obrněný automobil D-8 ve službách finské armády, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V roce 1930 byla v Nižním Novgorodu zahájena licenční výroba osobních automobilů Ford A. Záhy po rozjetí výroby se Rusové rozhodli využít tyto vozy i ve vojenské oblasti. V Ižorském závodě byl proto pod vedením N. I. Dyrenka spuštěn vývoj obrněného automobilu na podvozku právě vozu Ford A. Už koncem roku 1930 byly hotovy první tři nebo čtyři testovací prototypy nového vozu označovaného jako D-8.
Stroj spočíval na zmíněném podvozku se dvěma nápravami. Spolu s podvozkem byla převzata i jednoduchá kola s drátovým výpletem, přední nárazník i blatníky, které se táhly podél celého vozu. Všechny tyto prvky dodávaly stroji vzhled spíše přestavěného osobního auta než skutečného vojenského vozu.
Na podvozku vyrostla velmi úsporná nástavba svařená z plechů o síle sedm milimetrů. Pancéřování chránilo jak prostor posádky tak i vepředu uložený motor. Posádku tvořili dva muži, řidič a velitel, který zároveň zastával i funkci střelce z kulometu. K nástupu a výstupu posádky sloužily obdélníkové dveře v obou bočních stěnách kabiny a případně také průlez v jejím stropu. Výhled dopředu zajišťovaly dva průzory, které bylo možné uzavřít krytem. Potom k výhledu sloužily jen štěrbiny v těchto krytech. Obdobně řešené průzory byly také v obou bočních dveřích.
obrněný automobil D-8 ve službách finské armády, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno
Jedinou integrální výzbrojí vozidla byl kulomet DT ráže 7,62 mm. Kulomet byl však poněkud nešťastně uložen ve střílně v zadní stěně a mohl tedy střílet pouze za vozidlo. Zásoba munice na palubě činila 2090 nábojů. Pohonná jednotka byla rovněž převzata z licenčního osobního automobilu. Čtyřválcový motor Ford A o maximálním výkonu 40 koní dokázal 1,6 tuny těžkému vozu udělit maximální rychlost okolo 80 až 85 km/h. Samozřejmě tedy na silnici a za dobrých podmínek. Průměrná cestovní rychlost D-8 však byla pouze 30 km/h . Motor poháněl pouze zadní nápravu. 40 litrů paliva v nádrži umožňovalo dojezd až okolo 200 km.
Výroba D-8 probíhala v roce 1931 a vzniklo jich pravděpodobně jen 25 kusů. Toho roku vznikla také druhá verze vozu označovaná jako D-12. Důvodem pro její vznik byl armádní požadavek na silnější výzbroj. Na střeše kabiny byl tedy u D-12 lafetován těžký vodou chlazený kulomet Maxim. Původní kulomet DT v zadní stěně byl zachován. Z pramenů není jasné, zda s druhou zbraní přibyl také druhý střelec nebo zda posádky zůstala pouze dvoučlenná. D-12 byl také vyroben jen ve velmi omezeném počtu a brzy byl z výzbroje Rudé armády vytlačen modernějšími stroji.
Podle některých zdrojů se D-8 dočkal bojového nasazení během Zimní války s Finskem. Několik těchto strojů padlo do rukou finské armády, která je následně sama využívala.
|
D-8 |
D-12 |
Hmotnost |
1,6 t |
2,28 t |
Délka |
3,54 m |
3,54 m |
Šířka |
1,70 m |
1,70 m |
Výška |
1,68 m |
2,52 m |
Pohonná jednotka |
Ford A |
Ford A |
Maximální výkon |
40 koní |
40 koní |
Maximální rychlost |
80 km/h |
80 km/h |
Zásoba PHM |
40 l |
40 l |
Dojezd - silnice |
200 km |
200 km |
Pancéřování |
7 mm |
7 mm |
Výzbroj |
1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
1 x kulomet Maxim ráže 7,62 m 1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
2 muži |
2 - 3 muži |
