tank T-60 ukořistěný německou armádou, zdroj: Wikimedia, Bundesarchiv Bild 183-J19893, Creative commons, upraveno
V květnu 1941 doputoval do továrny číslo 37 v Moskvě rozkaz k zahájení výroby nového lehkého tanku T-50, který měl podle plánů sovětské generality nahradit zastarávající lehké tanky BT a T-26 .T-50 byl však velmi složitý a technicky náročný stroj a představitelům závodu číslo 37 bylo jasné, že zavedení výroby tohoto tanku ve skromných podmínkách jejich továrny není možné. Zavádění výroby tanku T-50 se díky jeho náročnosti opožďovalo obecně i v jiných továrnách, až došlo k tomu, že ani v okamžiku vypuknutí války s nacistickým Německem, v červnu 1941, neměla Rudá armáda k dispozici ani jeden tank tohoto typu.
Německý postup však byl nemilosrdný a sovětské ztráty obrovské a díky tomu nebylo možné aby továrna číslo 37 prostě odmítla tank vyrábět. Namísto toho tedy její konstruktéři v čele s N. A. Astrovem začali pracovat na vývoji jiného, méně komplikovaného tanku. Astrov věděl, že hlavní prioritou je čas a tak projekt nového stroje dokončil za pouhých 15 dnů! Navrhnutý tank, který dostal pracovní označení T-30, využíval velké množství součástek staršího obojživelného tanku T-40, který byl v závodě 37 v té době vyráběn. Díky tomu mohl být přechod na výrobu nového typu proveden relativně rychle, tedy určitě rychleji než by trvalo přepnutí produkce na T-50.
Po dokončení projektu a makety nového tanku napsal Astrov spolu s podplukovníkem V. P. Okuněvem dopis samotnému Stalinovi. V dopise vysvětlil, že není možné aby závod číslo 37 přešel dostatečně rychle na výrobu tanku T-50, jak bylo nařízeno a zároveň představil plán nového lehkého tanku vlastní konstrukce. Sovětské politické a armádní vedení následně projevilo nebývalou pružnost. Hned druhého dne poté co si Stalin dopis přečetl přijel do moskevské továrny jeho vyslanec V. A. Malyšev aby projekt prostudoval.
tank T-60 v zimní kamufláži obtěžkaný pěšáky, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno
Malyšev prodiskutoval s Astrovem vlastnosti navrhovaného tanku a zeptal se jej, zda by bylo možné namísto plánovaného kulometu DŠK ráže 12,7 mm vyzbrojit stroj silnějším automatickým kanonem ráže 20 mm. Malyšev měl na mysli konkrétně letecký kanon ŠVAK. Astrov potvrdil, že výměna zbraně je proveditelná. Malyšev kontaktoval konstruktéra této zbraně, závod OKB-15, aby ihned zahájil vývoj tankové verze zméněného kanonu a ještě téhož dne večer bylo rozhodnuto o přijetí Astrovova tanku do výroby a výzbroje. To jen dokládá pod jakým časovým tlakem Sovětský svaz v té době byl. Během následujících čtrnácti dnů byla vypracována technická dokumentace a připravena sériová výroba. 15. září 1941 se potom výrobní linky v moskevském závodě rozjely.
Tank dostal oficiální označení T-60 a ihned bylo objednáno 10 000 jeho kusů! Kromě moskevského závodu měla výroba probíhat ještě v dalších čtyřech továrnách - v závodě číslo 176 v Gorkem (dnešní Nižnyj Novgorod), v závodě č. 264 ve Stalingradě, v závodě KPZ v Kolomně a konečně v Charkovském traktorovém závodě. Mimo to se ještě několik dalších továren podílelo na výrobě součástek pro tyto tanky. Posledně jmenovaný charkovský závod byl však brzy pozahájení výroby evakuován a místo něj byla výroba tanku rozšířena do továrny číslo 38 v Kirově. 26. října 1941 musela být evakuována také moskevská továrna a to konkrétně do Sverdlovska (dnešní Jekatěrinburg) kde poté výroba tanku dále pokračovala. Za zmínku stojí, že během pouhého měsíce a jedenácti dní výroby od zahájení do evakuace, stihl moskevský závod číslo 37 doslova vychrlit neuvěřitelných 245 tanků T-60. V nové továrně ve Sverdlovksu byla výroba znovu obnovena k 15. prosinci. Největší továrnou zapojenou do výroby tanku byl již uvedený závod číslo 176 v Gorkem, který se stal ovšem známější spíše pod zkratkou GAZ (Gorkovskyj Avtomobilnyj zavod) a který produkoval velké série tanku T-60. Do konce roku 1941 dosáhla produkce tanku ve všech továrnách plných 1548 exemplářů!
