obrněný automobil BA-10 na setkání Rusů a Němců v dobytém Polsku, zdroj: Bundesarchiv Bild 101I-013-0068-08, Wikimedia, Creative commons, upraveno
BA-10 (BA = "broněvoj avtomobil") byl pokračovatelem vývojové řady obrněných automobilů BA-3, BA-6 a BA-9, založených na podvozku nákladních automobilů Ford Timken a GAZ-AAA. BA-10 byl posledním a zároveň nejvyspělejším strojem této řady. Tento vůz vznikl v roce 1938 v Ižorském závodu v Leningradě pod vedením A. D. Kuzmina.
Svou základní konstrukcí byl BA-10 velmi podobný svému bezprostřednímu předchůdci BA-6M. Jako základ je opět použit podvozek nákladního automobilu GAZ-AAA se třemi nápravami z nichž zadní dvě byly hnané a přední řiditelná. Z náklaďáku byl s podvozkem převzaty také přední nárazník a blatníky předních kol i s reflektory, což dodávalo vozu něco z civilního vzhledu. Mezi předními blatníky byla úzké maska vozu opatřená dvěma uzavíratelnými obdélníkovými otvory pro přívod vzduchu k motoru. Od masky se motorový prostor směrem dozadu rozšiřoval. Na bocích byly další ventilační a servisní otvory opatřené uzavíratelnými kryty.
Na motorový prostor navazovala kabina řidiče a radisty. Zde je možné najít první jasně viditelný prvek, který BA-10 odlišoval od staršího BA-6M. A tím je zalomení čelní stěny zmíněné kabiny. Stěna byla schodkovitě zalomená a její pravá polovina byla vysunuta vpřed. V této vysunuté části stěny byl instalován trupový kulomet typu DT ráže 7,62 mm. V levé části stěny byl potom průzor řidiče, který se v případě nebezpečí uzavíral krytem a řidič potom vyhlížel pouze skrz úzkou štěrbinu v tomto krytu. Jak je tedy zřejmé seděl řidič nalevo a radista/kulometčík napravo od něj. Tito muži nasedali a vysedali skrz dveře v bočních stěnách kabiny. Oproti BA-6M byly dveře zvětšeny, pravděpodobně z důvodu usnadnění nouzového opouštění vozidla. Dveře tedy sahaly až k samému stropu kabiny a byly již tradičně opatřeny uzavíratelnými průzory.
obrněný automobil BA-10, zdroj: Topwar.ru se souhlasem provozovatele, upraveno
Střecha kabiny se směrem dozadu mírně zvyšovala aby následně opět klesla a navázala na rovnou plošinu v zadní části trupu. Zde byla instalována věž vozu. Ta byla řešena podobně jako věž BA-6M. Předně měla kónicky zešikmené stěny, které lépe odolávaly ostřelování. Z čelní stěny věže vystupovala zaoblená maska hlavní zbraně. Tou byl opět kanon ráže 45 mm vzor 1934 (podle některých pramenů byl později nahrazen modernějším kanonem vzor 1938 stejné ráže). Napravo od kanonu byl instalován druhý kulomet typu DT ráže 7,62 mm. Pro kanon se nakládalo 49 kusů munice, pro kulomety to bylo 2079 nábojů.
V bočních stěnách věže byly uzavíratelné štěrbinové průzory a pod nimi kruhové střílny pro vedení palby z ručních zbraní. V zadní stěně byl uzavíratelný otvor čtvercového tvaru, které sloužil pravděpodobně k nakládání kanonové munice. Celou zadní polovinu stropu věže zabíral půlkruhový průlez pro nástup a výstup osádky. Tento průlez byl opatřen velkým jednodílným poklopem, který se otevíral směrem k přídi. Přímo v poklopu byl kruhový otvor, který sloužil k větrání interiéru. Z levé přední části stropu věže vystupoval periskopický zaměřovač kanonu. Ve věži měli své stanoviště další dva členové osádky. Byl to nabíječ kanonu a velitel, který plnil zároveň i funkci střelce.
Plechy, které tvořily trup vozu, byly spojovány svářením. Nýty, jejichž hlavy jsou na povrchu trupu vidět, sloužily pouze k upevnění vnitřních prvků jako byly panty krytů průzorů a dveří, vnitřní vzpěry, nosníky apod. Na nejsilněji pancéřovaných místech, teda na čele trupu, dosahovaly ocelové plechy síly až 15 mm, což bylo srovnatelné s pancířem lehkých tanků té doby. Mezi oku skrytá zlepšení BA-10 oproti BA-6M patřil například účinnější systém chlazení motoru díky němuž již nedocházelo k nepříjemnému ohřívání interiéru kabiny. Dále to byla také instalace hydraulických tlumičů a dalších zlepšováků. Nezměnila se však pohonná jednotka. Tou zůstal benzínový čtyřválec GAZ-M1 o maximálním výkonu 50 koní. Vůz byl rovněž vybaven radiostanicí typu 71-TK-1.
