obrněný automobil FAI, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Obrněný automobil FAI byl jedním z nepřímých výsledků sovětské spolupráce s americkou automobilkou Ford. 31. května roku 1929 byl podle smlouvy mezi touto společností a vládou Sovětského svazu zahájen import součástek pro licenční sériovou výrobu osobních automobilů typu Ford A. Od montování vozů z dovezených součástek se postupně přešlo k jejich kompletní vlastní výrobě, o kterou se brzy začala zajímat také Rudá armáda. Ta chtěl využít podvozek osobního vozu pro konstrukci obrněného automobilu. Na základě armádního zadání vznikly v Ižorském závodu mezi lety 1930 a 31 stroje označované D-8 a D-12. Ty však nakonec nesplnily očekávání a vývoj měl pokračovat dál. Hlavním zlepšovákem oproti starším vozům měla být instalace zbraně v otočné věži.
Nový obrněný vůz, který z tohoto vývoje vzešel, dostal prosté označení Ford A Ižorskij uváděné zkratkou FAI. Podvozek pro nový vůz byl beze změn převzat z civilního Fordu. Stroj tak spočíval na čtyřech kolech s drátěným výpletem, odpružených pomocí listových pružin. Pouze zadní pár kol byl hnaný. Kola chránily plechové blatníky převzaté spolu s podvozkem. Podobně jako u starších D-8 a D-12 měl i FAI velmi jednoduše řešený trup svařený z rovných ocelových desek. Jejich síla byla 6 mm a to na všech stěnách kromě stropu a dna. Tam byl použity desky tlusté pouhé 4 mm. Trup FAI byl celkově větší než tomu bylo u obou jeho předchůdců. Z uvedených hodnot pancéřování je zřejmé, že posyktovalo účinnou ochranu pouze proti palbě z ručních zbraní a drobným střepinám. To sice nebyl ideální stav nicméně nostnost automobilového podvozku protě nedovolovala vyšší hmotnost a tedy ani silnější pancíř.
Vpředu byl motorový prostor a v něm benzínový agregát GAZ-A o obsahu 3280 ccm, který dával maximální výkon 42 koní. Převodovka umožňovala řazení pouze dvou rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a jednoho pro couvání (některé prameny ovšem uvádějí čtyři stupně pro jízdu vpřed). Vzhledem k tomu byla maximální rychlost stroje 80 km/h až překvapivě vysoká. Zásoba benzínu činila 40 litrů, s nimiž byl automobil schopen urazit až 200 km po silnici a okolo 160 km v lehkém terénu. Jízda v těžším terénu byla vzhledem ke konstrukci vozu prakticky vyloučena. Motorový prostor byl plně opancéřován. Přístup vzduchu k pohonné jednotce zajišťovala dvojice obdélníkových otvorů v čelní masce, které bylo ovšem možno uzavřít kryty. Na obou bocích motorového prostoru byly potom servisní otvory, rovněž chráněné uzavíratelnými kryty.
obrněný automobil FAI, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Motorový prostor se směrem dozadu rozšiřoval a zvedal až přešel do kabiny posádky. Za zalomenou čelní stěnou kabiny se střecha dále mírně zvedala. V tomto místě z ní vyčnívaly dvě kulovité vypoukliny. Jejich účelem bylo zvýšení stropu nad hlavami posádky. Posádku tvořili dva muži, řidič a velitel. Za nebojových podmínek seděli oba vedle sebe, právě pod oněmi výčnělky, a z vozu vyhlížely skrz hranaté průzory v čelní stěně před sebou. V případě nebezpečí s každý z průzoru uzavíral jednodílným krytem a k výhledu potom sloužily pouze štěrbiny v těchto krytech. Velitel automobilu sloužil zároveň jako střelec z kulometu i jako jeho nabíječ.
Dále dozadu byla již střecha kabiny rovná a nesla otočnou věž, ve které byla uložena jediná integrální výzbroj vozu. Boční a zadní stěny věže byly zaoblené a svým půdorysem tvořily tvar podkovy. Čelní stěna věže byla rovná, mírně zešikmená, a v její pravé části vystupovalo střeliště kulometu. Kulomet byl typu DT ráže 7,62 mm a na palubu se pro něj nakládalo 1323 kusů střeliva. Úchyt kulomet umožňoval jeho pohyb v rozsahu 10° na každou stranu bez nutnosti otáčet veží což bylo velmi praktické. Ve stropě věže byl kruhový průlez krytý výrazně vypouklým, jednodílným poklopem. Poklopem se otevíral směrem dozadu a jeho vyboulení mělo zajistit veliteli pod ním dostatek prostoru pro práci s kulometem.
Kromě tohoto průlezu ve střeše věže mohli vojáci do vozu nastupovat a vystupovat také skrz velké hranatí dveře na každém boku kabiny. Dveře se otevíraly směrem k přídi automobilu a byly v nich vyřezány hranaté průzory pro výhled do stran. I tyto průzory byly uzavíratelné a jejich kryty byly vybaveny štěrbinou. Štěrbiny byly také na obou bocích a zadní stěně věže. Poslední průzor byl v pravé části zadní stěny kabiny. I tento byl uzavíratelný ovšem jeho kryt v sobě, narozdíl od ostatních, pozorovací štěrbinu neměl.
