obrněný automobil BA-3, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Obrněny automobil BA-3 (BA = "Broněvoj avtomobil") vznikl v roce 1934 v Ižorském závodu v Leningradě jako dílo konstruktéra A. D. Kuzmina a jeho týmu. Konstrukčně tento stroj vycházel ze staršího typu BAI a v mnohém se mu také podobal. BA-3 byl postaven na podvozku licenčně vyráběného nákladního automobilu Ford Timken. Později byl podvozek ve výrobě nahrazen podvozkem sovětské konstrukce GAZ-AAA. Podle některých pramenů dostal BA-3 na novém podvozku dokonce speciální označení BA-3M.
Podvozek byl tvořen přední řiditelnou nápravou s jednoduchými koly a dvěma zadními hnanými nápravami, na kterých byla kola zdvojená. Celkem měl tedy vůz deset kol. Kola zadních náprav chránil na každé straně jeden společný velký blatník. Trup byl posazen na deseti nosnících a přes ně připojen k podvozku.
Pro zvýšení průchodivosti terénem byly k dispozici lehké pásy, které se navlékaly přes kola dvou zadních náprav. Každý pás měl na délku 4,5 metru, na šírku 18 cm, vážil 71 kg a setával z 25 článků. Montáž pásů prý nebyla nijak složitou záležitostí a pokud na ní pracovali všichni členové osádky, dala se stihnout za 10 až 15 minut. Na gumových pneumatikách ovšem pásy nedržely příliš pevně tak poměrně často docházelo k jejich sklouznutí. Přesto však svoji funkci plnily a vůz s nimi dokázal zdolat i terén, se kterým by si jinak neporadil. Pokud nebyly pásy nasazeny, vozily se uložené na zadních blatnících nebo zavěšené na bočních stěnách trupu.
Trup vozu byl tvořen z rovných plechů o síle 8 mm, které byly spojeny jak svařováním tak nýtováním. Pro upevnění vnitřních prvků - držáků, přepážek, vzpěr apod. bylo potom použito již prakticky pouze nýtování. Od úzké přední masky se trup pozvolna rozšiřoval. Od zhruba třetiny délky byl potom už stejně široký až k zádi, kde se zase zúžil. V přídi trupu byla uložena pohonná jednotka, benzínový motor GAZ-AA o maximálním výkonu 40 koní. Pro 5,8 tuny těžké vozidlo to sice byl poměrně slabý agregát, nicméně stačil k dosažení maximální rychlosti 42 km/h, tedy samozřejmě při jízdě po silnici (i když některé zdroje uvádějí maximální rychlost až okolo 60 km/h). V terénu byly jízdní vlastnosti mnohem horší a nedostatečnost pohonné jednotky se zde projevovala naplno.
obrněný automobil BA-3, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Na čelní masce byly dva uzavíratelné otvory pro přívod vzduchu ke chlazení motoru. Na bocích a kapotě motorového prostoru potom bylo několik dalších ventilačních i servisních otvorů. Na bocích motorového prostoru, hned za předními koly, byla zavěšena kola rezervní, na každé straně jedno. Kapota motoru se od přídě pozvolna zvedala až k zalomené desce, za kterou už byl prostor osádky. Za touto deskou seděli vedle sebe řidič a kulometčík. Nalevo, před řidičovým sedadlem, byl v desce obdélníkový průzor. V případě pobytu v nebezpečné oblasti se dal průzor uzavřít krytem a k výhledu potom sloužila jen malá štěrbina v tomto krytu. V pravé polovině čelní desky byl potom umístěn kulomet DT ráže 7,62 mm.
V zadní části trupu se nacházela plně otočná věž převzatá z tanku T-26. Oproti tanku ovšem měla věž slabší pancíř a to pouze 8 mm (namísto 9 mm u tanku). V čelní stěně věže byla umístěna hlavní zbraň vozu, kanon 20K model 1932 ráže 45 mm. Napravo od jeho hlavně byl souose instalován druhý kulomet DT ráže 7,62 mm. Výhled z věže zajišťovaly štěrbinové průzory v bočních stěnách, k míření potom sloužil periskop v jejím stropě. Zásoba munice na palubě byla 60 nábojů pro kanon a 3402 nábojů pro kulomety (lze narazit i na jiná čísla).
