prototyp těžkého odminovávacího vozidla Minenräumer Alkett, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Na žádost zbrojního úřadu zahájila roku 1942 firma Alkett vývoj vozidla určeného k čištění průchodů v minových polích, kterými by potom mohla bezpečně postupovat pěchota, tanky i jiná technika. Stroj musel být schopen odolávat jak výbuchům min na něž by najel, tak i případné nepřátelské palbě, z čehož plynula nutnost velmi silného pancéřování.

Žádná inspirace pro konstrukci takového stroje nebyla k dispozici a tak si firma Alkett musela poradit sama. Minenräumer Alkett spočíval na třech kolech. Přední dvě kola velkého průměru byla hnaná. Vzadu se nacházelo jedno menší otáčivé kolo, které neslo záď stroje. Pohonnou jednotkou tohoto monstra byl dvanáctiválcový benzínový motor Maybach HL 120 o výkonu 300 koní. Maximální rychlost stroje bývá uváděna jako 15 km/h. Hmotnost stroje je předmětem dohadů a uváděné hodnoty se pohybují od 38 až do 55 tun.

Konstrukce trupu byla velmi jednoduchá. Tvořily jej rovné svařované ocelové desky různé tloušťky. Přesné údaje o síle pancéřování nejsou známy. Podle některých pramenů mohl být pancíř na nejexponovanějších místech, tedy čele a dnu trupu silný 40 mm. Na střeše trupu byla v přední části umístěna otočná věž převzatá z tanku Panzer I. Věž nesla jedinou organickou výzbroj stroje - dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm.

prototyp těžkého odminovávacího vozidla Minenräumer Alkett, zdroj: Aviarmor.net, upraveno

Všechna kola byla po obvodu opatřena masivními odlévanými kovovými bloky. Právě tyto bloky dosedaly při jízdě na půdu a měly odolávat výbuchům min pod nimi. Počet členů posádky není znám. Zcela jistě byla tvořena řidičem a střelcem. Mohla však teoreticky mít ještě třetího člena ve funkci radisty nebo velitele.

Do konce války se podařilo dokončit pouze jediný kompletní prototyp stroje. Pokud je známo tak již ale neproběhly jeho plánované jízdní zkoušky ostrým minovým polem. Po německé kapitulaci padl podivuhodný stroj do rukou Rudé armády. Rusové jej potom odvezli s sebou do Sovětského svazu kde se dochoval až do dnešních dnů v tankovém muzeu Kubinka.

DOPORUČUJEME:

Přečtěte si úplně nový článek o manuálu pro posádky polopásových obrněných transportérů!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje