovním označením Mammut (tedy mamut), brzy však byl název změněn na poněkud sarkastické Mäuschen (tedy doslova myšička) a nakonec získal definitivní označení Maus (tedy myš). Sám Porsche vedl projekt pod označením Typ 205 a zbrojní úřad snad jako VK 100.01 (číslo 100 odkazuje na očekávanou hmotnost v tunách).

První nákresy super těžkého monstra byly Hitlerovi předvedeny zřejmě v červnu 1942. Spousta podstatných detailů byla v té době ještě nejasná. Co se výzbroje týče, bylo již jasné, že tank má disponovat dvěma kanony. Vedlejší kanon měl být ráže 75 mm, o tom nebylo sporu. Hlavní zbraň však dosud určena nebyla a uvažovalo se o kanonech ráže 105, 128 a dokonce i 150 mm. Jako nejvhodnější byl nakonec vybrán kanon ráže 128 mm o délce hlavně 55 násobků ráže, tedy více než 7 metrů. Hitlerovi se projekt nového super těžkého tanku zamlouval natolik, že v červenci 1942 nechal v jeho prospěch zastavit projekt tanku Löwe, aby nedocházelo k tříštění kapacit.

Květen 1943, Adolf Hitler si prohlíží dřevěný model tanku Maus ve skutečné velikosti. Všimněte si ramene plamenometu na zadní stěně trupu. Od jeho montáže bylo později upuštěno. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V říjnu nebo listopadu 1942 byl design nového tanku hotov a vznikly technické výkresy. Porsche v té době stále ještě počítal s podobným řešením pojezdového ústrojí, jaké použil pro svůj neúspěšný prototyp tanku Tiger. Na každém boku mělo být pravděpodobně 10 os se dvěma koly. Porsche pro nový tank prosadil svůj benzíno-elektrický pohon, který byl rovněž použit u jeho prototypu tanku Tiger. Primárním zdrojem energie měl tedy být klasický spalovací motor. Ten by však nepoháněl přímo kola tanku, ale elektrogenerátor. Elektrický proud z generátoru pak šel do dvou elektromotorů, které teprve roztáčely kola tanku. Šlo o dosti složitý systém, ale Porsche byl přesvědčen o tom, že pouze toto řešení zajistí možnost plynulého řízení tak těžkého stroje.

Konstruktéři museli při práci myslet také na spoustu detailů, které se netýkaly tanku samotného. Bylo nutno pamatovat na možnost přepravy takového monstra po železnici. Říšské dráhy nedisponovaly žádnými odpovídajícími vagony, takže je bylo nutno rovněž vyvinout. Nešlo přitom jen o nosnost, ale i o výšku. Samotný tank byl tak vysoký, že pro něj bylo nutno postavit snížené vagony, aby nedošlo k překročení výškového limitu pro přepravu po železnici (kvůli mostům a tunelům). Bylo rovněž jasné, že tak těžký stroj nebude moci využívat mosty. Tank tedy musel být schopen překonávat vodní toky jiným způsobem - broděním (více o tom později).

V lednu 1943 byl návrh konstrukce nového tanku schválen a zbrojní úřad objednal stavbu ověřovacího prototypu. Ten měl být hotov nejpozději v září 1943 a do konce roku pak mělo vzniknout dalších pět ověřovacích exemplářů. Od začátku roku 1944 měla najet sériová výroba deseti kusů měsíčně a celkem mělo být vyrobeno 120 těchto tanků. Za celkový design stroje byla odpovědná firma Porsche, pancéřový trup a bojovou věž včetně výzbroje měl dodat Krupp, spalovací motor firma Daimler-Benz a elektrické komponenty firma Siemens. Výroba pojezdového ústrojí byla svěřena pražské Škodovce a finální montáž tanku zajišťovaly dílny společnosti Alkett.

První prototyp tanku Maus se závažím místo věže. Jeho vůbec první jízda se odehrála na pozemcích továrny Alkett. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zřejmě v únoru 1943 obdržel Porsche dodatečný požadavek, aby svůj tank vyzbrojil také plamenometem. Porsche nesouhlasil a protestoval, ale byl samozřejmě nucen vyhovět přání objednatele. Vymyslet smysluplné a bezpečné umístění plamenometu nebylo vůbec jednoduché, protože návrh tanku původně s ničím takovým nepočítal. Porsche však nakonec řešení našel a výmetné hlavně umístil v obou zadních rozích trupu.