Tank T-60 měl podvozek tvořený na každé straně čtyřmi pojezdovými koly. Každé kolo bylo zavěšeno a odpruženo samostatně pomocí torzní tyče. Vpředu se nalézalo ozubené kolo hnací vzadu bylo kolo napínací. Napínací kolo bylo přitom shodného provedení jako kola pojezdová, bylo však zvednuto nad úroveň terénu. Shora dosedal pás na tři vratné kladky. U tanku se během produkce vystřídala celkem tři různá provedení pojezdových kol. U tanků raného data výroby se můžeme setkat s dvěma druhy loukoťových kol, složitějšího provedení bez gumové bandáže a jednoduššího provedení ale s gumovou bandáží po obvodu. Kola s gumovou bandáží přitom byla z těchto dvou výrazně častější. Třetím používaným provedením byla kola plné konstrukce, která přišla později spolu s dalšími modernizacemi tanku.
opuštěný tank T-60 padl do rukou Němcům, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno
Trup tanku T-60 byl jednoduchý ale nepostrádal přitom eleganci. Pancíř byl z homogenní válcované ocele a jednotlivé desky se v naprosté většině případů spojovaly svařováním. Nos trupu tvořily dvě desky spojené v ostrém úhlu. Obzvlášť horní z těchto desek byla ostře skosená. Uprostřed z ní vystupovala hranatá kabina řidiče. V její čelní stěně byl uzavíratelný průzor. Při pobytu v oblasti boje se průzor uzavřel a k výhledu sloužila řidiči pouze štěrbina v jeho krytu. Ve střeše kabiny byl potom průlez, kterým řidič nasedal a vysedal. Spodní deska nosu tanku byla silná 20 mm, horní deska měla pouze 15 mm ale její odolnost zvyšovalo ostré zešikmení. Čelo řidičovy "budky" mělo pancíř o síle 20 mm.
Ve střední části trupu bylo rovná plošina v jejíž levé části byla instalována věž tanku. Věž byla osmihranná se skosenými stěnami o síle 20 mm (některé prameny udávají 25 mm). V 35 milimetrů silné čelní stěně věže byla instalována výzbroj tanku. Hlavní zbraní byl, na levé straně umístěný, kanon TNŠ ráže 20 mm, což byla nově vyvinutá tanková verze původně leteckého kanonu ŠVAK. Označení TNŠ však začalo být oficiálně používáno až od 1. ledna 1942 a proto by správně mělo být uvedeno, že rané tanky T-60 byly vyzbrojeny kanonem ŠVAK.
Napravo od kanonu se nacházel kulomet DT ráže 7,62 mm. První vyrobený prototyp tanku neměl ještě kanon a nesl pouze původně plánovaný těžký kulomet ráže 12,7 mm. Pro druhý prototyp již byl nový kanon k dispozici a jeho testování probíhalo vlastně současně s testováním prototypu tanku samotného. Pro kanon se používaly protipěchotní tříštivé střely, zápalné střely a konečně průbojné protitankové střely. Později byla k dispozici také podkaliberní protitanková munice, která vyrazně zvýšovala účinnost střelby na obrněné cíle. S tímto druhem střeliva totiž dokázal dvacetimilimetrový kanon probít na vzdálenost 500 metrů 35 mm silný skloněný pancíř. S takovou výbavou se mohly T-60 směle postavit dokonce i německým tankům Panzer III a Panzer IV raných verzí. Zásoba munice pro kanon činila 780 nábojů. Pro kulomet se nakládalo 940 kusů střeliva.
Za zmínku stojí, že doplňkový kulomet DT byl instalován tak, aby jej šlo velmi snadno demontovat a použít i k přímému boji mimo tank. V případě nutnosti mohla s sebou posádka (alespoň teoreticky) odnést i samotný kanon protože jeho hmotnost byla "pouhých" 68 kg.
opuštěný tank T-60 padl do rukou Němcům, zdroj: Flickr.com se souhlasem provozovatele, upraveno
Posádka tanku T-60 byla dvoučlenná a kromě již zmíněného řidiči ji tvořil ještě velitel, který měl své stanoviště ve věži. Velitel plnil zároveň také funkci střelce z obou zbraní a nabíječe obou zbraní. Je tedy evidentní, že byl v bojových podmínkách přetížen. K nástupu a výstupu mu sloužil kruhový průlez, který sahal vlastně přes celou střechu věže. Průlez se uzavíral jednodílným poklopem otevíraným směrem do předu.
