Prototyp BA-21, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Obrněný automobil BA-21 byl vyvíjen od roku 1937 jako budoucí náhrada staršího BA-20. Prototyp byl potom dokončen během následujícího roku (někdy ovšem bývá uváděn až rok 1939). Stroj byl založen na třínápravovém podvozku civilního nákladního automobilu GAZ-21. Pro nový účel byl však podvozek lehce upraven. Osy předních kol byly zesíleny a v listových pružinách zadních náprav přibyly listy navíc. Na všech nápravách byla pouze jednoduchá, nezdvojená kola. Vůz jich tedy měl celkem šest, dvě přední řiditelná a čtyři zadní hnaná. Od použití vícenápravového podvozku si konstruktéři slibovali zvýšení průchodivosti terénem a snížení měrného tlaku na půdu.
Na podvozku vyrostl trup, který se svojí základní architekturou podobal staršími BA-20. Opět zde byly klasické automobilové blatníky, které se od předních kol táhly podél boků trupu až ke kolům zadním. Obě zadní kola přitom zakrýval jeden společný blatník. Blatníky dodávaly stroji tak trochu civilní vzhled. Na těch předních byly dokonce zachovány blinkly. Také kapota motorového prostoru byla prakticky shodná s BA-20. Na její čelní stěně byly dva vertikální uzavíratelné otvory pro přívod vzduchu k motoru. Další větší otvory byly po stranách kapoty.
Motorový prostor se od přídě směrem dozadu rozšiřoval až přešel do kabiny osádky. Z kapoty se zvedala čelní skosená stěna kabiny, ve které byl nalevo průzor řidiče a napravo první ze dvou kulometů. Řidičův průzor byl obdélníkového tvaru a v případě nebezpečí se dal uzavřít krytem. V takovém případě sloužila řidiči k výhledu pouze štěrbina v tomto krytu. Jak je tedy již zřejmé v levé části kabiny seděl řidič a napravo od něj potom radista, který zároveň fungoval jako obsluha kulometu. Po stranách kabiny byly dveře, kterými tito dva muži nastupovali a vystupovali. Ve dveřích byly další průzory stejného provedení jako byl ten ve stěně před řidičem. Boční stěny kabiny byly mírně zešikmené což zvyšovalo jejich odolnost proti zásahům.
Prototyp BA-21, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Na zadní, ostře zešikmené stěně kabiny bylo zavěšeno rezervní kolo. V zadní části stropní desky kabiny byla umístěna otočná věžička převzatá ze staršího obrněného automobilu BA-20. Věžička měla půdorys podkovy a v její čelní stěně byl instalován druhý kulomet. Oba kulomety byly typu DT ráže 7,62 mm a celkem se pro ně na palubu nakládalo 1890 kusů munice (někdy bývá uváděno 1860). Věžový kulomet obsluhoval velitel, který zde měl své stanoviště. Ve stropě věžičky byl potom kruhový průlez, kterým velitel nasedal a vysedal. Průlez se uzavíral jednodílným výrazně vypouklým poklopem. Otáčení věžičky zajišťoval velitel vlastní silou.
Síla pancéřování trupu se pohybovala od 6 do 11 milimetrů. Hmotnost stroje činila 3240 kilogramů. Čtyřválcový motor GAZ-M1 o maximálním výkonu 50 koní dokázal vozu udělit maximální rychlost 52 km/h. Palivo bylo uložena ve dvou oddělených nádržích. Ta přední měla objem 40 litrů, zadní pojala dalších 60 litrů. S takovou zásobou dokázal automobil ujet po silnici okolo 400 km. Externí komunikaci zajišťovala radiostanice typu 71-TK-1.
Prototyp byl testován v únoru a březnu roku 1939. Prokázal sice jistá zlepšení oproti staršímu BA-20, ta však nebyla natolik výrazná aby ospravedlnila složitý přechod z výroby jednoho automobilu na jiný. BA-21 tedy nakonec nebyl přijat do sériové výroby a první postavený exemplář zůstal také posledním. Tento prototyp se mimochodem do dnešních dnů zachoval v tankovém muzeu v Kubince.
Hmotnost |
3,24 t |
Délka |
4,22 m |
Šířka |
1,78 m |
Výška |
2,26 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-M1 |
Maximální výkon |
50 koní |
Maximální rychlost |
52 km/h |
Zásoba PHM |
100 l |
Dojezd - silnice |
400 km |
Pancéřování |
6-11 mm |
Výzbroj |
2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
3 muži |