Samotný plamenomet měla dodat firma Hermann Köbe Feuerwehr Gerätefabrik a nešlo rozhodně o žádného drobečka. Celé zařízení sestávalo z pumpy, motoru pro její pohon, nádrže na 1000 litrů hořlavé směsi a dvou výmetných hlavní. Dále bylo třeba dvou elektromotorů pro otáčení samotných hlavní. Pro poměrně velkou nádrž na hořlavou kapalinu již nebylo v interiéru tanku místo, a proto byla upevněna zvenku na zadní stěně trupu. Celý komplet včetně hořlavé náplně dosahoval neuvěřitelné hmotnosti 4,9 tuny! Obsluhu plamenometu dostal na starosti radista. Ze svého stanoviště v samé přídi musel tedy dálkově ovládat plamenomet umístěný na zádi tanku, tedy nějakých cca 8 metrů za ním (jak konkrétně měl radista mířit jsem se nikde nedočetl).

Vývojové práce pokračovaly a zpřesňovaly se odhady celkové hmotnosti nového stroje. Když bylo již nad slunce jasné, že tank bude vážit více než 170 tun, usoudil profesor Porsche, že pojezdové ústrojí dle jeho původní představy nebude pro takovou hmotnost tím pravým a začal pracovat na zcela novém řešení. Podvozek nové konstrukce byl hotov v dubnu 1943. V květnu byl postaven dřevěný model tanku ve skutečné velikosti a předveden armádním činitelům i samotnému Hitlerovi (vedle toho byl předveden i zmenšený model tanku na dálkové ovládání, jehož řízení si vojenští činitelé mohli vyzkoušet... foto ZDE, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele).

Druhý kompletní prototyp tanku Maus, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Po revizi modelu si zástupci zbrojního úřadu zřejmě uvědomili, že instalace plamenometu nebyl šťastný nápad a vzali svůj požadavek zpět. V té době se již ale v dílnách firmy Krupp pracovalo i na skutečném prototypu a v zadním pancíři již byly vyřezány otvory pro držáky plamenometných hlavní. Tyto výřezy byly tedy znovu zavařeny kusy pancíře (sváry v těchto místech jsou jasně viditelné na jediném dochovaném exempláři tanku Maus v ruském muzeu v Kubince). I nadále se ale počítalo s vnější nádrží na zadní stěně trupu. Jen místo směsi pro plamenomet v ní mělo být uloženo další palivo pro hlavní motor tanku.

V červnu 1943 dodala firma Daimler-Benz motor pro nový tank. Benzínový agregát MB 509 vznikl speciálně pro tento účel úpravou leteckého motoru DB 603. Motor dával maximální výkon úctyhodných 1080 koní. Šlo však zřejmě pouze o dočasné řešení pro první prototyp protože Porsche pro svůj výtvor požadoval dieselový motor. První pancéřový trup dokončili Kruppovi dělníci zřejmě v červenci 1943 a následně jej odeslali do firmy Alkett ke kompletaci. 22. prosince 1943 již v dílnách firmy Alkett stál smontovaný a plně funkční podvozek s trupem ovšem zatím bez bojové věže, jejíž dokončení se zpožďovalo. Podvozek nesl číslo 351451.

Podvozek tanku sestával na každém boku ze šesti samostatných vozíků. Vzhledem k obrovské hmotnosti, kterou musel podvozek unést, bylo nutné osy vozíků uchytit k trupu na obou koncích (jinak by zcela jistě došlo k jejich ohnutí nebo zlomení). Proto byl boční pancíř tanku netypicky protažen dolů. V prostoru mezi vnitřním a vnějším bočním pancířem byly uloženy zmíněné vozíky tvořící pojezdové ústrojí. Každý z nich byl upevněn na masivní ocelové trubce a oba konce této trubky pak spojeny s pancířem trupu. Tato trubka byla uchycena napevno a nesloužila tedy k pérování kol. Pérování zajišťovala kyvná ramena nesoucí samotná pojezdová kola pod trubkou. Tato ramena byla opatřena masivními spirálovými pružinami. Na každém z popsaných vozíků byla čtyři pojezdová kola. Celkem tedy na každém boku bylo 24 pojezdových kol (6 vozíků po 4 kolech). Nad trubkou, která celý vozík spojovala s trupem, pak byly ještě drobné vratné kladky, které nesly horní část pásu. Podvozek doplňovalo přední napínací kolo a zadní ozubené kolo hnací.

