Autor Téma: Antonín Sochor  (Přečteno 7612 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Jarouš

  • ČSR
  • Poručík
  • Příspěvků: 233
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. června 2009
Antonín Sochor
« kdy: Září 18, 2008, 08:45:33 »
 Narodil se 16.6 1914 v Německu Antonínovi a Anně roz. Kutnové. Po vypuknutí války jeho otec narukoval na italské bojiště a matka se přestěhovala i s dětmi ke svým rodičům do Duchcova. Malý Antonín vystudoval v Duchcově obecnou školu i měšťanku. Od září 1929 začal studovat Obchodní akademii v Teplicích. V roce 1933 musel zanechat studií a nastoupil jako pomocný dělník ve sklárně. V roce 1934 vstoupil do Soc. Dem. strany. V této době se také několikrát střetl s Heinleinovci.

 V roce 1936 nastoupil vojenskou prezenční službu u 17. pěšího pluku v Trenčíně, kde navštěvoval poddůstojnickou školu a plynový kurz. Dotáhl to až na četaře. Za mobilizace působil u p. pl. 67 v Komárně, v únoru 1939 pokračoval jako délesloužící poddůstojník. Po okupaci se vrátil do Duchcova, ale po několika týdnech měl problémy s Němci a byl zatčen Gestapem. V květnu byl odeslán do pracovního tábora Bitterfeld u Lipska. Zde provedl několik sabotáží, aby se z tábora dostal, předstíral zájem o službu ve Wehrmachtu. Jako narozený v Německu a s bydlištěm v Sudetech byl bez problémů odveden a před odchodem dostal krátkou dovolenou. V létě se vrátil domů, kde se i přes dohled Gestapa připravil k útěku. Jeho cesta vedla přes protektorát do Polska. Hranice překročil v prostoru Frýdku-Místku. V Polsku vstoupil 20.7. do řad ČS legionu jako 1101. příslušník. Po okupaci východního Polska Sověty se dostal do několika táborů NKVD ( Jarmolince, Oranky a Suzdal).

Byl vybrán jako člen nové ČS. jednotky v SSSR a 28.10. 1941 jmenován ppor. pěch. Byl velitelem výcvikové čety a 17.9. se oženil se Štěpou Cejzlarovou. V říjnu převzal velení čety průzkumníků-samopalníků 1. polního praporu.

 Na konci ledna prapor odjede na  frontu. Zde plnil úkoly průzkumu a 8.3. jeho rota posílila 1. rotu npor. Jaroše v Sokolovu. V těchto bojích si četa vedla velmi dobře. Sochor zde zničil nepřátelský OT i s výsadkem,  ač sám zraněn pokračoval v boji, a až v noci ustoupil se svými muži za řeku Mžu.  Za projevené schopnosti a statečnost byl vyznamenán 1. ČS. válečným křížem a řádem rudého praporu. 10.3. byl evakuován do nemocnice v Charkově. Když město o tři dny později dobyl tankový sbor SS, vyvedl sebe a další dva Čechy z města. V létě se prapor přeměnil v brigádu a Sochor se 3.7. stal velitelem motorizované roty tankového praporu. 1.9. se mu narodil syn Ludvík.

 1. 10. odjel v hodnosti poručíka na frontu. 5.11. 1943 se jeho jednotka podílela na osvobozování Kyjeva, kde za podpory tanků obsadila továrnu Bolševik, poté první vnikli do prostorů nádraží Kyjev 1. Následujícího dne dosáhli s Tesaříkovými a Buršíkovými tanky Dněpru. Za tuto akci obdržel titul Hrdiny SSSR, Zlatou hvězdu, Leninův řád a 2. ČS. kříž. Následovali boje o Bílou Cerkev, za které obdržel 3. ČS. kříž. 

V rámci Korsuň - Ševčekovské operace se v lednu 1944 zúčastnil obrany brigády na Horním Tikiči. Zde byl 24.1. lehce raněn do nohy. Po rozšíření brigády na sbor velel motorizovanému praporu samopalníků ( MPS) 1. tankové brigády (13.4. 1944). V Karpatsko- Dukelské operaci zasáhl MPS v sestavě 1. pěší brigády do bojů. Npor. Sochor dobyl v čele svých mužů  "Krvavou kótu 534" , o kterou se zápolilo téměř týden. Zde, 14.9. , utrpěl těžké zranění. Velitele praporu se podařilo evakuovat do nemocnice v Odrzykoni, kde mu vyoperovali 218 střepin. V prosinci 1944 se krátce vrátil na frontu, poté zastával funkci ve štábní rotě 1. Arm. sboru, v únoru působil ve škole propro důstojníky v záloze, 23.4.1945 se stal v hodnosti kapitána velitelem štábní roty MNO. Už jako štábní kapitán se setkal v prvních poválečných dnech s rodiči a sourozenci.