Osádku stroje tvořili čtyři muži. Již zmíněný řidič a kulometčík seděli vedle sebe v trupu. K nástupu a výstupu jim sloužily velké dveře na bocích trupu, každý měl své na své straně. Ve dveřích byly také štěrbinové průzory pro výhled do stran. Zbylý dva členové osádky měli svá stanoviště ve věži. Byl to nabíječ a velitel, který zároveň plnil také roli střelce z kanonu. Tito dva muži nasedali a vysedali skrz dva hranaté průlezy ve stropě věže. V případě nouze mohli ale také použít dvířka v zadní stěně trupu.
ukořistěný BA-3 ve službách německé armády, vůz má na zadních kolech nasazeny pomocné pásy, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
První prototyp BA-3 měl trup pouze z měkké nepancéřované ocele. V červnu 1934 prodělal tento prototyp zkušební testy na polygonu v Kubince nedaleko Moskvy. Testy odhalily mnohé nedostatky, na kterých bylo třeba před zahájením sériové výroby pracovat. Předně to byl velký sklon motoru k přehřívání. Při venkovní teplotě okolo 20 stupňů celsia a se zavřenými ventilačními otvory na motorové kapotě, dosáhla chladící kapalina bodu varu během pouhých šesti až sedmi minut jízdy ve vysokých otáčkách. Teplo z motoru navíc vydatně ohřívalo bojový prostor osádky. V zimním počasí by to jistě nebylo na škodu ovšem při červnové venkovní teplotě 25 stupňů celsia ukazoval teploměr uvnitř kabiny po 15 minutách jízdy se zavřenými průzory a poklopy nesnesitelných 45 až 50 stupňů! V bojových podmínkách by se navíc ještě přidalo teplo vznikající při palbě z kanonu a kulometů a to by již znamenalo opravdové znemožnění bojové činnosti osádky. Systém chlazení tedy musel být zdokonalen.
Dalším problémem byl velký hluk, který při jízdě vznikal kvůli otřesům kabiny. Bylo tedy rozhodnuto vybavit místa uchycení trupu k nosníkům na podvozku gumovými tlumiči. Dalším opatřením přijatým po skončení testů bylo zesílení listových pružin předních kol o dodatečný list.
Sériová výroba obrněného automobilu BA-3 byla zahájena roku 1934 a trvala pouhý jeden rok. Pokud jde o počet vyrobený kusů, lze narazit na vícero údajů od 168 až po 180. BA-3 znamenal oproti starším sovětským obrněných automobilům významný pokrok, přesto však trpěl celou řadou nedostatků. Měl pouze slabé pancéřování, poddimenzovanou pohonnou jednotku a hlavně nebyl vybaven radiostanicí což znamenalo pro průzkumné vozidlo vskutku významný handicap. Velkou výhodou byl naproti tomu moderní tankový kanon. Tento kanon nejenom že nadřazoval vozidlo prakticky všem nepřátelským obrněným automobilům své doby ale také mu dával šanci úspěšně se postavit nejednomu tanku protivníka.
prototyp BA-3 vyzbrojený těžkým kulometem DK, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
BA-3 si prodělali bojovou premiéru při střetech s Japonci během bojů v Mongolsku. Později byly nasazeny v rámci války proti Finsku a při napadení Polska v září 1939. Bojovaly však i v prvních fázích války s nacistickým Německem. Brzy poté však začaly být stahovány od frontových jednotek jako zastaralé. Ukořistěné BA-3 využívala jak finská tak německá armáda a velká část válečných fotografií zachycuje tento stroj právě v rukou sovětských nepřátel. Do dnešních dnů se dochoval pravděpodobně pouze jediný funkční exemplář tohoto vozidla. Spatřit jej můžeme v ruském muzejním komplexu Kubinka.
Za zmínku jistě stojí i pokus sovětských konstruktérů o přezbrojení vozidla. V září 1936 vznikl prototyp BA-3 vyzbrojený namísto kanonu těžkým kulometem DK ráže 12,7 mm. Za tímto pokusem zřejmě stála snaha o snížení hmotnosti stroje a tím i zlepšení jeho jízdních vlastností. Prototyp však nebyl přijat do výroby. Lze narazit také na informace o dalším zajímavém prototypu, který byl upraven pro provoz na železnici. Pokud opravdu existoval je jisté, že ani on nebyl zaveden do sériové výroby.
Hmotnost |
5,82 t |
Délka |
4,77 m |
Šířka |
2,11 m |
Výška |
2,35 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-AA |
Maximální výkon |
40 koní |
Maximální rychlost |
42 km/h |
Zásoba PHM |
65 l |
Dojezd - silnice |
250 km |
Dojezd - terén |
140 km |
Pancéřování věže |
8-10 mm |
Pancéřování trupu |
4-8 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ráže 45 mm 2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
4 muži |