První prototyp tanku Maus se závažím místo věže, stroj zatím není opařen kamufláží. Na tomto snímku je krásně vidět jak široké byly pásy a jak málo volného prostoru zůstalo mezi nimi. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pásy byly široké neuvěřitelných 110 cm. Tato extrémní šířka byla nezbytná pro rozložení obrovské hmotnosti tanku a snížení měrného tlaku na půdu. Ten však i přesto zůstal poměrně vysoký a to 1,45 kg na cm2. Konstruktéři uvažovali o dalším rozšíření pásů a snížení měrného tlaku, ale nebylo již kam. Směrem do stran již vůz narážel na rozměrové limity pro železniční přepravu a rozšíření směrem k ose tanku nebylo možné, protože by v prostoru mezi pásy nezbylo v trupu dost místa pro elektrogenerátor.

Trup tanku byl svařen z rovných pancéřových desek a měl v podstatě velmi jednoduché tvary. Nos trupu tvořila horní a spodní deska. Ta spodní však byla poměrně úzká, aby se vešla mezi široké pásy. Síla těchto desek byla neuvěřitelných 200 mm! Na spodní desce byla navařena dvě masivní oka pro zaháknutí vlečných lan (u prvního prototypu podvozku oka ještě chyběla). Pásy byly na přídi částečně zakryty pancířem, který byl silný 100 mm. Rovněž zadní stěna trupu byla tvořena horní a dolní deskou, tentokrát o síle 150 mm. Boční stěny trupu byly kolmé k rovině země a jejich síla nad pásy činila 180 mm. Protažený boční pancíř, který částečně překrýval pásy, byl pak silný "pouze" 100 mm. Vodorovný strop trupu byl nejsilnější v přední části, nad kabinou řidiče a radisty, kde dosahoval tloušťky 100 mm. Zbytek stropu byl silný již jen 50 mm. Totéž platilo i pro dno podvozkové vany. V přední části mělo dno tloušťku 100 mm, dále pak už jen 50 mm.

Ačkoliv byl Maus obrovský stroj, jeho vnitřní prostor byl doslova nacpaný po okraj. Velkou část využitelného prostoru "ukradly" široké pásy. Mezi nimi zůstal pouze poměrně úzký pruh, kde byl interiér trupu využitelný v celé své výšce. Prostor nad pásy byl pak logicky nižší. V samé přídi trupu se nalézala kabina pro řidiče a radistu. Kabina byla kompletně uzavřená a oddělená od prostoru pro zbytek posádky. Oba muži zde seděli velmi blízko u sebe, řidič mírně nalevo a dopředu od radisty (umístění sedaček obou mužů je krásně vidět na snímku ZDE, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele). K nástupu a výstupu jim sloužil společný průlez ve stropě nad jejich hlavami. Vedle toho měli vojáci k dispozici ještě nouzový průlez v podlaze kabiny. Vyřezat do čelního pancíře o síle 200 mm průzory by bylo příliš pracné a zbytečně by to narušovalo celistvost a tím i odolnost pancíře. Výhled pro řidiče a radistu byl proto řešen pomocí periskopů ve stropní desce trupu.

Pro přesuny tanku Maus musel být vyvinut speciální železniční vagon, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Po stranách kabiny řidiče a radisty byly umístěny nádrže s palivem pro hlavní motor tanku. Motor samotný byl pak uložen přímo za jejich kabinou. Jak již bylo zmíněno, oním hlavním motorem tanku byl benzínový Daimler-Benz MB 509 o obsahu válců 44,5 litru s maximálním výkonem 1080 koní při 2400 otáčkách za minutu. Motor byl uložen ve zmíněném hlubokém "žlabu" mezi pásy. Snížený prostor nad pásy po stranách motoru byl využit pro chladící aparaturu - nádrže na chladicí kapalinu, ventilátory atd. Výfuky od motoru byly vyvedeny po obou stranách trupu skrz jeho strop a směrem do boků (foto ZDE, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele nebo ZDE, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele). Bezprostředně za motorem byl podél osy tanku uložen obrovský elektrogenerátor. Ten byl opět uložen podélně v hlubokém středovém žlabu mezi pásy. Prostor po jeho stranách byl využit k uskladnění munice. Přímo nad generátorem pak byla podlaha bojové věže. V samé zádi tanku byly v bocích trupu (tedy ve sníženém prostoru nad pásy) umístěny dva elektromotory. Střed trupu v zádi pak vyplňovala soustava převodů spojující elektromotory a hnanými koly vozu.

