TANK KV-1

tank KV-1, zdroj: Topwar.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Je paradoxem, že slavný těžký tank KV vznikl jako původně nezamýšlený vedlejší produkt vývoje dvou jiných, nepříliš slavných, tanků. Vše začalo roku 1938 kdy sovětští konstruktéři pracovali na projektu nového stroje, který měl nahradit zastaralý a ne příliš úspěšný tank T-35. Projekt, který se v hlavách konstruktérů zrodil počítal s vícenásobnou výzbrojí rozmístěnou do tří tankových věží. Když byl model třívěžového stroje předveden Stalinovi, začal z něj generalisimus sundávat věže a ptát se přítomných konstruktérů co by to znamenalo. Dostalo se mu odpovědi, že by se snížila hmotnost stroje ale také počet jeho zbraní. Tak byl nakonec projekt nového tanku schválen jako pouze dvouvěžový a roku 1939 začaly dva konkurenční týmy pracovat na výrobě prototypů označovaných SMK a T-100.

Mladý konstruktér Ž. J. Kotin, který pracoval na vývoji zmíněného tanku SMK, se zaštítil Stalinovým nápadem na snížení počtu věží a začal prosazovat vývoj ještě třetí varianty nového těžkého tanku, která by nesla pouze jednu věž. Kotin si totiž uvědomoval, že vícevěžové tanky jsou slepou uličkou vývoje a jejich jediná výhoda, tedy vícenásobná dělostřelecká výzbroj, je bohatě převážena nevýhodami jako je velká hmotnost, složitost konstrukce a vysoké výrobní náklady. Stalin jednověžovou variantu schválil a 27. února 1939 bylo rozhodnutí posvěceno také oficiálním rozkazem číslo 45ss. Kotinovi tak teoreticky nestálo nic v cestě. Ovšem aby mohl soutěžit s konkurenčními SMK a T-100 musel i jednověžový stroj splnit zadání a být vyzbrojen dvěma děly. Zbývala tedy samozřejmě jediná možnost a to instalovat obě zbraně do jediné věže.

V leningradském závodu S. M. Kirova souběžně probíhal vývoj jak tanku SMK tak jeho jednověžového konkurenta, který získal označení KV. Za těmito písmeny se skrývaly iniciály mocného sovětského maršála Klimenta Vorošilova. Vedoucím konstrukce tanku KV byl jmenován N. L. Duchcov. Vývoj stroje proběhl doslova v rekordním čase. 1. února 1939 (tedy ještě před oficiálním schválením) byly zahájeny projektové práce, 7. dubna byl hotov technický projekt a maketa tanku a 1. září byl zkompletován první prototyp a byly zahájeny jeho tovární zkoušky.

prototyp tanku KV vyzbrojený ještě dvěma kanony, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Prototyp, potažmo i pozdější sériové tanky, měl podvozek tvořený na každé straně šesti pojezdovými koly. Kola byla zdvojená, celokovová a opatřená prolisy a drobnými kruhovými odlehčovacími otvory. Pojezdová kola byla rozmístěna v rovnoměrných rozestupech a každé bylo zavěšeno a odpruženo samostatně pomocí kyvného ramene napojeného na torzní tyč. Vpředu podvozkové soustavy bylo loukoťové kolo napínací a vzadu bylo velké ozubené kolo hnací. Shora dosedal pás na tři rovnoměrně rozmístěné podpůrné kladky. Šířka pásů byla 70 cm.

Na podvozku spočíval trup jehož jednotlivé části byly spojeny převážně pomocí svařování. Nos trupu byl tvořen dvěma deskami, které spolu svíraly ostrý úhel (87°). Spodní byla silná 75 mm a s kolmicí země svírala úhel 30°. Horní měla 40 mm a byla skloněna pod úhlem 63°. Na spodní desce byla dvě masivní oka pro uchycení tažných lan. Na horní desce potom byl úchyt prutové antény radiostanice. Z horní desky nosu vystupovala čelní stěna kabiny tanku. Byla skloněna v úhlu 30° a pancíř zde byl silný 75 mm. Uprostřed čelní stěny byl obdélníkový průzor řidiče. V případě nebezpečí se průzor uzavíral krytem a řidič potom vyhlížel z vozidla pouze štěrbinou v krytu. Napravo od průzoru byl instalován reflektor. Prototyp ještě neměl trupový kulomet, ten byl instalován až na sériové tanky. U sériových tanků byl také poměrně často na čelní stěnu kabiny navařován doplňkový pancíř o síle až 35 mm.

