prototyp samohybného kulometného hnízda PPG, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

V roce 1940 vznikl v Sovětském svazu prototyp velmi specifického stroje. Jednalo se o samohybné kulometné hnízdo vyvíjené v rámci projektu s kódovým označením PPG (podvižnoje pulemjetnoje gnězdo). Stroj měl podporovat útočící pěchotu zejména během útoků na bunkry nebo jiné nebezpečné body.

Prototyp, označovaný jako Objekt 217, vznikl v březnu roku 1940 (podle některých zdrojů vzniklo ověřovacích prototypů více než jeden). Podvozek stroje tvořily na každé straně čtyři velká kola loukoťového provedení. Zcela vzadu bylo menší ozubené hnací kolo. Trup vozidla byl kompletně uzavřený, svařený a snýtovaný z ocelých desek. Čelní stěna trupu byla zaoblená a vystupovaly z ní střeliště dvou kulometů. Kulomety byly typu DT ráže 7,62 mm. Zásoba munice pro ně činila 1575 kusů.

Střecha vozu byla nejvyšší v přední části. Právě zde z ní vyčnívala dvojice pozorovacích periskopů. I když to byl nejvyšší bod stroje, periskopy byly stejně velmi nízko od země takže vojáci vevnitř z nich neměli nijak zázračný výhled, obzvlášť v členitém terénu nebo vysoké trávě. Od této části se střecha směrem k zádi ostře snižovala. Vzadu z ní ale vystupoval zvednutý kryt motorového prostoru a výfuk. Pohonou jednotkou vozu byl benzínový motor PM3 o maximálním výkonu 16 koní. 1,7 tuny těžký stroj dokázal s tímto agregátem vyvinout rychlost maximálně 18 km/h.

Délka prototypu PPG byla 2,5 metru. Na šířku to bylo 1,7 metru a jeho výška činila pouhých 86 centimetrů. Extrémně malé výšky vozu dosáhly konstruktéři za cenu velmi netradičního řešení umístění osádky. V bojových podmínkách totiž museli oba vojáci uvnitř trupu ležet na břiše vedle sebe. Na první pohled to vypadá jako relativně pohodlná pozice, což ovšem v žádném případě nebyla pravda. Ležet dlouho ve stejné poloze s hlavou silně zakloněnou dozadu byla poloha, která způsobovala značnou únavu, nepohodlí až bolest. Proto také vůz nejezdil po vlastní ose jinde než v boji. Pro přepravu na delší vzdálenosti se PPG nakládal na korbu nákladního automobilu.

Síla pancíře byla 20 mm na čele, 10 mm na bocích a 8 mm na všech ostatních stěnách. Jak již bylo řečeno osádku vozidla tvořili dva muži. Na palubě nebyl žádný aparát pro komunikaci s okolím. Na jaře 1940 proběhly armádní zkoušky a na jejich konci stál zamítavý verdikt. Objekt 217 jednak nesplnil očekávání v oblasti průchodnosti terénem a menévrovatelnosti, ale hlavně byla přehodnocena celá koncepce stroje. Armádním činitelům došlo, že takovýto lehký a slabě vyzbrojený vůz nemá valnou bojovou hodnotu. Celý projekt PPG byl tedy zastaven.