Znovu si připomeňme, že benzínový motor poháněl elektrogenerátor, ten dodával proud pro elektromotory a ty roztáčely kola tanku. Díky tomuto systému nebylo třeba převodovky a tím pádem ani řazení rychlostních stupňů. Zrychlování, zpomalování i samotné řízení obrovského kolosu bylo díky tomu plynulé a hladké a nekladlo žádné speciální nároky na řidiče. Na druhou stranu šlo o složitý systém, který prodražoval výrobu, a jeho komponenty zabíraly v interiéru vozu spoustu místa. Trup tanku byl skutečně zaplněn do posledního místečka. A to zde ještě byla ona již zmíněná vnější palivová nádrž na zadní stěně trupu!

Bojová věž nebyla u prvního prototypu instalována. Na jejím místě bylo pouze velké závaží simulující její hmotnost. Stropní pancíř trupu před závažím (a tedy i před věží pokud by byla instalována) byl opatřen zamřížovanými otvory, kterými proudil vzduch ke spalovacímu motoru a k chladící soustavě. Rovněž zde ústila hrdla pro plnění palivových nádrží i nádrží na chladicí kapalinu. Rovněž za věží (závažím), v místech kde byly uloženy elektromotory, byl strop trupu mřížovaný, aby umožnil proudění vzduchu.

První prototyp tanku Maus během testů. V průběhu jedné z jízd došlo k zapadnutí tanku do bahna. Tento snímek byl pořízen krátce po jeho vyproštění a zablácený bok krásně ukazuje jak neuvěřitelně hluboko stroj zapadl. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vraťme se ale nyní od popisu stroje zpět k jeho historii. Jak již bylo řečeno, první kompletní podvozek a trup tanku Maus s výrobním číslem 351451 byl dokončen 22. prosince roku 1943. Bojová věž však v té době ještě dokončena nebyla. Aby nedocházelo ke zbytečnému zdržení, bylo rozhodnuto, že prototyp podvozku bude otestován i bez věže. Místo ní byl podvozek osazen závažím simulujícím věž, tzv. Balastungsgewicht. Hmotnost závaží (stejně jako skutečné věže) byla neuvěřitelných 55 tun (tedy téměř stejně jako vážil celý těžký tank Tiger!). První krátkou ověřovací jízdu absolvoval tank se závažím místo věže ještě v prosinci 1943 a to na pozemcích továrny Alkett. Následně byl v lednu 1944 odeslán k důkladným jízdním zkouškám do Böblingenu.

V mezičase se však situace v Německu změnila. Válka se pro Němce nevyvíjela dobře a priority zbrojní výroby začaly být přehodnocovány. Na konci října 1943 tak padlo rozhodnutí o ukončení dalších vývojových prací na tanku Maus a přesměrování všech kapacit k maximalizaci produkce jiných, již zavedených typů bojové techniky. V listopadu pak byla upravena původní objednávka. Armáda již poptávala stavbu pouze dvou kusů ověřovacích podvozků a jediný exemplář bojové věže. V Kruppových továrnách v Essenu již ale tou dobou ležely další čtyři svařené trupy a pět věží (protože původně bylo objednáno šest ověřovacích exemplářů nového tanku). Od listopadu již práce na těchto "přebytečných" kusech nepokračovaly a trupy a věže zůstaly prostě ležet ve skladech.

První prototyp podvozku se závažím místo věže dorazil do Böblingenu 14. ledna 1944. Pro jeho přepravu byl použit pro tento účel speciálně vyvinutý železniční vagon o délce 27 metrů se sníženou plošinou a 14 nápravami! Z nádraží se tank po vlastní ose přesunul do cca 5 km vzdálených kasáren. Podle dobových záznamů se tento přesun obešel bez jakýchkoliv problémů. Následujícího dne pak začaly oficiální jízdní testy. Celkové vyznění testů bylo pozitivní. Objevilo se samozřejmě mnoho dílčích problémů, ale jako celek fungoval stroj velmi dobře. Vyloženě pochvalně hovořily zprávy o systému řízení. I přes enormní hmotnost a rozměry bylo ovládání vozu snadné a velmi přesné. Přesnost řízení dokazují i dochované tovární fotografie, na kterých se Maus doslova protahuje úzkým prostorem, ve kterém jde již skutečně o centimetry. Porscheho benzíno-elektrický pohon, který to umožnil, se tedy konečně dočkal ocenění.