V levé části stropní desky kabiny byl kruhový průlez řidiče, který se uzavíral jednodílným poklopem. Strop kabiny byl před věží a kousek za ní silný 40 mm. Nad motorovým prostorem to bylo již "pouze" 30 mm. Pancéřování dna trupu bylo řešeno podobně. Přední polovina měla 40 mm a pod motorovým prostorem se deska zužovala na 30 mm. Jistě stojí za zmínku, že nejmodernější německý tank té doby, PzKpfw IV Ausf. D vyráběný od září 1939, měl na čelní desce trupu pancíř stejné síly jako mělo dno motorového prostoru sovětského KV-1 (tedy 30 mm). Exponovanost těchto dvou míst je přitom samozřejmě nesrovnatelná.

tank KV-1 rané verze s kanonem L-11, všimněte si pouhé střílny namísto integrálního trupového kulometu, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Stále ještě v přední polovině trupu a v jeho podélné ose byla umístěna věž tanku. Věž byla svařovaná i nýtovaná, měla šestiboký půdorys se zaoblenou zádí. Zaoblenou záď měly i věže prvních sériových tanků. Pozdější sériové věže již měly záď hranatou. Od roku 1941 začaly být na tanky montovány odolnější věže odlévané.

Z čelní stěny věže vystupovala půlkulatá maska kanonu resp. kanonů. Tato maska byla silná 90 mm, celá čelní stěna věže potom měla na tloušťku 75 mm. Stejně silné byly i boční a zadní stěna věže. Stropní deska potom měla 40 mm. Tyto údaje platily jak pro prototyp tak pro ranné sériové tanky. U prototypu byly ve věži instalována dva kanony. Nalevo silnější ráže 76,2 mm, napravo slabší ráže 45 mm. Sériové tanky byly vyzbrojeny již pouze jedním kanonem a to ráže 76,2 mm. Jeho konkrétní typ se během výrobního období měnil. U prvních sériových strojů to byl typ L-11.

Jako dva rohy vystupovaly ze střechy věže dva periskopické zaměřovače. Mezi nimi bylo potom ústí ventilátoru a dále vzadu byl uprostřed kruhový průlez pro nástup a výstup osádky, který se uzavíral jednodílným poklopem. Sériové tanky měly na věži také sadu čtyř pevně umístěných pozorovacích periskopů. Po jednom směrem na každou boční stranu a dva směřující vzad. Prototyp pravděpodobně nebyl těmito periskopy ještě vybaven. V bočních stěnách věže byly štěrbinové průzory a pod nimi malé kruhové otvory pro palbu z ručních zbraní. Uprostřed zadní stěny věže byl instalován kulomet typu DT ráže 7,62 mm, který sloužil k odhánění živé síly útočící na záď tanku.

V zadní části tanku byl motorový prostor. Hned za věží byl servisní otvor a po jeho stranách dva menší podélné otvory pro přívod vzduchu k pohonné jednotce. Ty byly chráněny mříží. Za těmito otvory byly ze stropní desky vyvedeny dva výfuky. Ještě dále směrem k zádi byly potom dva kruhové otvory pro servisní přístup k převodovce. Pohonnou jednotkou tanku byl dvanáctiválcový diesel V-2, který dával maximální výkon 600 koní při 2000 otáčkách za minutu. Prototyp byl ovšem ještě osazen slabší verzí tohoto motoru o výkonu 500 koní. Převodovka umožňovala řadit pět rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro couvání.

zničený tank KV-1 s kanonem L-11, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Samotná záď tanku byla tvořena dvěma zakulaceními. Pod horní zakulacenou částí, kterou tvořil pancíř o síle 60 mm, se skrýval další zamřížovaný ventilační otvor. Na spodní zakulacené části byla dvě oka pro uchycení vlečných lan a pancíř zde byl silný plných 75 mm. Horní zakulacená část byla později nahrazena rovnou skloněnou deskou. Osádku tanku tvořilo pět mužů. Řidič a radista seděli vedle sebe v přední části trupu. Radista měl zároveň na starosti obsluhu trupového kulometu. Zbylí tři muži měli svá stanoviště ve věži. Byl to jednak střelec z kanonu, mladší mechanik, který obsluhoval zadní věžový kulomet a konečně velitel tanku, který zároveň fungoval jako nabíječ kanonu.

