BAI na vojenské přehlídce na Rudém náměstí, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno
Obrněný automobil BAI vznikl roku 1932 v Ižorském závodě pod vedením konstruktéra A. D. Kuzmina. Jako jeho základ byl použit třínápravový podvozek licenčně vyráběného nákladního automobilu Ford Timken (o rok dříve posloužil tentýž podvozek například při konstrukci obrněného automobilu BA-27M). Označení BAI bylo zkratkou velmi prostého názvu vozu Broněvoj Avtomobil Ižorskij tedy doslova Ižorský obrněný automobil.
Přední kola byla jednoduchého provedení a byla řiditelná. Dvě zadní hnané nápravy byly potom osazeny koly zdvojenými. Trup vozu svým provedením nijak nevybočoval ze standardu sovětských obrněných automobilů první poloviny třicátých let. Byl tvořen ocelovými deskami o síle 8 mm, který byly spojeny pomocí svárů. Vpředu byl motorový prostor a v něm benzínový agregát GAZ-AA o výkonu 40 koní. Přístup vzduchu k pohonné jednotce zajišťovala dvojice obdélníkových otvorů v čelní masce, které bylo možno uzavřít kryty. Na obou bocích motorového prostoru byly potom servisní otvory, rovněž chráněné uzavíratelnými kryty.
Motorový prostor se směrem dozadu rozšiřoval a zvedal až přešel do kabiny posádky. Za zalomenou čelní stěnou kabiny se střecha dále mírně zvedala. Hned za prostorem posádky se ale střecha zase zalamovala dolů a následovala snížená rovná plošina uprostřed které byla otočná věž. Posádku vozu tvořili tři muži. Řidič a kulometčík seděli vedle sebe v trupu pod zvýšenou částí střechy. Řidič seděl vlevo, kulometčík vpravo. K výhledu z vozu sloužil řidiči poměrně velký hranatý otvor v čelní stěně přímo před jeho stanovištěm. Průzor se dal v případě nebezpečí uzavřít jednodílným krytem. Potom řidič vyhlížel ven pouze štěrbinou v tomto krytu. Napravo od řidičova průzoru bylo potom střeliště kulometu DT ráže 7,62 mm.
obrněný automobil BAI, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno
Posledním členem posádky byl velitel, který ovšem zároveň zastával roli střelce z kanonu a druhého kulometu a také nabíječe obou těchto zbraní. Stanoviště velitele bylo v otočné věži. Boční a zadní stěny věže byly zaoblené a svým půdorysem tvořily tvar podkovy. Čelní stěna věže byla tvořena zalomením dvou rovných desek. V pravé z těchto dvou desek byla instalována hlavní zbraň vozu, kanon ráže 37 mm, nalevo byl potom další kulomet DT. Pro kanon se nakládalo 34 střel, pro oba kulomety potom 3024 nábojů. Ve střeše věže byl kruhový průlez s vypouleným jednodílným poklopem, který se otevíral směrem k zádi vozu.
Záď trupu byla tvořena dvěma rovnými zalomenými deskami. V pravé z nich byly velké nástupní a výstupní dveře a v nich další uzavíratelný průzor. Dveře byly rovněž na obou bocích kabiny řidiče a kulometčíka. Také v těchto dveřích byly průzory pro výhled do stran. Přední kola byla chráněna blatníkem, který byl převzat spolu se zbytkem podvozku z nákladního Fordu. Kola obou zadních náprav kryl jeden společný dlouhý blatník. V prostoru mezi předním a zadním blatníkem bylo na každém boku trupu zavěšeno rezervní kolo. Konstrukční zajímavostí je, že náhradní kolo bylo schopno jízdy. Kolo bylo totiž zavěšeno otočně a velmi nízko; tak nízko, že jeho pneumatika sahala až pod profil podvozku. Při překonávání výrazných terénních vln tedy rezervní kolo sloužilo jako ochrana podvozku před poškozením.
Roku 1932 proběhly testy nového stroje a byla schválena jeho výroba. Počet vyrobených kusů však není přesně znám. Každopádně však šlo pouze o malou sérii. Neznáme jsou také detaily o bojovém nasazení těchto strojů za druhé světové války.
Hmotnost |
5 t |
Délka |
4,77 m |
Šířka |
2,02 m |
Výška |
2,35 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-AA |
Maximální výkon |
40 koní |
Maximální rychlost |
63 km/h |
Zásoba PHM |
40 l |
Dojezd - silnice |
150 km |
Pancéřování věže |
8 mm |
Pancéřování trupu |
8 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ráže 37 mm 2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
3 muži |