Druhý prototyp tanku Maus byl již kompletní včetně věže a výzroje. Na tomto snímku je zatím bez kamulfážního nátěru. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Během testů došlo ale také k některým problémům. Gumová bandáž pojezdových kol vzala díky obrovské zátěži velmi brzy za své. Výrobní závod tak musel dodat nová kola s vylepšenou odolnější bandáží. Mechanici si tak alespoň přímo v polních podmínkách vyzkoušeli, jak takovou složitou operaci jakou je výměna pojezdových kol, provést. V průběhu testovacích jízd došlo rovněž k zapadnutí tanku do hlubokého bahna. Fotografie dokazují, že tank zapadl až do cca dvou třetin výšky trupu. Opět to byla skvělá příležitost vyzkoušet si, jak by si posádka a podpůrný personál s takovou situací poradil v bojových podmínkách (už jen představa vyprošťování 188 tun těžkého vozu musela být pro všechny znalé noční můrou). Po odházení části bahna a zřejmě použití dřevěných kulatin pod pásy se ale tanku nakonec podařilo vyprostit se vlastními silami. Drobné incidenty jako vytrhané dlažební kostky v zatáčce, kterou Maus projel, nestojí ani za zmínku :-)

Jak dokazují fotografie, byl tank někdy v průběhu svého testování v Böblingenu opatřen kamuflážním nátěrem. Na tom by nebylo nic tak mimořádného, pokud by součástí nátěru nebyl i symbol zkříženého srpu a kladiva. Proč Němci namalovali na tank symboly svého hlavního protivníka není jasné. Zcela jistě nešlo o snahu nějak tank maskovat (to by bylo asi jako snažit se vydávat slona za zebru tím, že mu namalujeme na bok dva černobílé pruhy). Během testovacího období rovněž došlo k dodatečné montáži ok pro vlečná lana na přední i zadní stěnu trupu, takže od té doby jsou již na fotografii k vidění.

Druhý prototyp podvozku s trupem nesl výrobní číslo 351452. Zvenku se od toho prvního lišil spíše jen v detailech. Nebyly zde již například vůbec výřezy pro plamenometné hlavně v zadní stěně trupu (které první prototyp měl a musely u něj být zpětně zaslepeny). Druhý prototyp měl také nové detaily jako přední a zadní světlomety nebo pancéřové kryty před mřížovanými průduchy ve stropě trupu nad chladiči. Největší novinka se však skrývala uvnitř trupu. Druhý exemplář dostal nový motor - naftový DB 517 s obsahem válců 44,5 litru, který dával maximální výkon 1200 koní při 2500 otáčkách za minutu. Také tentokrát musel být prototyp postaven bez bojové věže, protože ta stále nebyla k mání. 10. března 1944 dorazil druhý podvozek tanku Maus do Böblingenu k testům.

Druhý kompletní prototyp tanku Maus během zkoušek. Na tomto snímku je tank již natřený maskovacím nátěrem. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

První bojová věž byla dokončena až v dubnu 1944. Stejně jako trup, i věž měla vcelku jednoduché tvary. Boční a zadní stěny byly sice kónicky skloněné, ale jinak je tvořily rovné pancéřové desky. Pouze čelní stěna věže byla zakulacená. V jejím středu čněla masivní odlévaná maska pro dva kanony. Hlavní zbraní tanku byl kanon 12,8cm KwK 44 L/55. Jak název zbraně napovídá, její ráže byla 128 mm a délka hlavně činila 55 násobků ráže. Napravo do hlavního kanonu byl umístěn doplňkový kanon 7,5cm KwK 44 L/36, ráže 75 mm s hlavní o délce 36 ráží. Obě zbraně byly umístěny v jedné masce, takže mířily společně. Maska umožňovala vertikální náměr v rozsahu -7 až +23 stupňů.