Během boje, pokud nebylo třeba pálit ze zadního kulometu, musel mladší mechanik sestoupit z věže do trupu aby nebyl zraněn zákluzem kanonu. Z uvedeného je zřejmé, že zatímco mladší mechanik se během boje většinou bez užitku "zašíval" uvnitř trupu, velitel měl plné ruce práce s řízením činnosti celé osádky a nabíjením kanonu zároveň. Toto nešťastné rozdělení rolí bylo změněno až u modernizovaného tanku KV-1S roku 1942.

Po továrních testech prototypu byly odstraněny odhalené nedostatky a 5. září 1939 byl stroj naložen na nákladní vagon a odeslán do Moskvy. Zde byl 23. září předveden armádním špičkám spolu s konkurenčními prototypy SMK a T-100. Přestože se během srovnávacích testů objevilo u KV asi dvacet různých závad, vedl si tento stroj nejlépe ze všech testovaných prototypů. Zamítavý verdikt však zatím nebyl vynesen ani nad jedním z tanků. Místo toho byly pro všechny z nich navrženy úpravy a prototypy putovaly zpět do svých mateřských továren k jejich realizaci. KV dorazil zpět do leningradského závodu 8. října 1939 a konstruktéři a dělníci se ihned pustili do práce.

Po provedení navržených úprav byl tank znovu podroben továrním zkouškám. 30. listopadu je však přerušilo vypuknutí války s Finskem. Záhy poté přišlo rozhodnutí o vyslání všech tří prototypů do ostrého boje. Za tímto rozhodnutím nebyl v žádném případě nedostatek jiné bojové techniky neboť Sověti měli proti Finům v počtu tanků převahu cca 200:1. Bojiště Zimní války prostě mělo posloužit jako unikátní a naprosto realistický zkušební prostor.

tank KV-1 s kanonem F-32 nebo F-34 ukořistěný a nasazený německou 8. tankovou divizí, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Z prototypu KV byl před odesláním na frontu demontován slabší ze dvou kanonů neboť testy ukázaly, že dva kanony jsou spíše ke škodě a pro muže uvnitř věže představují komplikaci při plnění jejich bojových úkolů. 13. prosince byl tedy tank vypraven do Finska vyzbrojen již pouze kanonem ráže 76,2 mm a s ním spřaženým kulometem typu DT ráže 7,62 mm. Spolu s oběma dalšími testovanými prototypy SMK a T-100 vytvořil KV zkušební rotu těžkých tanků spadající pod 91. tankový prapor. Tento prapor patřil do stavu 20. těžké tankové brigády, která byla standardně vyzbrojena tanky T-28. Osádku tanku KV tvořili tři muži z leningradské továrny a dva důstojníci 20. těžké tankové brigády. Na to jak si tank v bojových podmínkách povede dohlížela zvláštní komise.

18. prosince 1939 se KV poprvé zapojil do bojů. Toho dne vyrazil spolu s SMK, T-100 a jedním T-28 do akce blízko jezera Summajarvi. Tank bez problému projel finskou protitankovou palbou a pronikl až k pevnůstkám. Na ty však svojí výzbrojí nestačil a tak musel záhy opět ustoupit. Druhý den prošel tank kontrolní prohlídkou, jejíž výsledky udělaly na členy komise silný dojem. Na pancíři, kanonu a pásech se skvělo celkem devět zásahů finskými granáty. Žádná ze střel přitom nepronikla dovnitř stroje. Nejvážnější škody způsobil zásah hlavně kanonu. Kvůli němu musela být zbraň vyměněna za novou aby mohl tank dále bojovat.

