ukořistěný obrněný automobil BA-6 ve službách finské armády, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V roce 1935 navrhli konstruktéři Ižorského závodu v Leningradě modernizovanou verzi zde vyráběného obrněného automobilu BA-3. Nový stroj, který dostal označení BA-6 (BA = "Broněvoj avtomobil"), se na první pohled od svého předchůdce nijak výrazně nelišil. Byla však aplikována celá řada úprav a zlepšováků. Pro BA-6 byl používán již výhradně podvozek GAZ-AAA. Vůz také dostal nový motor GAZ-M o výkonu 40 koní a nově se objevilo i elektrické osvětlení interiéru bojového prostoru. Nové byly také pneumatiky typu GK, které byly odolné proti prostřelení. Nebyly totiž plněny vzduchem ale měkkou gumou. Jejich životnost sice nebyla tak velká jako u klasických pneumatik nicméně v praxi se poměrně dobře osvědčily.
Dále byly zesíleny spoje mezi trupem a podvozkem tak aby se omezily otřesy trupu při ostré jízdě, na které si tak často vojáci stěžovali. Na fotografiích je BA-6 od svého předchůdce odlišitelný zejména podle dvou detailů. U BA-6 nebyl v zadní stěně trupu nástupní dveře. Jejich zrušení znamenalo jednak snadnější výrobu této části a také se na zadní stěnu mohly zavěšovat doplňkové pásy když nebylo třeba mít je nasazené na kolech. Druhým detailem jsou větrací otvory na bocích motorového prostoru. Zatímco u staršího BA-3 byly poklopy těchto otvorů dvoudílné a při otevření se skládaly napůl, u BA-6 byly tyto poklopy jednodílné.
Prototyp BA-6 byl postaven na konci roku 1935. Jak již bylo řečeno, podvozek byl převzat z nákladního automobilu GAZ-AAA a byl tvořen přední řiditelnou nápravou a dvěma zadními hnanými nápravami se zdvojenými koly. Za předními blatníky bylo na každé straně trupu zavěšeno jedno rezervní kolo. Tato kola byla upevněna tak, že se mohla otáčet a pomáhala tedy automobilu překonávat výrazné terénní nerovnosti aniž by došlo k poškození podvozku nebo k uvíznutí.
obrněný automobil BA-6, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Trup vozu byl řešen identicky jako u staršího BA-3, bylo zde ovšem ve větší míře použito svařování namísto nýtování. Vpředu byl motorový prostor chráněný kapotou, která se od úzké přední masky směrem dozadu rozšiřovala. Po stranách motorového prostoru byly velké blatníky předních kol a na nich upevněné reflektory. Na čelní masce byly dva podélné vertikálně umístěné otvory pro přívod vzduchu k pohonné jednotce. Další ventilační a servisní otvory byly potom v bočních stěnách motorové kapoty.
Za motorovým oddělením byla kabiny osádky. V její přední části seděli vedle sebe řidič a kulometčík. Řidič seděl nalevo, kulometčík po jeho pravici. Řidič vyhlížel z vozu klasicky řešeným průzorem, který se uzavíral krytem se štěrbinou. Zbraň, kterou ovládal kulometčík byla typu DT ráže 7,62. K nástupu a výstupu sloužily těmto dvě členům osádky dveře v bočních stěnách trupu. V místě nad hlavami řidiče a kulometčíka byl strop trupu nejvyšší. Za nimi se strop schodkovitě snižoval a vytvářel plošinu pro věž.
Boční stěny trupu byly jen velmi mírně zkosené. Zadní stěna byla zkosená o poznání více a v půli své šířky byla zalomená. Na zádi trupu byla instalována věž převzatá z tanku T-26. V čelní stěně věže byl instalován kanon 20K model 1932 ráže 45 mm a s ním spojený kulomet DT. Výhled z věže zajišťovaly štěrbinové průzory v bočních stěnách, k míření potom sloužil periskop v jejím stropě. Zásoba munice na palubě činila 60 střel pro kanon a 3339 nábojů pro kulomety (lze narazit i na jiná čísla).
Ve věži měli své stanoviště zbývající dva členové osádky, tedy nabíječ a velitel, který zároveň fungoval jako střelec z kanonu. Tito muži nastupovali a vystupovali skrz poklopy ve střeše věže. Oproti tanku T-26 měla věž slabší pancíř a to pouhých 8 mm. Stejně silný byl pancíř stěn trupu. Strop trupu měl 6 mm a jeho dno pouhé 4 mm. BA-6 dosahoval hmotnosti 5,12 tuny a dokázal vyvinout maximální rychlost 43 km/h.
obrněný automobil BA-6 během občanské války ve Španělsku, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
Stejně jako u BA-3 i pro BA-6 se používaly provizorní pásy, které se navlékaly přes kola dvou zadních náprav aby se zlepšila průchodivost terénem. Pásy sice nefungovaly ideálně a občas došlo k jejich sesmeknutí ale i přesto dokázal automobil s jejich pomocí zdolat terén, se kterým by si jinak neporadil.
Prototyp BA-6 byl testován v létě roku 1935. U zkoušek si vedl vcelku uspokojivě. Odhalené nedostatky byly podobné těm, kterými trpěl i starší BA-3. Zejména se nedařilo vyřešit problém silného zahřívání kabiny teplem motoru. V zimě to byla spíš výhoda ovšem v letních podmínkách to znamenalo značné nepohodlí a dokonce i nebezpečí. Při pokusech s uzavřenými poklopy a průzory pociťovali vojáci uvnitř vozu po 10 až 15 minutách jízdy silné pocení. Po cca 2 hodinách pobytu v kabině se dokonce dostavily pocity dušení. S otevřenými poklopy se totéž stávalo až po cca 4 hodinách.