obrněný automobil BA-10M, všimněte si nádrží nad blatníky, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Náhradní kola, která byla zavěšena na bocích motorového prostoru, byla otočná a pomáhala stroji překonávat výrazné terénní nerovnosti, na kterých by jinak mohl uvíznout. Pro zvýšení průchodivosti terénem se používaly také lehké pásy. Stejně jako u starších strojů BA-3 a BA-6 se navlékaly přes kola dvou zadních náprav. BA-10 dosahoval hmotnosti 5,14 tuny a dokázal vyvinout maximální rychlost až 53 km/h. Zásoba 118 litrů benzínu dovolovala na silnici dojezd okolo 300 km, v terénu potom něco okolo 220 km. Prototyp BA-10 prodělal krátké testy a velmi rychle byla objednána jeho sériová výroba. Ta následně probíhala od roku 1938 až do prosince 1939. Za rok 1938 bylo vyrobeno 489 kusů BA-10, v roce následujícím to bylo již 904 kusů. Celkem tedy produkce dosáhla čísla 1393 kusů. V prosinci 1939 byl automobil ve výrobě nahrazen modernizovanou verzí BA-10M.
BA-10M přinesl vícero zlepšení, z nichž většina se ovšem odehrála uvnitř a zůstala tak oko běžného pozorovatele skryta. Došla ovšem přeci jen k jedné úpravě, podle které je možné obě varianty stroje rozlišit i na fotografiích. Šlo o přesunutí palivových nádrží z interiéru vozu ven na blatníky zadních kol. V podstatě celou řadu vozů BA-3, BA-6 a BA-9 provázely stížnosti osádek na velmi nešťastné umístění nádrží s benzínem. Ty se totiž nalézaly zavěšené pod stropem kabiny hned za sedadly řidiče a radisty. Pokud byly nádrže v boji zasaženy a došlo k jejich proražení, potom benzín tekl přímo na hlavy obou mužů... a pokud došlo k jeho vznícení (což nebyl v bojových podmínkách žádný zázrak) neměli tito členové osádky sebemenší šanci na přežití.
A právě to byl důvod této úpravy. BA-10M tak jde rozeznat podle hranatých nádrží posazených na obou zadních blatnících. Každá z nádrží měla objem 54,5 litru takže celkem si BA-10M vezl zásobu 109 litrů benzínu. Výroba BA-10M byla tedy zahájena v prosinci 1939 a ukončena v listopadu 1941. Za tu dobu vzniklo celkem 1918 těchto strojů. Celková produkce BA-10 obou verzí tedy dosáhla 3311 exemplářů.
obrněný automobil BA-10M, všimněte si nádrží nad blatníky, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V cca 20 kusech vznikla železniční varianta tohoto vozu označovaná jako BA-10ŽD. Vůz byl vybaven speciálními kovovými obručemi, které se nasazovaly na běžné pneumatiky. Ovšem pouze na přední a úplně zadní pár kol. Ze zadních os se navíc musela sundat vnější kola a obruče se nasazovaly na kola vnitřní. Prostřední pár kol zůstal jako za běžného provozu po silnicích. BA-6ŽD dosahoval na kolejích rychlosti až 90 km/h.
Křest ohněm prodělaly obrněné automobily BA-10 v létě roku 1938 při bojích s Japonci u jezera Chasan. O rok později bojovaly opět proti Japoncům na řece Chalchyn Gol. V roce 1939 se zúčastnily napadení Polska i Zimní války s Finskem. Od roku 1941 potom bojovaly proti německým agresorům na vlastním území a to do až do konce druhé světové války. Jako velká přednost vozu se během bojů ukázala silná výzbroj. 45ti milimetrový kanon si dokázal poradit s pancířem většiny nepřátelských obrněných vozidel, lehkých a někdy i středních tanků. Nedostatkem však bylo slabé vlastní pancéřování a samozřejmě kolový podvozek, který neumožňoval pohyb v měkkém nebo velmi členitém terénu.
železniční obrněný automobil BA-10ŽD, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Mimo Rudé armády používaly BA-10 i armády jiných národů. Dobrovolně je Sověti prodali například Mongolsku. Jako válečnou kořist je potom získali Rumuni, Finové i Němci. Finové ukořistěné BA-10 velmi intenzivně využívali i modernizovali a oficiálně je vyřadili až roku 1959. Za zmínku ovšem stojí jeden exemplář BA-10, který Finové přestavěli na mobilní jeřáb a využívali jej dokonce až do roku 1978! Němci zařadili ukořistěné vozy do svých služeb pod označením Panzerspähwagen BA203(r). Němci je využívali zejména k policejní službě, protipartyzánskému boji a k plnění jiných úkolů v druhé linii.
Hmotnost |
5,14 resp. 5,36 t |
Délka |
4,65 m |
Šířka |
2,07 m |
Výška |
2,19 m |
Světlá výška |
0,24 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-M1 |
Maximální výkon |
50 koní |
Maximální rychlost |
53 km/h |
Zásoba PHM |
118 resp. 109 l |
Dojezd - silnice |
300 km |
Dojezd - terén |
220 km |
Pancéřování |
čelo 10-15 mm boky a záď 10 mm strop 6 mm dno 4 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ráže 45 mm 2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
4 muži |