Pod dojmem bojových výsledků prototypu podepsal předseda rady lidových komisařů (ekvivalent ministerského předsedy) Vjačeslav Molotov ještě 19. prosince 1939 rozkaz číslo 443ss, kterým byl tank KV oficiálně přijat do výzbroje Rudé armády. Zároveň vznikla také objednávka na výrobu první padesátikusové série. 2. ledna 1940 byl prototyp odeslán zpět do továrny spolu se seznamem drobných závad a nedokonalostí, které bojové nasazení odhalilo, a které měly být odstraněny.

Jedním z požadovaných zlepšení bylo také instalování trupového kulometu. Na prvních sériových tancích ještě nestihl být zaveden integrovaný kulomet a místo něj byl alespoň v čelní desce trupu, nalevo od průzoru řidiče, vytvořen otvor pro vedení palby zevnitř tanku. Pozdější sériové tanky již kulomet měly. Byl instalován na tomtéž místě v čelní stěně kabiny a obsluhoval jej radista.

zničený tank KV-1 s kanonem ZIS-5, zdroj: Worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Další navrhnutý zlepšovák vycházel ze zkušeností s finskými pevnostmi. Kanon ráže 76,2 mm prostě nestačil na jejich likvidaci a tak bylo navrženo vyrobit pokusnou variantu tanku vyzbrojeného výrazně silnější zbraní schopnou ničit i železobetonová opevnění. Na konci tohoto návrhu stanul tank KV-2 vyzbrojený houfnicí ráže 152 mm, který je ovšem popsán samostatně. Během vývoje však ještě nebyl tento stroj označován jako KV-2. Říkalo se mu prostě KV s velkou věží nebo také KV s věží MT-1. Původní KV byl potom logicky nazýván KV s malou věží. K oficiálnímu označení KV-1 a KV-2 se přešlo až od ledna roku 1941.

Vývoj tanku KV s velkou věží proběhl tak rychle, že když byla 4. ledna 1940 zahájena v leningradském závodě výroba, pracovalo se již vlastně na obou typech tanku KV. V lednu ještě nebyl dokončen ani jeden stroj, v únoru vznikly tři stroje s velkou věží s houfnicí ráže 152 mm (sériová čísla U-0, U-1 a U-3) a jeden tank s malou věží s dělem ráže 76,2 mm. Všechny čtyři tanky byly okamžitě odeslány na finskou frontu. V březnu 1940 následoval tank s číslem U-4, který byl opět typu KV-2. Tento již ovšem nebyl do Finska odeslán neboť 13. března Zimní válka skončila.

Po skončení bojů byly všechny tanky KV odeslány zpět do Sovětského svazu a 19. března se zúčastnily přehlídky pro nejvyšší státní a armádní představitele. Mohutné tanky, z nichž některé nesly na pancíři stopy po odražených finských granátech, udělaly dobrý dojem a jejich výroba získala vyšší prioritu. V květnu byla dokonce změněna původní objednávka z 50 na 230 kusů k dodání do konce roku 1940. Z toho 130 mělo být typu KV-1 a zbylých 100 typu KV-2.

Tehdy si konstruktéři uvědomili, že kvůli válce s Finskem vlastně nebyl čas podrobit nové tanky skutečně důkladným testům a to zejména jízdním. Během června tedy probíhaly v okolí Leningradu a na polygonu v Kubince intenzivní zkoušky, které odhalily některé skryté vady a nedostatky. Problémy byly zejména s podvozkem, motorem, spojkou a převodovkou. Výrobu ovšem nešlo po dobu testů prostě zastavit a tak musela být nápravná opatření uplatňována již do běžící produkce. Díky tomu byly první sériové tanky KV velmi poruchové a armáda jich mnoho vracela továrně k opravám. Do konce roku 1940 bylo zkompletováno 141 tanků KV-1 a 102 tanků KV-2. Z tohoto celkového počtu 243 jich armáda pro nedostatky 47 kusů vrátila.

zničený KV-1 s kanonem ZIS-5 a odlévanou věží, zdroj: Topwar.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

První sériové tanky byly vyzbrojeny kanonem L-11 ráže 76,2 mm. Jejich hmotnost činila 43 tun (bývá uváděno i 43,5 tuny) a maximální rychlost byla 35 km/h. Zásoba 600 litrů nafty dovolovala dojezd okolo 250 km. Zdroje se bohužel neshodují na tom, zda byly tyto rané tanky označovány jako model 1939 nebo model 1940. Stejně tak panuje zmatek i ve značení dalších verzí tanků i v popisu rozdílů mezi nimi. Jasné je ovšem to k jakým změnám během výroby postupně došlo. Byla to hlavně modernizace výzbroje a postupný růst pancéřování a hmotnosti.

