obrněný automobil BA-27, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Po skončení první světové a následné občanské války zůstalo Rudé armádě mnoho různých druhů obrněných automobilů. Byly to stroje dovezené ze zahraničí, licenčně vyráběné i stroje ukořistěné na nepříteli během válečných bojů. Taková směsice byla krajně nevhodná z hlediska údržby i dalšího rozvoje, nemluvě o tom, že většina vozidel byla už v té době zastaralá. Není tedy divu, že součástí první pětiletky byl i plán na vývoj a následnou výrobu moderních obrněných automobilů vlastní provenience.
Vývoj nového stroje byl zahájen roku 1927 v Ižorském závodě v Leningradě. O pouhý rok později již mohla být spuštěna sériová výroba. První sovětský obrněný automobil dostal označení BA-27 (BA = "Broněvoj avtomobil"). Šlo však o stroj vskutku spartánsky jednoduché konstrukce. Jako základ posloužil dvounápravový podvozek nákladního automobilu AMO-F-15. Přední řiditelná náprava, byla osazena jednoduchými koly s běžnými pneumatikami. Zadní poháněná náprava měla kola dvojitá.
Na podvozku byl posazen trup snýtovaný z rovných plechů o síle pouhých šesti milimetrů. Stropní deska měla tloušťku jenom pět a podlaha dokonce pouhé tři milimetry. Pohonná jednotka byla uložena vpředu, ve zúžené části trupu. Pohonnou jednotkou byl benzínový čtyřválec GAZ-M o maximálním výkonu 40 koní. V bocích motorového prostoru byly otvory pro servisní přístup k motoru. Za rovnou kapotou motoru se zvedala čelní stěna prostoru posádky. V ní byly dva obdélníkové průzory s otevíratelnými kryty. Při pobytu v bojové oblasti se kryty zavřely a k výhledu pak sloužily pouze štěrbiny v nich. Obdobný průzor byl také v zadní stěně trupu. Na stropě trupu byla umístěna otočná šestiboká věž, převzatá z tanku T-18. Ve věži byla umístěna veškerá výzbroj vozu, kanon Hotchkiss ráže 37 mm a kulomet DT ráže 7,62 mm.
obrněný automobil BA-27M, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Posádku stroje tvořili tři muži. Dva řidiči a jeden střelec, který zároveň plnil roli velitele i nabíječe. Řidiči byli dva protože stroj měl dvě plnohodnotná řidičská stanoviště. To nebylo u obrněných automobilů nic výjimečného. Couvat s takovým strojem bez výhledu za něj totiž bylo velmi obtížné. Konstruktéři tento problém často řešili druhým řidičským místem obráceným směrem k zádi vozidla. V BA-27 tedy seděli řidiči zády k sobě a mezi nimi stál třetí člen posádky obsluhující zbraně ve věži. K nástupu a výstupu posádky sloužily velké dveře v obou bočních stěnách trupu a také poklop na stropě věže.
Výroba stroje trvala od roku 1928 do roku 1931. Za tu dobu sjelo z linek okolo stovky těchto vozů. BA-27 nebyl stroj oslnivých kvalit. Jeho vývoj trval pouhý jeden rok a proto se nemůžeme divit, že vůz trpěl řadou konstrukčních nedostatků a vysokou poruchovostí. Použitý dvounápravový podvozek omezoval nasazení stroje pouze na zpevněných komunikacích. Průchodivost terénem byla nevalná. K tomu přispíval i fakt, že vůz měl pouze dvě nápravy. Jeho hmotnost se tedy rozkládala na malý počet kol a měrný tlak na půdu byl díky tomu relativně vysoký. Také výkon pohonné jednotky nebyl pro víc jak čtyři tuny těžký stroj optimální. O tom koneckonců svědčí i maximální rychlost pouhých 30 km/h.
Mezi přednosti obrněnce patřila naopak jeho výzbroj. Kanon ráže 37 mm nadřazoval BA-27 většině ostatních obrněných automobilů jeho doby. Přes všechny své "mouchy" však za situace, ve které se Rudá armáda nacházela, znamenal BA-27 krok správným směrem.
obrněný automobil BA-27, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Roku 1931 byl původní BA-27 ve výrobě nahrazen novější variantou označovanou jako BA-27M. Pro tento stroj byl použit nový podvozek převzatý z licenčně vyráběného nákladního automobilu Ford Timken. Nový tříosý podvozek s sebou přinesl lepší rozložení hmotnosti a tím pádem i lepší jízdní vlastnosti. Pohonná jednotka se nezměnila. Nová ale byla převodovka a právě díky ní se zvýšila maximální rychlost stroje na silnici až na 48 km/h. Objem palivových nádrží se zdvojnásobil, ze 75 na 150 litrů, a s tím se také zdvojnásobil dojezd stroje, ze 150 na 300 km.
Trup BA-27M byl řešen prakticky shodně jako u BA-27. Tvořily jej rovné ocelové plechy o síle 6 mm, které byly spojeny nýtováním. Nad zadními koly se objevil dlouhý blatník a nad ním byly na každé straně velké vstupní dveře pro posádku. Mezi předním a zadním blatníkem bylo na každé straně zavěšeno rezervní kolo. U staršího BA-27 byla rezerva upevněna na zádi. Věž a výzbroj se u BA-27M nezměnila. Posádka se rozrostla o jednoho člena. Jeho místo bylo ve věži a jeho funkcí byla střelba z kulometu. Teoreticky mělo dojít ke zvýšení bojové hodnoty stroje protože bylo teď možno vést palbu z kanonu i kulometu najednou. Ovšem vzhledem k tomu jak byli dva střelci v malé věži namačkaní, je přínos nového muže na palubě dosti spekulativní. Přesný počet vyrobených BA-27M není znám. Velkou nevýhodou obou obrněných vozů byla absence radiostanice.
Jak BA-27 tak BA-27M se dočkaly začátku druhé světové války ale není známo, jestli do jejích bojů skutečně aktivně zasáhly.
|
BA-27 |
BA-27M |
Hmotnost |
4,3 t |
4,5 t |
Délka |
4,62 m |
4,83 m |
Šířka |
1,71 m |
1,93 m |
Výška |
2,52 m |
2,54 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-M |
GAZ-M |
Maximální výkon |
40 koní |
45 koní |
Maximální rychlost |
30 km/h |
48 km/h |
Zásoba PHM |
75 l |
150 l |
Dojezd - silnice |
150 km |
300 km |
Pancéřování |
8 mm |
8 mm |
Výzbroj |
1 x kanon Hotchkiss ráže 37 mm 1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
1 x kanon Hotchkiss ráže 37 mm 1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
2 muži |
2 muži |
