prototyp T-29-4 se sejmutými pásy, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno
S tím jak se rozvíjela výroba tanku T-28, začala se v hlavách sovětských vojenských představitelů rodit myšlenka na nový tank, odvozený právě od tohoto třívěžového stroje. Nový tank měl být sice řešen podobně jako T-28, měl však mít kolopásový podvozek. Tento typ podvozku umožňoval tanku jak jízdu po pásech tak i po samotných pojezdových kolech.
Pásy se používaly pokud měl tank zdolat měkčí nebo členitější terén. Na silnici nebo jiném pevném povrchu se potom pásy sejmuly a tank dokázal jet po pojezdových kolech a to rychlostí, která by byla s nasazenými pásy nemyslitelná. To byla hlavní výhoda tohoto řešení podvozku. Nevýhodou byla snížená průchodnost členitým terénem. Pásy kolopásových tanků nebyly z důvodů snadné manipulace tak robustní jako u klasických tanků. Při větším zatížení ve složitém terénu měly většinou tendenci smekávat se. Kolopásový podvozek nebyl u sovětských tanků té doby žádnou raritou. Sériově jím byly vybaveny například tanky řady BT a uvažovalo se o něm i pro jiné typy.
Vývojem nového kolopásového tanku odvozeného od T-28 byla pověřena skupina konstruktérů z Kirovského závodu pod vedením N. V. Cejce. Projekt nového stroje byl hotov koncem roku 1934 a to hned ve dvou provedeních označovaných jako T-29-4 a T-29-5 (proč právě 4 a 5 jsem nezjistil). Roku 1936 vznikly také prototypy obou verzí. Na první pohled se od sebe T-29-4 a T-29-5 lišily pouze řešením podvozku, ve skutečnosti zde však byly další skryté rozdíly jako například síla pancíře.
prototyp T-29-5, všimněte si absence podpůrných kladek, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
T-29-4 byl lehčí z dvojice prototypů. Spočíval na podvozku tvořeném na každé straně čtyřmi plnými pojezdovými koly velkého průměru, která byla po obvodu opatřena gumovou obručí. Každé kolo bylo zavěšeno a odpruženo samostatně pomocí torzní tyče. V předu se nacházelo napínací kolo s odlehčovací perforací a vzadu bylo ozubené kolo hnací. Shora potom pás dosedal na tři podpůrné kladky. U těžšího T-29-5, který měl blíže k plánované sériové podobě tanku, byly podpůrné kladky vypuštěny a pásy dosedaly shora přímo na pojezdová kola (což však skutečně platilo pouze v zadní části podvozku, protože vpředu se pás zvedal dost vysoko nad pojezdová kola).
Trup byl řešen velmi podobně jako u tanku T-28 a identické bylo i rozmístění věží. Hlavní dělostřelecká věž byla převzata a upravena z lehkého tanku T-26. V její čelní stěně byl instalován kanon ráže 76,2 mm. Napravo do kanonu byl doplňkový kulomet DT ráže 7,62 mm a další stejného druhu byl v zadní stěně věže. Doplňkové kulometné věžičky byly bez úprav převzaty z T-28 včetně kulometů DT ráže 7,62 mm. Pátý kulomet se dal upevnit na oběžný okruh okolo poklopu na střeše hlavní věže. Na palubu se vešlo 78 nábojů pro kanon a 6830 nábojů do kulometů.
Motor spolu s převodovkou byl tradičně instalován v zadní části trupu. Tank poháněl benzínový agregát M-17 o maximálním výkonu 500 koní. Převodovka měla pět stupňů pro jízdu vpřed a jeden reverzní. Hmotnost těžšího T-29-5 se pohybovala okolo 24 tun. Při jízdě po pásech dosahoval na silnici tento tank rychlosti až 51 km/h. Po sejmutí pásů to však bylo až úctyhodných 72 km/h! Z fotografií není zcela zřejmé, kam se pásy po sejmutí ukládaly. Některé fotografie nasvědčují tomu, že se pásy musely rozpojit na cca 3 metry dlouhé díly, které se potom zavěsily na bok trupu nad blatníky.
prototyp T-29-4 s nasazenými pásy, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Posádku tanku tvořilo pět mužů. Byl to jednak řidič, který seděl uprostřed přední části trupu. Hlavu měl, stejně jako řidič tanku T-28, uvnitř jakési kovové krabice, která vystupovala ze střechy trupu mezi kulometnými věžemi. V čelní stěně této jeho krabice byl uzavíratelný obdélníkový průzor, který sloužil řidiči k výhledu. Když byl kryt průzoru uzavřen, dalo se dívat ven skrz štěrbinu. Odklápěcí však byla i celá čelní deska řidičovy krabice a přední část stropní desky. Po jejich odklopení vznikl průlez, kterým řidič nasedal a vysedal z tanku.
Dalšími dvěma členy posádky byly kulometčíci. Ti měli svá stanoviště v sekundárních věžích a k nástupu a výstupu sloužil každému vlastní hranatý průlez ve střeše jeho věžičky. Zbylý dva muži měli svá stanoviště v hlavní věži. Byl to nabíječ a velitel, který zároveň fungoval jako střelec z kanonu. Posledně jmenovaným členům posádky sloužil k nástupu velký kruhový průlez ve střeše věže, který se uzavíral jednodílným poklopem. Oproti tanku T-28 měl T-29 o jednoho člena posádky méně a to kvůli jeho menší hlavní věži.
Pro tanky T-29 se počítalo se standardním vybavováním radiostanicemi, konkrétně typu 71-TK-1. I proto měly oba prototypy rámové antény. U T-29-4 byla vedena na nosnících okolo hlavní věže, u T-29-5 obepínala zadní polovinu trupu nad motorovým prostorem. Roku 1936 prošly prototypy armádními testy a o rok později byly postaveny další dva exempláře, které již odpovídaly plánované sériové podobě. Výroba však nakonec spuštěna nebyla a to zejména z důvodu vysokých výrobních nákladů a celkové složitosti stroje.
Co se stalo se čtyřmi postavenými tanky T-29 není známo. Podle některých pramenů byly bojově nasazeny proti německým agresorům, podle jiných skončily jako cvičné terče na střelnicích.
Hmotnost |
24 t |
Délka |
6,63 m |
Šířka |
3,05 m |
Výška |
2,85 m |
Pohonná jednotka |
M-17 |
Maximální výkon |
500 koní |
Maximální rychlost |
na pásech 51 km/h na kolech 72 km/h |
Pancéřování věže |
20 mm |
Pancéřování trupu |
30 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ráže 76,2 mm 4 až 5 kulometů DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
5 mužů |