V listopadu 1940 začaly být do tanků KV-1 montovány modernější kanony. Namísto původních kanonů L-11 to byly kanony typu F-32 stejné ráže jako původní zbraň. Kanonů F-32 však nebylo dost aby stačily výrobě tanků a tak byly montovány i kanony typu F-34, používané jinak pro tanky T-34. Tanky KV z této výrobní řady označují někteří autoři jako model 1940, jiní jako model 1941. V průběhu roku 1941 probíhaly pokusy s instalací nové odlévané věže. Postřelovací testy jednoznačně ukázaly, že odlévaná věž je odolnější než ta svařovaná. Pancíř odlévané věže byl silný 95 mm a kromě zvýšení odolnosti s sebou přinesl také nárůst hmotnosti tanku. Po zbytek roku 1941 byly souběžně vyráběny tanky s oběma typy věží.

Prameny se neshodují na tom, od kdy začal být do tanků instalován ještě modernější typ kanonu ZIS-5 stále ráže 76,2 mm. Někdy se lze dočíst, že tento kanon byl montován již od července 1941 do tanků s odlévanou věží, jindy zase, že ZIS-5 začal být montován až to modernizovaných KV-1S vyráběných od srpna 1942. Nejpravděpodobnější varianta je, že tento kanon začal být sériově instalován skutečně až roku 1942 do tanků KV-1S, ale zpětně, například během oprav, byl také často montován do tanků KV-1 staršího provedení.

Pro všechny instalované typy kanonů se používala klasické průbojná protitanková munice, tříštivotrhavá protipěchotní munice a později také munice kumulativní a podkaliberní. Zásoba dělostřeleckých nábojů na palubě tanku KV-1 se pohybovala od 111 do 116 kusů podle modelu. Pro kulomety se nakládalo až 3000 kusů střeliva.

KV-1E s přídavným pancířem na věži i trupu, zdroj: Worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

V září 1941 se na leningradské frontě objevilo šedesát tanků KV-1, které byly zcela netradičně vybaveny benzínovými motory M-17T. Příčinou této anomálie bylo překročení plánu výroby v leningradské továrně. Tanky vyrobené nad plán totiž mohly být ponechány na "domácí" frontě k obraně samotného města. Leningradští dělníci, motivování prvními útoky a nálety německých jednotek, vyrobili v září 1941 šedesát tanků nad původní plán. Záhy se ovšem ukázalo, že pro ně nejsou k dispozici pohonné jednotky. Proto továrna sáhla po tom co bylo momentálně k dispozici a to byly právě zmíněné agregáty M-17T.

V říjnu 1941 obdržela leningradská továrna rozkaz k evakuaci výroby do Čeljabinsku. Deset tisíc dělníků a dvanáct tisíc strojů bylo odvezeno a výroba v nové lokalitě pokračovala ještě intenzivnějším tempem. Roku 1941 bylo vyrobeno celkem 1396 tanků KV-1. Z toho prvních 885 ještě v Leningradě a zbylých 511 v Čeljabinsku. V Čeljabinsku byly přitom vyráběny už většinou jen tanky s odlévanou věží.

Odlévaná věž sice znamenala zvýšení odolnosti ale přinesla také nárůst hmotnosti. Spolu s dodatečným pancířem, který byl u pozdních tanků instalován na čelní stěnu kabiny řidiče a radisty to znamenalo, že pozdní tanky KV-1 dosahovaly hmotnosti 47,5 tuny. To vedlo samozřejmě k poklesu k jejich rychlosti. Sovětští konstruktéři tedy začali pracovat na nalezení cesty z bludného kruhu růstu pancéřování a poklesu rychlosti. Výsledkem jejich snažení byl modernizovaný tank označovaný jako KV-1S.

