prototyp obrněného automobilu BA-5, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Praktické zkušenosti s obrněnými automobily BA-3 ukázaly, že použitý podvozek Fordu Timken (resp. GAZ-AAA) je přetěžovaný a pohonná jednotka o výkonu 40 koní nedokáže vozu udělit potřebnou akceleraci. Řešení těchto problému nabídla moskevská automobilová továrna vyrábějící od roku 1934 třínápravové nákladní automobily ZIS-6. Podvozek tohoto automobilu byl odolnější a s benzínovým motorem ZIS-5 o výkonu 73 koní dovoloval stavbu obrněného automobilu jehož hmotnost mohla přesáhnout hranici 6 tun.
Práce na konstrukci nového obrněného automobilu, který dostal vojenské označení BA-5 (BA = "Broněvoj avtomobil"), začaly v moskevském závodu ještě roku 1934. První prototyp byl potom dokončen na podzim roku 1935. Podvozek byl tvořen dvěma zadními hnanými a přední řiditelnou nápravou. Na zadních nápravách byla zdvojená kola, takže celkem měl automobil deset kol. Trup se svým základním rozvržením podobal BA-3. Vpředu byl motorový prostor a za ním bojový prostor osádky a dělostřelecká věž. Trup byl tvořen rovnými ocelovými deskami, které byly spojeny převážně nýtováním. Síla pancíře trupu byla na čelních stěnách 9 mm, na bocích a zádi 8 mm, strop měl 6 mm a dno 4 mm.
Od úzké přední masky se trup pozvolna rozšiřoval až ke kabině osádky. Spolu s podvozkem byly převzaty také blatníky předních kol, světlomety a přední nárazník, které společně působily na bojovém automobilu velmi civilním dojmem. Motorová kapota sahala asi do třetiny délky vozu. Potom z ní vystupovala čelní stěna kabiny, za kterou seděl řidič a kulometčík. Řidič seděl v levé části a z vozu vyhlížel skrz obdélníkový průzor ve stěně před sebou. V případě nebezpečí se průzor uzavíral krytem a potom musela řidiči stačit pouze štěrbina v tomto krytu. Napravo od řidiče seděl zmíněný kulometčík, který obsluhoval kulomet DT ráže 7,62 mm uchycený v kulovitém střelišti. K nástupu a výstupu používal řidič a kulometčík každý své vlastní dveře ve bočních stěnách.
prototyp obrněného automobilu BA-5, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V samotné zádi trupu bylo druhé, plně vybavené, řídící stanoviště. Odsud se vůz ovládal při couvání. Zacouvat s 5,3 metru dlouhým vozem bez zpětných zrcátek nebylo nic snadného a v bojových podmínkách nebyl vždy dostatek času na otočení celého stroje. Proto bylo zadní řídící stanoviště velmi praktické (mimochodem i většina německých obrněných automobilů z období druhé světové války byla vybavena dvěma řidičskými posty). V osádce byl však pouze jeden řidič, který se podle potřeby přesouval mezi oběma stanovišti. Místo zadního řidiče v levé části a napravo od něj seděl, stejně jako vpředu, kulometčík obsluhující zadní kulomet DT. Na zadních blatnících byly také instalovány reflektory a dokonce i klakson.
Uprostřed střechy trupu byla umístěna věž vozu. Ta vycházela z věže tanku T-26 ovšem neměla protažení v zadní části. Stěny věže byly silné 9 mm. Z přední stěny vystupovala zakulacená maska kanonu a s ním spřaženého kulometu. Kanon byl typu 20K model 1932 ráže 45 mm. Napravo od jeho hlavně byl souose instalován kulomet DT, v pořadí již třetí, kterým vůz disponoval. Výhled z věže zajišťovaly štěrbinové průzory v bočních stěnách, k míření potom sloužil periskop v jejím stropě. Údaje o zásobě munice se rozcházejí. Pro kanon to mělo být podle některých zdrojů pouze 60, podle jiných ovšem až 114 kusů střel. Pro kulomety to bylo něco okolo tří tisíc nábojů.
Ve věži měli své stanoviště poslední dva z pětičlenné osádky. Byl to nabíječ a velitel, který zároveň plnil i roli střelce z kanonu. K nástupu a výstupu používali tito muži poklopy ve střeše věže. Vůz nebyl vybaven žádným zařízením pro vnitřní ani vnější komunikaci. Uvnitř se vojáci mohli domlouvat přímo ale spojení s ostatními vozidly nebo s velitelstvím nebylo možné.
prototyp obrněného automobilu BA-5, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
BA-5 byl poháněn již zmíněným šestiválcem ZIS-5. S tímto agregátem dokázal vůz vyvinout na silnici maximální rychlost 50 km/h což nebylo na 8 tun těžký stroj špatné. Zásoba paliva činila 120 litrů a dojezd po silnici se pohyboval okolo 250 km. Zajímavým prvkem, který ovšem nebyl úplnou novinkou, bylo otočné uchycení rezervních kol. Rezervní kola byla zavěšena na bocích trupu za předními blatníky. Byla upevněna tak, že se mohla otáčet a pomáhala tedy automobilu překonávat výrazné terénní nerovnosti aniž by došlo k poškození podvozku nebo k uvíznutí.
Prototyp BA-5 byl testován na přelomu let 1935 a 1936. Zkoušky mimo jiné odhalily vysokou poruchovost vozu. Hlavním důvodem pro jeho zamítnutí však byl i fakt, že stroj nepřinášel oproti BA-3 nic převratně lepšího. Byl sice použit podvozek s větší nosností ovšem trup byl tak velký, že stroj dosáhl své maximální únosné hmotnosti při velmi obdobné síle pancíře jakou měl BA-3. Nezměnila se ani výzbroj. Stále to byl tentýž kanon ráže 45 mm. Přibyl sice jeden kulomet v zádi vozu, to ovšem nebylo nic co by mělo pro hodnotící komisi rozhodující význam. Životní dráha obrněného automobilu BA-5 tedy skončila spolu s prvním postaveným prototypem.
Hmotnost |
8,0 t |
Délka |
5,3 m |
Šířka |
2,4 m |
Výška |
2,5 m |
Pohonná jednotka |
ZIS-5 |
Maximální výkon |
73 koní |
Maximální rychlost |
50 km/h |
Zásoba PHM |
120 l |
Dojezd - silnice |
250 km |
Pancéřování věže |
9 mm |
Pancéřování trupu |
4-9 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ráže 45 mm 3 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
5 mužů |