V zádi trupu byla uložena pohonná jednotka - vodou chlazený motor GAZ-202 o výkonu 70 koní. Tank byl s tímto agregátem schopen dosáhnout maximální rychlosti až 45 km/h. Dvě palivové nádrže o celkovém objemu 320 litrů umožňovaly dojezd okolo 450 km na silnici a 250 km v terénu. Hmotnost tanků z tohoto výrobního období byla 5800 kg. Za zmínku také stojí fakt, že tyto rané tanky nebyly standardně vybavovány radiostanicemi.
Roku 1942 se T-60 dočkal modernizace. Tank dostal nová pojezdová kola plného provedení s gumovou bandáží po obvodu. Stejné bylo i kolo napínací. Byl instalován nový motor GAZ-203 o výkonu 85 koní. Dále byl zesílen pancíř tanku. Tam kde byl dříve čelní pancíř trupu a věže silný 20 mm, bylo to nově 35 mm. Modernizace přinesla nárůst hmotnosti na 6,4 tuny, ovšem díky silnějšímu motoru nedošlo k poklesu maximální rychlosti stroje. Produkce modernizovaného tanku T-60 pokračovala dál ale postupně začal být tento typ nahrazován modernějším T-70. Od srpna 1942 tedy začala být výroba v jednotlivých továrnách postupně ukončována až v únoru 1943 skončila úplně. Celkem bylo vyrobeno 5839 tanků modernizované verze (i když bývají uváděna i vyšší čísla).
Bojovou premiéru si tanky T-60 odbyly koncem září 1941 u Poltavščiny. V bojích s německou technikou se velmi brzy ukázaly hlavní nedostatky tanků. Kanon ráže 20 mm nestačil na pancíře německých tanků a mohl efektivně likvidovat pouze slabě obrněnou techniku. Slabý pancíř poskytoval posádce nedostatečnou ochranu. Tanky poměrně často uvázly v měkkém terénu a musely být vyprošťovány jinou technikou. Mezi tankisty se stroji prý dokonce začalo říkat "bratrský dvojhrob".
tank T-60 ve službách Wehrmachtu, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V průběhu výrobního období vzniklo několik projektů jejichž cílem bylo zvýšení bojové hodnoty lehkého tanku. Několik tanků bylo například zkušebně vybaveno novým motorem ZIS-16 o výkonu 88 koní. Proč se tato pohonná jednotka nestala standardem není známo, ale pravděpodobně nesplnila to co se od ní očekávalo. Další experimenty probíhaly zejména v oblasti výzbroje tanku. Například byl testován prototyp tanku vyzbrojený 37 milimetrovým kanonem ZIS-19. Kanon byl do tanku skutečně instalován a odzkoušen. Celý projekt nakonec ztroskotal na nedostatku munice pro tento kanon. V dubnu 1942 probíhala pokusná instalace kanonu ZIS-19BM ráže 45 mm. Tento kanon byl však příliš velký a tak muselo dojít k výměně celé věže. Takto upravený zkušební tank dostal označení T-45 ale někdy bývá uváděn též pod kódem T-60-2. Ačkoliv byla tato přestavba tanku evidentně zdařilá, do sériové výroby se nedostala protože v té době již bylo jasné, že tank T-60 bude postupně plně nahrazen modernějším typem T-70 a další práce na T-60 tedy nebyly perspektivní
Ve druhé polovině roku 1942 vznikl v továrně GAZ prototyp protiletadlového tanku na základě T-60. Stroj byl vyzbrojen dvojicí spřažených kulometů ráže 12,7 mm. Sériové výroby se však tento stroj, označovaný jako T-60 Z (Z = zenitnyj) nedočkal kvůli technických problémům.
Do sériové výroby se naopak dostal samohybný raketomet založený na podvozku tohoto tanku. Namísto věže byla na trup instalována odpalovací rampa pro 24 raket. Rampa byla velmi jednoduché konstrukce. Sestávala z kovových profilů, na které se zavěšovaly rakety shora i zezdola. Rakety byly ráže 82 mm a jejich dolet se pohyboval okolo 5 kilometrů. Těchto raketometů bylo prý v průběhu roku 1942 vyrobeno několik set kusů. Do výzbroje Rudé armády byly tyto vozy přijaty pod označením BM-8-24.
zničený samohybný raketomet BM-8-24 na podvozku tanku T-60, zdroj: Worldwarphotos.info se souhlasem provozovazele, upraveno
Zajímavé úpravy se T-60 dočkal v Rumunsku. Rumunská armáda, která bojovala na východní frontě po boku nacistického Německa, trpěla citelným nedostatkem mobilních protitankových zbraní. Vývoj vlastního stroje si však Rumunsko nemohlo z časových i finančních důvodů dovolit a proto bylo rozhodnuto o využití kořistního materiálu. Vývojem stíhače tanků byl pověřen podplukovník Constantin Ghiulai. Za základ nového stroje vybral Ghiulai podvozek tanku T-60 a jako výzbroj zvolil sovětský kanon F-22 ráže 76,2 mm.