Na počátku modernizace stála důkladná analýza v boji zasažených tanků KV. Konstruktéři zjistili, která místa tanky bývají nejčastěji zasažena a která naopak nejméně často. Podle toho navrhli optimalizaci síly pancíře, tak aby byl nejsilnější tam kde je to třeba a naopak mohl být o něco zeslaben jinde. Spodní deska nosu trupu byla zeslabena z původních 75 mm na 60 mm. Horní byla naopak zesílena ze 40 mm na 50 mm. Čelní stěna kabiny zůstala na své původní síle 75 mm. Dno trupu mělo 30 mm po celé délce a boky trupu měly 60 mm. Věž byla odlévaná a její čelní stěna byla 82 mm silná. Boční stěny věže měly tloušťku 75mm a stropní deska měla 40 mm.

modernizovaný tank KV-1S, zdroj: Topwar.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Touto redukční dietou se podařilo snížit hmotnost tanku na 42,5 tuny. Díky tomuto snížení a také díky modernizaci převodového ústrojí vzrostla rychlost tanků až na 43 km/h. Podle toho byl koneckonců i tank pojmenován protože písmeno S ukrývalo zkratku slova "Skorostnyj", tedy "rychlý". Tank dostal také nové pásy, jejichž šířka byla 608 mm (oproti 700 mm u původních tanků KV-1). Další novinkou byla velitelská věžička, která se objevila v pravé zadní části věže. Střeliště kulometu v zadní stěně věže se přesunulo ze středu na pravou stranu tak aby zbraň mohl ovládat velitel tanku. Původní obsluha zadního kulometu, mladší mechanik, tak mohl převzít funkci nabíječe a ulehčit dříve přetíženému veliteli.

KV-1S byl vyráběn od 20. srpna 1942 do dubna 1943. Je možné narazit na více údajů o celkovém počtu vyrobených tanků, od 1370 do 1800 exemplářů.

Další zajímavá ale neoficiální verze tanku KV-1 vznikla v létě roku 1941. S prvním bojovým nasazením tanků KV-1 proti německým protivníkům začaly přicházet hlášení o tom, že Wehrmacht nasazuje do protitankového boje silná, původně protiletadlová, děla ráže 88 mm, kterým nejsou sovětské tanky s to odolat. Tak začaly být na již vyrobené tanky montovány pláty dodatečného pancíře. Na původní pancíř na bocích věže byly přivařeny proužky ocele, do nich byly vyvrtány otvory se závitem a na ně byl následně přišroubován plát pancíře o síle 20 až 35 mm.

Takto upravené tanky byly neoficiálně označovány jako KV-1E a byly velmi snadno odlišitelné protože boky jejich věží zdobily hlavy velkých šroubů. Dodatečný pancíř byl opatřen výřezy pro boční pozorovací štěrbiny a střílny. Takto byly upravovány pouze věže s hranatou zádí. Kromě boků věže byly malé pláty dodatečného pancíře montovány také na boky podvozku mezi pojezdovými koly a horními podpůrnými kladkami. Písmeno E v názvu tanku zkracuje slovo "Ekranirovanyj" neboli opancéřovaný. Tank KV-1E však nebyl nikdy oficiálně schválen a vznikal pouze úpravou již vyrobených tanků. Vlastně tomu právě naopak, protože montáž doplňkového pancíře byla nakonec oficiálně zakázána. Nárůst hmotnosti tanku KV-1E totiž vedl (kromě poklesu rychlosti) ke zvýšené poruchovosti silně namáhaných mechanických součástek.

plamenometný tank KV-8S, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Tank KV-1 existoval i v plamenometné verzi a to dokonce hned v několika provedeních. Jako první to byl prototyp označovaný KV-6. Šlo vlastně o běžný tank KV-1, který měl vedle kanonu ráže 76,2 mm instalován ještě plamenomet. Došlo pouze ke snížení zásoby dělostřelecké munice na palubě a uvolněný prostor zaplnila nádrž na hořlavou směs. Ta však byla poměrně malá zásoba hořlaviny stačila na pouhých 15 zášlehů. Kvůli tomuto nedostatku nebyl prototyp schválen do sériové výroby.