 Po osvobození se stal důstojníkem z povolání a po absolvování Vysoké školy válečné ( 30.10.1945- 15.7.1947) byl povýšen na majora pěchoty a přemístěn na veliteství 1. divize do Prahy k 1. oddělení. V červenci 1948 se stal důstojníkem Gen. štábu. 11.4.1947 se mu narodila dcera Eva. Od podzimu 1948 se podílel na tajném výcviku brigády židovských dobrovolníků HAGANA na území ČSR i Izraele. Tam nějaký čas zastával funkci poradce. V září 1949 se stal profesorem pěchotního učiliště v Milovicích, kde se stal velitelem školy středních velitelů. 1.7.1950 byl povýšen na podplukovníka.

 Antonín Sochor zahynul za velmi podivných okolností na následky automobilové nehody během vojenského cvičení v noci z 15. na 16. 8. 1950 ve vojenském újezdu Ralsko. Na organizaci k záchraně jeho života se totiž podílel i Bedřich Reicin, známý svou nenávistí k členům tzv. Orancké skupiny, kam patřil i Sochor. Významný neurochirurg MUDr. Škvařil byl Reicinem kontaktován záměrně pozdě a ke zraněnému dorazil v době, kdy mu už nedokázal pomoci. Antonín Sochor byl dne 6.10. 1955 povýšen in memoriam do hodnosti generálmajora.


 Vyznamenání: 4x ČS. válečný kříž 1939, ČS. vojenská pamětní medaile SSSR, medaile Za chrabrost před nepřítelem, medaile Za zásluhy I. stupně, Zlatá medaile ČS. vojenského řádu bílého lva Za vítězství, Řád SNP I. stupně, Orden krasnoje znamja, Zlatá hvězda Hrdiny SSSR, Orden Lenina, medal Za pobedu nad Germanijej, medal Za osvoboždenije Pragi, Ordinul Coroana Romaniei, Krzyz srebrny orderu Virtuli militari. Sokolovská pamětní medaile, Junácký kříž " Za Vlast 1939-45", Dukelská pamětní medaile in memoriam.

                     
"Jsem voják a rváč." Arm.Gen. Josef Šnejdárek
http://vlastenci.cz/

mbbb

  • ČSR
  • Štábní kapitán
  • Příspěvků: 496
    • Finanční stráž
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 28. září 2008
Re: Antonín SOCHOR
« Odpověď #1 kdy: Září 18, 2008, 08:57:00 »

holoubek

  • ČSR
  • Kapitán
  • Příspěvků: 387
    • vets
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 7. prosince 2008
Re: Antonín SOCHOR
« Odpověď #2 kdy: Září 19, 2008, 07:00:22 »
Některé zdroje uvádějí, že na Sochora byly spáchány 4 atentáty. 2 x bylo napadeno letadlo se Sochorem na palubě střelbou (jednou to bylo při cestě z Izraele, kdy na letadlo ve kterém letěl střílela neidentifikovaná stíhačka a oni pak museli nouzově přistát), a 2x bylo útočeno na jeho auto.  Z příprav atentántů je obvykle obviňován Bedřich Reicin. Po prvním útoku na svou osobu vozil prý Sochor v autě stále nabitý samopal, což mu bohužel nakonec nepomohlo.
V roce 2007 se česká policie společně s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu  znovu rozhodla prošetřit okolnosti poslední havárie. Dobové písemné dokumenty k tomuto případu jsou ale poničené povodní a v současné době leží v mrazáku.Při této havárie se srazil Sochorův osobní vůz Tudor s vojenským náklaďákem. Viník poslední havárie byl souzen, ale krátce po rozsudku se mu povedlo emigrovat (otázka je zda mu to někdo neumožnil).
Ani po smrti neměl Sochor klid - v roce 1955 byla jeho urna uložena do kolumbária v Národním památníku na Žižkově a v roce 1990 společně s ostatními nevyzvednutými urnami paradoxně přenesena do společného hrobu významných osobností KSČ (je tam např. Gottwald) na Olšanech. Teprve po nějaké době byl opět přestěhován, do rodinné hrobky v Dobříši.