Prototyp stíhače vznikla 12. ledna 1943 v továrně Leonida v Bukurešti. Na podvozku sovětského tanku vznikla nástavba z pancéřových desek o síle 15 mm. Ta však kryla bojový prostor pouze zepředu a částečně ze stran. Zezadu a shora byla dvoučlenná obsluha kanonu zcela nechráněna. Stroj obstál při zkouškách a byla zahájena jeho sériová výroba. Stíhač dostal oficiální označení Tun Anticar pe Afet Mobil T-60 (doslova samohybné dělo na podvozku T-60) uváděné zkratkou TACAM T-60. V následujících měsících jich bylo vyrobeno celkem 34 kusů. Bojově byly nasazeny na východní frontě. V říjnu 1944 zkonfiskovala všechny přeživší TACAM T-60 Rudá armáda.
Pravděpodobně nejzajímavější přestavbou tanku T-60 však byla jeho létající verze označovaná jako A 40 KT (Krylja Tanka) nebo někdy též A-T, která vznikla v létě 1942. Popudem k vývoji tohoto pozoruhodného stroje byla snaha Sovětů vybavit partyzány obrněnou technikou. Partyzánské jednotky však operovaly v týlu nepřítele a dopravit k nim tanky přes bojovou linii tedy nebylo jednoduché. Proto vznikl tank, který měl k partyzánům přes nepřátelské území sám doletět. Autorem projektu byl konstruktér Oleg Konstantinovič Antonov.
rumunský stíhač tanků TACAM na podvozku tanku T-60, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno
Na tank se připínal ocas se dvěma kormidly a dvouplošná křídla, na kterých potom plachtil. Vše bylo vyrobeno ze dřeva a látky. Stroj však neměl vlastní pohon pro létání takže jej k cíli musel dovléci jiný letoun. K tomuto účelu se používaly těžké bombardéry Petlyakov Pe-8 nebo Tupolev TB-3. Rozpětí křídel bývá uváděno buď jako 15 nebo 18 metrů. Na délku potom celá konstrukce měřila okolo 12 metrů. Pro let musel být tank co možná nejvíce odlehčen. Předpokládalo se naložení minima munice i paliva. Předpokládaná letová rychlost byla 160 km/h a přistávací rychlost 110 km/h. Po dosednutí se křídla odpojila a tank byl připraven nastoupit do boje. Tedy alespoň teoreticky. Zkoušky prototypu probíhaly na přelomu srpna a září 1942 na jednom letišti nedaleko Moskvy. Jako vlečný letoun posloužil TB-3. Některé prameny uvádí, že se testovací zdařil, jiné tvrdí přesný opak. Faktem je, že létající tank pro sériovou výrobu schválen nebyl.
S tím jak rostla výroba středních tanků, zejména tanku T-34, začaly být T-60 stahovány od frontových jednotek ke službě v týlu. Fungovaly potom jako dělostřelecké a nákladní tahače nebo jako školní vozidla pro výcvik nových tankistů. Ukořistěné tanky používali Němci i jejich spojenci, ale většinou ne bojově ale také pouze v rolích tahačů.
|
Vzor 1941 |
Vzor 1942 |
Hmotnost |
5,8 t |
6,4 |
Délka |
4,1 m |
4,1 m |
Šířka |
2,3 m |
2,3 m |
Výška |
1,75 m |
1,75 m |
Pohonná jednotka |
GAZ-202 |
GAZ-203 |
Maximální výkon |
70 koní |
85 koní |
Maximální rychlost |
45 km/h |
45 km/h |
Zásoba PHM |
320 l |
320 l |
Dojezd - silnice |
450 km |
450 km |
Dojezd - terén |
250 km |
250 km |
Pancéřování věže |
20 mm |
35 mm |
Pancéřování trupu |
20 mm |
35 mm |
Výzbroj |
1 x kanon ŠVAK ráže 20 mm 1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
1 x kanon TNŠ ráže 20 mm 1 x kulomet DT ráže 7,62 mm |
Osádka |
2 muži |
2 muži |