Druhou plamenometnou mutací se stal stroj označovaný jako KV-8. Jeho vývoj byl zahájen v listopadu 1941. Šlo opět o sériový podvozek i věž ale tentokrát došlo ke změně hlavní výzbroje. Namísto původního kanonu ráže 76,2 mm zde byl instalován kanon ráže 45 mm. Menší zbraň, a také menší zásoba munice pro ni, nechávala uvnitř tanku dostatek místa pro nádrž na hořlavinu. Nalevo od hlavně kanonu ústil plamenomet typu ATO-41. Aby nebyl plamenometný tank na první pohled identifikovatelný, byla hlaveň kanonu obalena trubkou, která zbrani dodávala zdánlivě větší ráži. Důvodem tohoto maskování byla sovětské zkušenost ze Zimní války kde se plamenometné tanky stávaly vždy prvními terči finské protitankové palby. Důvodem byl pravděpodobně psychologický účinek plamenů, tedy velký strach, který ve vojácích vyvolával.

Pro kanon ráže 45 se nakládalo 92 kusů munice. Zásoba hořlaviny na palubě činila 960 litrů což stačilo na 107 zášlehů. Dosah plamenometu se pohyboval okolo 60 metrů. Při použití hustší hořlavé směsi to však mohlo být až dvakrát tolik. Také modernizovaný tank KV-1S se dočkal plamenometné verze. I v tomto případě byla instalována zbraň ráže 45 mm. Tank dostal označení KV-8S. U tohoto tanku došlo ke zvýšení zásoby dělostřelecké munice na úkor snížení zásoby hořlavé směsi. Na palubě bylo 114 nábojů ráže 45 mm a 600 litrů hořlaviny. To stačilo na cca 60 zášlehů. Hmotnost tanku KV-8S byla 43 tun a jeho osádku tvořilo 5 mužů stejně jako u běžného tanku KV-1S. Během výroby začal být do těchto tanků montován novější plamenomet ATO-42.

Na přelomu roku 1942 a 1943 začali sovětští činitelé stále častěji řešit otázku, k čemu vlastně Rudé armádě jsou těžké tanky KV-1, když nesou výzbroj stejné síly jako střední tanky T-34, jejichž výroba a provoz byly přitom mnohem levnější. Vše ještě vyostřila bitva u Kurska v létě roku 1943, během které se naplno projevilo, že kanony tanků KV-1 ráže 76,2 mm nestačí na efektivní boj s moderními německými tanky Panther a Tiger. Z toho důvodu začali konstruktéři usilovně pracovat na přezbrojení svých těžkých tanků silnějšími kanony. Mimo několika zamítnutých prototypů přinesly tyto snahy také sériově vyráběný tank KV-85, který je ovšem popsán samostatně.

trojice KV-1E nasazených německou armádou, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Pouhá změna výzbroje však nebyla to jediné s čím Sověti experimentovali. Díky tomu vznikla na základě tanku KV-1 celá řada prototypů, které jsou ovšem také popsány v samostatné kapitole ZDE.

V den vypuknutí Velké vlastenecké války měla Rudá armáda k dispozici celkem 508 tanků KV-1. V té době (červen 1941) neměli Němci žádný tank schopný efektivně ničit tyto sovětské obrněnce. Je tedy evidentní, že KV-1 byl tedy pro Němce těžkým oříškem. Jsou známy případy, kdy jediný tank KV-1 dokázal zastavit postup celých německých jednotek, které musely čekat na dopravu silných zbraní schopných ruský kolos zlikvidovat.

I přesto však zaznamenaly tanky KV-1 obrovské ztráty (stejně jako celá Rudá armáda). Většina z nich však nebyla ztracena v tankových soubojích. KV-1 padaly za oběť spíše leteckým a dělostřeleckým útokům, ale úplně nejčastěji technickým poruchám. Při rychlosti s jakou Wehrmacht v prvních týdnech a měsících operace Barbarossa postupoval Sověti nestačili porouchané tanky odtahovat nebo opravovat a prostě je nechávali na místě. Totéž platilo pro stroje, které například uvízly v měkkém terénu.

Tanky KV-1 se nejvíce osvědčily v obranném boji. Dokonale to předvedl nadporučík Zinovij Kolobanov. Jeho jednotka čítající pouhé čtyři tanky KV-1 (bývá uváděno i sedm) bránila přístupovou cestu k obci Krasnogvardějsk ležící nedaleko Leningradu. Cesta byla lemována močálovitou půdou takže tanky zde měly velmi omezený manévrovací prostor. Kolobanov si místo důkladně prohlédnul a nařídil zakopat a zamaskovat tanky v postavení s výhledem na silnici. Zároveň dal velitelům jednotlivých strojů rozkaz nestřílet dokud nebude nepřítel dostatečně blízko.