železniční obrněný automobil FAI-ŽD, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Zadní stěna trupu byla téměř kolmá k zemi a zaoblená. Většinu její plochy obvykle zakrývalo zavěšené rezervní kolo. Na předních blatnících byly umístěny reflektory. Mezi předním a zadním blatníkem byla nástupní plošina, která vlastně oba blatníky spojovala (podobně jako u klasických osobních automobilů té doby). Na této plošině byla na každé straně upevněna krabice na nářadí a různý materiál.
Sériová výroba FAI byla zahájena roku 1933 a běžela do roku 1936. Za tu dobu sjelo z výrobních linek celkem 676 těchto obrněných automobilů. V roce 1935 vznikla verze stroje upravená pro jízdu po železničních kolejích označovaná FAI-ŽD. Ačkoliv se dá dočíst, že pro jízdu po kolejích se běžná kola sundávala a nahrazovala koly kovovými, fotografie tohoto stroje nasvědčují spíše jinému systému. Podle fotografií se na pneumatiku silničních kol pouze nasazovaly kovové obruče, které vedly vůz po kolejích. Jak přesně se obruče upevňovaly aby se z kol nesesmekly není ovšem ze snímků patrné. Při jízdě po silnici se kovové obruče zavěšovaly na boky kabiny.
Při jízdě po kolejích mohl stroj dosáhnout rychlosti až 86 km/h. Při couvání to bylo ovšem pouze okolo 24 km/h. Úkolem FAI-ŽD bylo provádět průzkum před obrněnými vlaky. Významným handicapem při plnění této role však byla absence radiostanice pro spojení s vlakem. Možná i proto vzniklo těchto vozů jen několik málo exemplářů.
obrněné automobily FAI na přehlídce, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V roce 1938 byla zahájena výroba modernizované verze vozu označované jako FAI-M. Automobil měl prodloužený podvozek s nově řešenými koly plné konstrukce. Rovněž konstrukce trupu se změnila. Ze střechy kabiny zmizela přechodná zkosená část s vybouleninami takže střecha byla nyní rovná po celé své délce. Boční stěny kabiny byly rovné narozdíl od původního FAI, kde bylo zalomení. Kabina samotná byla u FAI-M zhruba stejně dlouhá jako u starší verze. V zadní části však bylo nízké prodloužení. Toto prodloužení poskytlo prostor pro zvětšení palivové nádrže. Na prodloužené zádi bylo také upevněno rezervní kolo.
Jak již bylo zmíněno, vzrostl u FAI-M obsah nádrže a to až na 60 litrů. Nová byla také pohonná jednotka GAZ-M1 o výkonu 50 koní a převodovka se třemi rychlostními stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním. Síla pancéřování ani hmotnost se nezměnila. Zato vzrostl dojezd i maximální rychlost, která nyní činila až 90 km/h. Modernizovaných FAI-M bylo vyrobeno okolo 350 kusů.
Bojovou premiéru si obrněné automobily FAI a FAI-M odbyly ve Španělsku během občanské války. Dále tyto vozy bojovaly na dálném východě proti Japoncům, po boku Wehrmachtu v Polsku a proti Finům během Zimní války. Jak dokazují historické fotografie, Finové několik těchto vozidel ukořistili a sami je následně používali. FAI a FAI-M se zapojily také do boje proti Němcům v prvních fázích operace Barbarossa. Zde se již naplno projevila jejich zastaralost a nedostatečnost a automobily začaly být stahovány k plnění jiných než bojových úkolů.
obrněný automobil FAI-M ve službách finské armády, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
FAI trpěl několika zásadními nedostatky. Řešení podvozku omezovalo nasazení stroje pouze na silnice a lehký pevný terén. Pancéřování poskytovalo ochranu pouze před ručními zbraněmi a malými střepinami a rovněž výzbroj dovolovala utkat se pouze s pěchotou. Vzhledem k tomu, že primárním úkolem vozu byla průzkumná činnost, znamenala také absence radiostanice významný nedostatek.
|
FAI |
FAI-M |
Hmotnost |
2,0 t |
2,28t |
Délka |
3,75 m |
4,31 m |
Šířka |
1,68 m |
1,75 m |
Výška |
2,24 m |
2,24 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-A |
GAZ-M1 |
Maximální výkon |
42 koní |
50 koní |
Maximální rychlost |
80 km/h |
90 km/h |
Zásoba PHM |
40 l |
60 l |
Dojezd - silnice |
200 km |
315 km |
Dojezd - terén |
160 km |
250 km |
Pancéřování věže |
6 mm |
6 mm |
Pancéřování trupu |
6 mm |
6 mm |
Výzbroj |
1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
2 muži |
2 muži |
