prototyp samohybného děla AT-1, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
V roce 1935 vznikl podle návrhu tankového konstruktéra Ginsburga velmi zajímavý ovšem málo známý bojový stroj. Jeho označení bylo AT-1 ukrývalo zkratku slov Artilerijski tank tedy doslova dělostřelecký tank. V moderní terminologii šlo však spíše o samohybné dělo na tankovém podvozku. Úkolem tohoto stroje měly být přímá palebná podpora lehkých tanků a pěchoty.
AT-1 byl postaven na podvozku sériového tanku T-26. Od něj převzal Celou pásovou soustavu s osmi malými pojezdovými koly na každé straně, která byla spojena do dvojic a dále vždy po dvou dvojicích zavěšena na kyvném rameni odpruženém listovou pružinou. Vpředu bylo potom ozubené kolo hnací a vzadu kolo napínací, obě loukoťového provedení. Shora dosedal pás na čtyři rovnoměrně rozestavěné vratné kladky.
Z tanku T-26 byla převzata také podvozková vana včetně agregátů. Namísto původní věže však byla uprostřed trupu pevná hranatá nástavba jejíž stěny byly spojeny nýtováním. Zadní a boční stěny nástavby byly kolmé k rovině země, pouze čelní stěna byla zalomená tak, že její spodní polovina byla kolmá a horní polovina lehce zkosená. Síla pancéřování nástavby se pohybovala od 6 do 15 mm.
prototyp samohybného děla AT-1, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Uprostřed čelní stěny nástavby byla instalována hlavní zbraň stroje, tankový kanon PS-3 ráže 76,2 mm. To znamenalo výrazný nárůst palebné síly oproti původnímu lehkému tanku T-26, který byl vyzbrojen kanonem ráže 45 mm (tedy až na verzi T-26A). Instalace tak těžké zbraně byla možná díky odstranění věže a jejímu nahrazení jednoduchou nástavbou, což přineslo značnou úspory hmotnosti celé konstrukce a uvolnilo potřebnou nosnost podvozku.
Kanon bylo možno natočit o 20° na každou stranu. Výškový náměr byl potom pohyboval od -5° do +43°. Kromě kanonu byl AT-1 vyzbrojen ještě dvěma kulomety DT ráže 7,62 mm. Jeden byl umístěn ve střelišti v pravé části čelní stěny nad stanovištěm řidiče. Druhý kulomet s sebou osádka vozila volně uložený uvnitř kabiny. Zásoba munice na palubě činila 40 nábojů pro kanon a 1827 pro kulomety. V levé části čelní stěny byl umístěn velký světlomet, který byl chráněn uzavíratelnou kovovou schránkou.
Zajímavým prvkem nástavby byly velké uzavíratelné otvory v jejích bočních i v zadní stěně. V zadní stěně byl jeden otvor, který ovšem zabíral zhruba horní dvě třetiny výšky a téměř celou šířku stěny. Otvor se uzavíral jednodílným krytem na třech pantech. Také otvory v bočních stěnách zabíraly podstatnou část jejich plochy. Jejich odklopné kryty byly také jednodílné. Jako účel těchto otvorů bývá uváděno nakládaní munice což ovšem rozhodně neospravedlňuje jejich zcela nestandardní velikost ani počet.
AT-1 s otevřenými kryty bojového prostoru, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
Další dva obdélníkové otvory byly ve střeše nástavby. Ty sloužily jako nástupní a výstupní průlezy a každý se uzavíral jednodílným poklopem. Otvory ve stěnách i střeše nástavby byly tak velké, že když byly všechny najednou otevřené, vypadal stroj spíše jako kabriolet než jako obrněné bojové vozidlo. Nástavba byla poměrně nízká a celý stroj díky tomu měřil na výšku pouhých 182 cm (počítáno bez periskopu, který vyčníval nad rovinu střechy). To by mu v boji poskytovalo významnou výhodu protože by byl obtížně zpozorovatelný a ještě obtížněji zasažitelný.
V zadní části trupu byl motorový prostor a v něm motor o maximálním výkonu 90 koní rovněž převzatý z tanku T-26. Převodovka umožňovala řadit 5 rychlostních stupňů pro jízdu před a jeden reverzní. Zásoba pohonných hmot činila 182 litrů a stroj s ní dokázal urazit po silnici okolo 140 km a cca 110 km v terénu. Maximální rychlost na silnici byla 30 km/h, ve terénu potom zhruba poloviční.
Osádku stroje tvořili tři nebo čtyři muži. Počet totiž nebyl definitivně stanoven a experimentovalo se oběma variantami. Každopádně pevným členem osádky byl řidič, který jako jediný seděl uvnitř trupu, konkrétně v jeho přední pravé části. Jeho stanoviště se tedy oproti tanku T-26 nezměnilo. Zbylý muži seděli uvnitř nástavby. Byl to velitel a jedno nebo dvoučlenná obsluha kanonu. Řidič nasedal a vysedal svým vlastním průlezem v čelní stěně před svým sedadlem. Ostatní muži využívali k nástupu průlezy ve střeše nástavby. Pro případnou sériovou výrobu by pravděpodobně byla vybrána osádka čítající pouze tři muže a to hlavně kvůli omezenému vnitřnímu prostoru nástavby.
AT-1 s otevřenými kryty bojového prostoru, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
AT-1 vznikl v ověřovací sérii čítající deset kusů. Ačkoliv netrpěl žádným zásadním nedostatkem nebyl nakonec pro sériovou výrobu schválen. Přispěl k tomu i obecně záporný vztah armádních činitelů té doby k podobným "výstřelkům" jako je samohybné dělo. Přitom ale šlo o velmi zajímavou myšlenku, která mohla v praxi nalézt významné uplatnění. Této úvaze nahrává už jen onen prostý fakt, že šlo o stroj prakticky shodné koncepce jako byla velmi úspěšná německá útočná děla Stug III. To je však již čistá spekulace neboť samohybné dělo AT-1 skončilo v propadlišti dějin.
Hmotnost |
9,6 t |
Délka |
4,62 m |
Šířka |
2,45 m |
Výška |
2,03 m |
Maximální výkon |
90 koní |
Rychlost - silnice |
30 km/h |
Rychlost - terén |
15 km/h |
Zásoba PHM |
182 l |
Dojezd - silnice |
140 km |
Dojezd - terén |
110 km |
Pancéřování |
6 - 13 mm |
Výzbroj |
1 x kanon PS-3 ráže 76,2 mm 2 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
3-4 muži |