KV-1 s německým kanonem KwK 40 L/43 ráže 75 mm, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

14. srpna 1941 vjely předsunuté jednotky německé 8. tankové divize přímo do pasti. Kolobanův tank číslo 864 zahájil palbu. Prvním výstřelem vyřadil tank na čele německé kolony. Němci vůbec nezpozorovali odkud rány vyšla a domnívali se, že jejich tank najel na minu. Celá kolona tedy zastavila. Tím se z ní stal dokonalý terč. Kolobanov pokračoval v palbě. Zničil druhý tank a hned potom tank na samém konci kolony. Nyní již Němci věděli, že byli přepadeni ze zálohy. Silnice však byla v tu chvíli zatarasena vraky vpředu i vzadu. Německé tanky tedy začaly sjíždět do stran a jeden po druhém se pomalu brodily měkkým terénem. Sověti pálili, Němci palbu opětovali.

Po půl hodině boje zůstalo na místě 38 (bývá uváděno i číslo 43) zničených německých tanků, většinou typu Panzer II a Panzer III. Z toho 22 jich zničil Kolobanův tank. Sověti přitom neztratili jediný stroj. Na tanku nadporučíka Kolobanova prý po bitvě napočítali celkem 152 zásahů od německých granátů. Ani jeden neprošel pancířem!

Jedinou jinou armádou, které Sověti dobrovolně dodali tanky KV-1 byla armáda polská. Ta získala v lednu roku 1945 pět tanků KV-1. V té době již však šlo o překonané stroje. Nedobrovolně však Sověti těmito tanky vybavili jak Němce tak Finy. Němci zařazovali ukořistěné tanky do své výzbroje pod označením odpovídajícím jejich verzi. Pro rané modely se používalo označení Panzerkampfwagen KV-1 753 (r). Pro tanky KV-1S potom Panzerkampfwagen KV-1S 755 (r). Němci také kořistní tanky upravovali. Montovali na ně vlastní velitelské kupole, protitankové pušky a do jednoho KV-1 s odlévanou věží dokonce instalovaly vlastní kanon. Byl to KwK 40 L/43 ráže 75 mm, kterým byly běžně vyzbrojeny německé tanky PzKpfw IV Ausf. G.

Tank KV-1 vznikl jako vedlejší produkt vývoje jiných tanků a s trochou nadsázky by se dalo říci, že "komplex nechtěného dítěte" jej provázel po celou jeho existenci. Vždy tady byl jiný tank, který byl před KV-1 upřednostňován. Nejprve to byl T-34, který při stejné síle výzbroje znamenal mnohem nižší náklady a to jak pro verzi s kanonem ráže 76,2 mm tak pro KV-85. Později to byl zase tank IS-1, který vlastně ukončil snahy o vyzbrojení KV-1 silnějším kanonem. KV-1 navíc nebyl příliš oblíben ani u tankových osádek zejména kvůli složitému ovládání, nízké rychlosti a relativně časté poruchovosti. Nejvíce se Sovětům hodil během prvního roku války s Německem, kdy ještě pro své protivníky znamenal opravdovou hrozbu.

	KV-1	KV-1S
Hmotnost	43 - 47,5 t	42,5 t
Délka	6,95 m	6,95 m
Šířka	3,32 m	3,32 m
Výška	2,71 m	2,64 m
Pohonná jednotka	V-2	V-2
Maximální výkon	600 koní	600 koní
Maximální rychlost	35 km/h	43 km/h
Dojezd - silnice	225 - 250 km	330 km
Pancéřování čela věže	75 mm	82 mm
Pancéřování čela trupu	75 mm	75 mm
Výzbroj	kanon L-11/F-32/F-34 ráže 76,2 mm 3 x kulomet DT ráže 7,62 mm	kanon ZIS-5 ráže 76,2 mm 3 x kulomet DT ráže 7,62 mm
Osádka	5 mužů	5 mužů