Je až s podivem kolik prostoru bylo při testech věnováno pohodlí osádky. Dalšími odhalenými nedostatky totiž byly například tvrdé sedačky řidiče a kulometčíka, které při delším sezení způsobovaly bolest zad. Objevily se také stížnosti na absenci schůdků pro velitele a nabíječe. Sestoupit bezpečně do věže skrz průlezy v jejím stropě totiž nebylo nijak snadné. Původní model BA-6 nebyl vybaven radiostanicí. Změnilo se to až v létě roku 1936 kdy byla instalována stanice typu 71-TK-1. Tento krok si vyžádal snížení zásoby munice pro kanon i kulomety. Vozy vybavené rádiem jsou na snímcích snadno identifikovatelné podle rámové antény uchycené na několika nosnících okolo věže.
železniční obrněný automobil BA-6ŽD, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V zimě roku 1936 vznikla modernizovaná verze vozu, které dostala označení BA-6M. Vůz dostal nový výkonnější motor GAZ-M1 o výkonu 50 koní při 2200 otáčkách za minutu. Díky silnější pohonné jednotce vzrostla maximální rychlost stroje na 50 km/h. To však nebyla jediná změna. Zvětšil se objem palivových nádrží na 118 litrů, původně osmi milimetrový pancíř trupu byl zesílen na 10 mm a byla také instalována radiostanice typu 71-TK-1. Hlavním rozlišovacím znakem BA-6M se však stala nová věž kónického tvaru, tedy se zkosenými stěnami, které při stejné síle pancíře lépe odolávaly ostřelování. Zaoblení se dočkala také původně zalomená zadní stěna trupu. Spolu s BA-6M vznikla ještě jedna upravená verze tohoto obrněného automobilu. Ta dostala označení BA-9 a měla to být lehčí varianta tohoto vozu. BA-9 je popsán samostatně.
Ještě v roce 1935 vznikla také železniční verze BA-6 označovaná jako BA-6ŽD. Vůz byl vybaven speciálními kovovými obručemi, které se nasazovaly na běžné pneumatiky. Ovšem pouze na přední a úplně zadní kola. Ze zadních os se navíc musela sundat vnější kola a obruče se nasazovaly na kola vnitřní. Prostřední kola zůstala nasazená jako za běžného provozu po silnicích. Sundaná vnější kola ze zadní nápravy se zavěšovala na boky trupu tam kde klasické BA-6 měly zavěšeny rezervní kola. Pří jízdě mimo železnici se dvě z kovových obručí vozily zavěšené na bocích trupu a zbylé dvě obruče byly položené na střeše věže. BA-6ŽD dosahoval na kolejích rychlosti až 55 km/h. Aby nemohlo z neopatrnosti dojít k vykolejení vozu byla přední řiditelná kola uzamčena v rovném směru.
BA-6 byly přidělovány k průzkumným útvarům tankových, pěších i jízdních jednotek Rudé armády. Během španělské občanské války je Sověti dodávali republikánským silám. Ve Španělsku se tyto stroje zúčastnily mnohých bojů. Na tuto doby byly vyzbrojeny velmi silnou zbraní takže dokázaly ničit dokonce i tanky protivníků. Po skončení občanské války zůstaly zbývající funkční vozy ve Španělsku a sloužily zde až do 50. let. Masového nasazení se BA-6 dočkaly také v bojích proti Japoncům na řece Chalchyn Gol.
modernizovaný obrněný automobil BA-6M, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
V menším počtu byly BA-6 nasazeny také při útoku na Polsko v září 1939 a dále v Zimní válce proti Finsku. Finům se podařilo několik těchto strojů ukořistit a následně je sami využívali a to dokonce až do roku 1956. Příštím velkým jevištěm pro BA-6 byla samozřejmě Velká vlastenecká válka proti nacistickému Německu. V ní bojovaly BA-6 zhruba až do poloviny roku 1942 kdy byly již buď zničeny nebo vyřazeny ze služby pro zastaralost.
BA-6 byly ve své době jedněmi z nejsilněji vyzbrojených obrněných automobilů na světě a díky svému 45ti milimetrovému dělu se dokázaly efektivně postavit i tankům. Jejich slabinou však byl slabý pancíř na jehož prostřelení stačil i kulomet větší ráže. Výroba obrněného automobilu BA-6 běžela od roku 1935 do začátku roku 1938 a celkem jich vzniklo 386 exemplářů. Kolik z nich bylo verze BA-6M není bohužel známo.
|
BA-6 |
BA-6M |
Hmotnost |
5,12 t |
4,80 t |
Délka |
4,90 m |
4,90 m |
Šířka |
2,07 m |
2,07 m |
Výška |
2,36 m |
2,30 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-M |
GAZ-M1 |
Maximální výkon |
40 koní |
50 koní |
Maximální rychlost |
43 km/h |
50 km/h |
Zásoba PHM |
65 l |
118 l |
Pancéřování |
4 - 9 mm |
4 - 10 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ráže 45 mm 2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
1 x kanon ráže 45 mm 2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
4 muži |
4 muži |
