prototyp tanku T-46-1, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Lehký tank T-46 byl výsledkem pokusu o vytvoření modernějšího nástupce tanku T-26. Nový typ měl přinést zlepšení zejména v oblasti pancéřování a rychlosti. Práce na něm byly zahájeny roku 1933 nebo 1934 ve zkušební konstrukční kanceláři (nazývané též OKMO) při leningradském závodu S. M. Kirova číslo 185. Šéfkonstruktérem nového stroje byl S. A. Ginzburg.
V rámci usnadnění vývoje si konstruktéři takříkajíc vypůjčili některé prvky tanku T-26. Zejména tvarové řešení trupu i věže bylo velmi podobné s T-26 vzor 1933. Co však bylo zcela nové byl podvozek. Ten již nestál na malých pojezdových kolech spojených do vozíků a nevyužíval listových pružin. Nově bylo použito řešení typu Christie podobně jako u tanků řady BT. T-46 měl tedy mít na každé straně podvozku čtyři velká zdvojená pojezdová kola opatřená gumovou obručí po obvodu. Stejně jako tanky BT měl být i T-46 kolopásový, tedy schopný jízdy jak na pásech tak po samotných pojezdových kolech. Podvozkovou skupiny dále tvořilo přední ozubené kolo, které tank pohánělo při jízdě s pásy, zadní napínací kolo a dvě podpůrné kladky, na které dosedal pás v horní části.
Využitím kolopásového řešení sledovali konstruktéři jednoznačně splnění té části zadání, která požadovala zvýšení rychlosti. Se sundanými pásy totiž dokázaly takto konstruované tanky dosahovat velmi vysokých rychlostí. V případě T-46 se očekávala maximální rychlost okolo 80 km/h. Pohyb bez pásů byl však samozřejmě možný jen na silnici nebo jiném zpěvněném povrchu, nikoliv v terénu. T-46 byl při tomto druhu pohybu poháněn dvěma zadními páry pojezdových kol. Přední dva páry pojezdových kol potom zase sloužily k řízení protože je bylo možno natáčet do stran.
Trup nového tanku byl tvořen rovnými pláty, které se spojovaly převážně pomocí nýtování. Představou konstruktérů bylo nahradit tento zastaralý způsob moderním elektrickým svařováním, ale to se ukázalo jako stále příliš složité. Síla pancéřování byla na nejslabších plátech 8 mm a na těch nejsilnějších 22 mm. To bylo jasné zlepšení proti T-26, který měl ve vzoru 1933 nejsilnější pancíř pouze 13ti milimetrový (později 15ti milimetrový).
prototyp tanku T-46-1, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V oblasti výzbroje došlo oproti T-26 pouze k částečnému zlepšení. Hlavní zbraní totiž zůstal kanon 20K ráže 45 mm, stejný jako u tanku T-26 vzor 1933. Stejný byl i s kanonem spřažený kulomet DT ráže 7,62 mm umístěný napravo od kanonu v čelní stěně věže. Přibyl však zcela nový kulomet (opět typu DT) v zadní stěně věže a také netypický plamenomet, instalovaný rovněž ve věži, napravo od kanonu a kulometu. Ze zdrojů není bohužel zřejmé, zda byl plamenomet použit již u prvního prototypu T-46 nebo až u upravené verze T-46-1. Zásoba munice pro kanon činila 101 střel, pro kulomety to bylo 2709 nábojů a nádrž hořlavé směsi pro plamenomet měla objem 50 litrů (což stačilo na 10 až 12 zášlehů).
Počet i rozložení členů posádky tanku T-46 zůstalo prakticky beze změny proti T-26. Řidič tanku seděl sám v přední kabině za nosem trupu, jen namísto vpravo (jako u T-26) to bylo vlevo. Za ním, v hlavním bojovém prostoru a věži, měli svá stanoviště nabíječ a velitel, který zároveň vedl palbu z kanonu. K nástupu a výstupu sloužil řidiči vlastní průlez ve stěně před jeho sedačkou. Muži ve věži nasedali a vysedali skrz dva poklopy ve střeše věže. Tank byl vybaven radiostanicí typu 71-TK-1 (ani zde není bohužel zřejmé, zda měl radiostanici již první prototyp T-46 nebo až upravená verze T-46-1). K radiostanici patřila rámová anténa upevněná na několika nosnících a obepínající věž. V zádi trupu byl motorový prostor. Projekt původně počítal s použitím naftového motoru o výkonu 180 až 210 koní. Žádný vhodný diesel ovšem nebyl v době stavby prototypu k dispozici a tak byl nakonec použit agregát benzínový.
První prototyp tanku T-46 byl dokončen v roce 1935. Poté prodělal tovární i armádní zkoušky. Tank si sice celkově nevedl špatně, ale projevily se jisté dílčí nedostatky. Zdroje uvádějí, že prototyp dosahoval hmotnosti okolo 14 tun. Konstruktéři však původně předpokládali hmotnost do 10 tun a překročení tohoto předpokladu o 40 procent se samozřejmě projevilo v nižší rychlosti a pohyblivosti prototypu. Zkušební komise tedy rozhodla o provedení úprav a stavbě další verze (nebo dokonce verzí) prototypu.
První z upravených prototypů označovaný jako T-46-1 vznikl v listopadu 1936. Hlavní změnou bylo použití silnějšího motoru, který by vyrovnal neočekávaně vysokou hmotnost. Konstruktéři hledali diesel o výkonu 300 koní, který ovšem opět nebyl k dispozici takže nakonec sáhli po benzínovém agregátu o výkonu 330 koňských sil. Zásoba benzínu pro něj činila 428 litrů.
zadní pohled na T-46-1, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Prototyp T-46-1 dosahoval při jízdě po kolech na silnici rychlosti až 72 km/h a byl tedy již blíže armádním představám. Proto byl také předán leningradskému závodu K. E. Vorošilova číslo 174 k zahájení příprav na jeho sériovou výrobu. Pro ni měl být ještě demontován plamenomet, jehož použití si armáda rozmyslela (možná z důvodu ceny). Produkce však nakonec nebyla nikdy zahájena a celý projekt T-46 byl v roce 1937 zastaven. Důvod tohoto rozhodnutí není příliš zřejmý. Pravděpodobně si armádní činitelé řekli, že nový tank nepřináší vlastně nic zásadně lepšího než rychlé tanky BT, ale přitom je výrobně mnohem dražší a náročnější.
Přesto bylo pravděpodobně několik tanků sériové podoby skutečně postaveno. Skončily však v armádních skladech bez výhledu na bojovou slávu. To se změnilo v říjnu 1941 kdy zoufalí Sověti hledali jakoukoliv bojovou techniku, kterou by mohli nasadit do obrany Moskvy proti postupujícím nacistům. A právě tehdy došlo i na těch málo tanků T-46-1. Nebyly však nasazeny jako skutečné tanky, ale jako statické pevnůstky. Vojáci se možná obávali, že by tanky nebyly po dlouhé době mimo provoz schopny zase začít jezdit a že by brzy zůstaly stát na bojišti porouchané. Proto z nich raději sundali kola i pásy a zakopali je do země tak aby vyčnívaly pouze věže. Zda se alespoň takto nakonec skutečně zapojily do boje proti Němcům však není jisté.
Hmotnost |
cca 14 t |
Maximální výkon |
330 koní |
Maximální rychlost |
72 km/h |
Zásoba PHM |
428 l |
Výzbroj |
1x kanon 20K ráže 45 mm 2x kulomet ráže 7,62 mm |
Osádka |
3 muži |