Oba kanony byly vyvinuty speciálně pro tank Maus. Kanon 7,5cm KwK 44 L/36 vznikl úpravou krátkohlavňového tankového děla 7,5cm KwK 37 L/24. Měl stejnou komoru a používal stejnou munici, dostal však delší hlaveň. Nalevo od masky kanonů byl v čelní stěně věže ještě jeden drobný výřez a v něm kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Pro silnější z kanonů bylo na palubě uloženo celkem 68 kusů munice, pro doplňkový kanon ráže 75 mm se nakládalo 100 nábojů a konečně zásoba kulometného střeliva činila 1000 kusů.

Uprostřed každé z bočních stěn věže byl malý kruhový otvor sloužící jako střeliště pro ruční zbraně posádky. V zadní stěně pak byl o něco větší otvor, který vedle střelby sloužil zřejmě také k nakládání munice. Ve stropě věže pak byla hned celá řada otvorů. Byly zde dva kruhové nástupní průlezy uzavírané jednodílnými příklopy. Před pravým průlezem ústil na střeše otočný pozorovací periskop sloužící veliteli tanku. Dále zde byly dva elektrické ventilátory pro odvětrávání interiéru věže, vlevo vpředu čněl ze střechy pancéřový kryt periskopického zaměřovače kanonů a zcela vzadu byl vrhač zadýmovacích granátů ovládaný z vnitřku věže. Čelní pancíř věže byl silný neuvěřitelných 220 mm! Boční i zadní stěna pak měly tloušťku 200 mm. Strop věže tvořil pancíř o síle 60 mm. Není divu, že věž včetně výzbroje vážila téměř 55 tun!

Takto nalezli jediný kompletní exemplář tanku Maus sovětští vojáci. Ustupující Němci jej vyhodili do povětří. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

3. května 1944 doputovala první dokončená věž do Böblingenu, aby zde mohla být namontována na tankový podvozek. V tu chvíli však věž ještě nebyla kompletní. Až o něco později dorazily do Böblingenu také kanony, otočný mechanismus věže a další její doplňky. Nejprve tedy muselo dojít ke kompletaci věže a teprve 7 nebo 8 června 1944 byla věž instalována na podvozek - přesněji řečeno na druhý prototyp s výrobním číslem 351452. Následně byly zahájeny zkoušky vůbec prvního zcela kompletního prototypu tanku Maus. Fotografie opět dokazují, že původně byl celý tank v jedné barvě, zřejmě standardní šedi, a teprve někdy v průběhu testů byl opatřen maskovacím nátěrem.

Kompletní tank Maus včetně věže a výzbroje vážil 188 tun. Na délku měřil 10,085 metru, široký byl 3,7 metru a na výšku měl 3,649 metru. Jeho posádku tvořilo šest vojáků. Řidič s radistou seděli v samostatné kabině v přední části trupu. Ve věži pak měli stanoviště velitel, střelec a dva nabíječi. Na silnici dokázal těžký kolos vyvinout maximální rychlost 20 km/h, v terénu to však bylo výrazně méně. Zásoba paliva činila 1600 litrů ve dvou vnitřních nádržích a dalších 1000 litrů v odhoditelném sudu na zádi trupu (který měl původně sloužit pro hořlavou směs do plamenometů). 2600 litrů paliva se na první pohled zdá jako obrovské množství, jenže... při jízdě po silnici spolykal Maus cca 1600 litrů paliva na 100 km a v těžkém terénu vyletěla spotřeba až k astronomickým 4000 litrů na 100 km!!! Plné nádrže tedy tanku vystačily na ujetí nějakých 160 kilometrů po silnici.

Sud s palivem upevněný zvenku na zádi trupu se může na první pohled jevit jako čiré bláznovství. Je však třeba si uvědomit, že pro sériový tank Maus se počítalo s dieselovým motorem a nafta, narozdíl od benzínu, zase tak snadno nevzplane. Koneckonců vnější nádrže s palivem byly zcela běžné např. u sovětských tanků T-34, které měly rovněž naftové motory. U prvního prototypu tanku Maus, který byl ještě provizorně poháněn motorem benzínovým, však sud s palivem pro jistotu instalován nebyl, protože by to opravdu bylo nebezpečné.

Květen 1945, Kummersdorf, sovětští vojáci se zájmem zkoumají vrak tanku Maus. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vzhledem ke své enormní hmotnosti nemohl Maus k překonávání vodních toků využívat mosty, protože by jej prostě neunesly. Konstruktéři proto museli tank uzpůsobit k hlubokému brodění. Před vjezdem do vody musela posádka na všechny mřížované otvory ve stropě trupu nasadit kryty a utěsnit poklopy věže a její prstenec. Nad poklopem řidiče a radisty se pak vztyčil 6 metrů vysoký tubus, který přiváděl vzduch nejen pro oba vojáky, ale také pro spalovací motor. Nastartování spalovacího motoru však bylo pouze záložní řešení pro pohyb pod vodní hladinou. Primární způsob pohonu tanku pod vodou byl pouze pomocí elektromotorů. Spalovací motor přitom neběžel a proud pro elektromotory byl dodáván pomocí kabelů z druhého tanku Maus stojícího s nastartovanými motorem na břehu. Taková byla alespoň teoretická představa konstruktérů... k praktickému vyzkoušení zřejmě nikdy nedošlo.

Jak bylo zmíněno výše, první kompletní tank Maus byl smontován v červnu 1944 a následně byly zahájeny jeho testy. Ty však netrvaly dlouho. Již v srpnu 1944 totiž přišlo rozhodnutí o definitivním ukončení celého projektu Maus. V návaznosti na to byly oba existující prototypy (první osazený závažím a druhý s kompletní bojovou věží) koncem roku 1944 odeslány do Kummersdorfu, zřejmě k "uskladnění". A právě zde zastihl oba stroje konec války v květnu 1945. Aby jediný kompletní Maus nepadl do rukou postupujících Sovětů v bojeschopném stavu, vyhodili jej prchající Němci do povětří. Jak dokazují fotografie, výbuch poměrně silně poškodil trup a podvozek tanku, věž však zůstala v jednom kuse i když zřejmě skutečně bojově nepoužitelná.

Rusové se rozhodli, že tento hitlerovský unikát zachrání a odvezou s sebou na východ. Z prvního podvozku sejmuli závaží simulující věž a na jeho místo instalovali věž, která přežila výbuch druhého prototypu. Díky tomu se světu zachoval kompletní tank Maus, který je dnes k vidění v muzeu v Kubince, v Rusku. Existují i jiné varianty příběhu o konci prototypu tohoto monstra, fotografie však vcelku jasně potvrzují právě popsanou historii (a stroj vystavený v Kubince stojí na podvozku první verze, což dokazují i zaslepené výřezy pro původně plánovaný plamenomet v zadní stěně trupu - foto ZDE, zdroj: Wikimedia, Creative commons, upraveno). Fotografie tanku navagonovaného k přepravě do SSSR ukazují ještě jednu zajímavou věc. Podle stop v čelním pancíři ruští vojáci evidentně neodolali a vyzkoušeli si odolnost Mause proti ostřelování.

Spojenečtí vojáci si v obsazených Kruppových závodech v Essenu prohlížení nikdy nedokončené trupy a věže pro tanky Maus, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

Vedle obou funkčních prototypů se konce války dočkaly také další čtyři trupy a pět věží uložených v Kruppově továrně v Essenu. Ty na konci války padly do rukou britským vojákům a později zřejmě došlo k jejich sešrotování.

Projekt Maus byl z historického pohledu spíše plýtváním zdroji než čímkoliv jiným. Historie ukázala, že cesta ke kvalitativnímu překonání protivníka nespočívá v hrubém zvyšování síly pancíře a výzbroje za každou cenu. Maus byl pomalý a drahý kolos s obrovskými nároky na servis a logistiku. Na první pohled se možná mohl jevit jako nezničitelný, ve skutečnosti však byl stejně zranitelný jako kterýkoliv jiný tank - k jeho zničení stačil jediný přesný zásah letecké pumy nebo rakety, protitanková mina, která by poškodila pás nebo pěšák se zápalnou lahví vhozenou na správné místo. Spousta armádních činitelů tuto skutečnost viděla od samého počátku (včetně Guderiana), byli však "přehlasováni".

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

- 63 autentických fotografií v GALERII

VZNIK TANKU

PRVNÍ NÁVRH

PLAMENOMET

POPIS STROJE

PRVNÍ PROTOTYP

TESTY PROTOTYPU

DRUHÝ PROTOTYP

VĚŽ A VÝZBROJ

KOMPLETNÍ TANK

TECHNICKÁ DATA

GALERIE

 

 

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje