Panzernet

PANZERKOMPANIE-Z

aneb jak zamaskovat nelegální vývoj tanků

Takto to všechno začalo... aby zamaskovali vývoj zakázaných zbraní, vydávali Němci své první tanky za zábavní atrakci pro děti, zde konkrétně typ La.S. neboli launiger Schlepper (česky žertovný tahač) vozí děti na pouti v Zossenu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Versailleská smlouva, podepsaná v roce 1919, ukládala poraženému Německu nejen placení obrovských reparací, ale zakazovala mu také vývoj a výrobu mnoha druhů zbraní, zejména těch moderních a účinných… tanky nevyjímaje. Velení německé armády si však nehodlalo nechat ujet pomyslný vlak pokroku, a proto začalo velmi brzy uvažovat, jak by se tyto podmínky Versailleské smlouvy daly nenápadně obejít. A tak se stalo, že ani ne deset let od konce Velké války už Německo zase vesele pracovalo na vývoji vlastních tanků.

Vše ale muselo být velmi důsledně utajeno, protože dodržování uvalených sankcí bylo pečlivě kontrolováno ze strany Francouzů. Vývoj, výroba a testování nového typu tanku je akce, která se neobejde bez spousty smluv, objednávek, zápisů, protokolů a dalších úředních lejster. Vše tedy muselo být zařízeno tak, aby se v žádném z těchto dokumentů neobjevilo nic, co by mohlo dozorujícím orgánům byť jen naznačit, že se tady jedná o nový tank. Pro chystaný stroj bylo třeba vymyslet krycí název a dostatečně věrohodnou krycí historku. U prvních dvou typů, jejichž vývoj započal ještě ve dvacátých letech 20. století, zvolili Němci krycí označení Grosstraktor a Leichttraktor (tedy velký traktor a lehký traktor) a podle všech oficiálních dokumentů nešlo o vojenské, ale o zemědělské stroje.

Podobně chtěli Němci postupovat také u dalšího typu, jehož vývoj se rozběhl začátkem třicátých let, nyní již pod taktovkou podplukovníka Heinze Guderiana. Řeč je o lehkém tanku, který se později stal známý jako Panzer I. V zadání pro firmu Krupp ze září roku 1931 však byl tento stroj označen jako Kleintraktor (čili malý traktor). Německý zbrojní úřad se však již začínal obávat, any Francouzům nepřišlo podezřelé, že se německá armáda motá okolo vývoje už třetího typu zemědělského traktoru. Z toho důvodu požádali úředníci podplukovníka Guderiana, aby vymyslel nějakou novou krycí historku, pokud možno z úplně jiné oblasti než zemědělství.

aby byla krycí historka dokonalá a francouzští inspektoři ji neprokoukli, vytvořili Němci speciální tankovou rotu složenou z bývalých cirkusáků, kteří věděli, jak se dělá pořádná show nejen pro děti, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Guderian měl v té době za sebou již několik velkých vojenských cvičení, při kterých jeho tankisté používali jednoduché atrapy tanků, vyrobené z plátna a překližky. Obvyklou reakcí ostatních vojáků na tyto "tanky" byly salvy smíchu a spousta škodolibých vtípků.

Tato zkušenost přivedla Guderiana k jednoduché, ale geniální myšlence. Když jsou plátěné atrapy tanků pro všechny takovým zdrojem zábavy, proč na tom nezaložit formální krytí vývoje skutečných tanků? A tak přišel Guderian s návrhem změny krycího názvu nového tanku Panzer I z "Kleintraktor" na "launiger Schlepper", tedy doslova "žertovný tahač", zkráceně La.S.

K novému označení patřila samozřejmě také nová krycí historka. Německé obyvatelstvo, postižené hospodářskou krizí, potřebuje všechny možné druhy rozveselení, aby zapomnělo na útrapy běžných dní. A jelikož německá armáda, okleštěná Versailleskou smlouvou na minimum, nemůže svému národu poskytovat řádnou vojenskou ochranu, bude tedy místo toho poskytovat alespoň zábavu a rozveselení. Papírový účel nově vyvíjeného La.S. tedy zněl: vozidlo pro zábavné a adrenalinové jízdy s dětmi a běžnými občany během různých poutí, slavností a lidových veselic. Tedy skoro něco na způsob kolotoče. Zbrojní úřad souhlasil a označení La.S. tak od té doby figurovalo ve všech dokumentech spojených s vývojem tanku Panzer I.

další lidová veselice kdesi v Německu a členové Panzerkompanie-Z opět vyrazili do akce bavit místní civilisty a zejména pak jejich děti, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Tím ale práce na krycí historce nekončila. Bylo třeba připravit se i na eventualitu, že francouzští kontrolní komisaři budou chtít vidět předvedení takového zábavného tahače v akci. Němci, pověstní svojí důsledností, promysleli vše do detailů. Francouzští kontroloři nebyli hloupí a nějakou lacinou maškarádu by prokoukli. Proto bylo třeba mít v armádě někoho, kdo má zkušenosti s pořádáním veselic a bavením dětí, někoho, kdo umí dělat show.

V prosinci 1933 tedy byla při školnímu tankovému praporu v Zossenu vytvořena speciální rota a příslušný Wehrkreis (vojenský obvod) dostal za úkol, zajistit pro ni personál z řad pracovníků cirkusů. Zejména mělo jít o muže, vykonávající v civilu role klaunů, akrobatů a bavičů. Tím si zmíněná speciální tanková rota vysloužila název Panzerkompanie-Z (kde písmeno Z reprentovalo slovo Zirkus, tedy německy cirkus).

V lednu 1934 dostala jednotka první vozidla La.S. Nešlo samozřejmě o kompletní tanky s výzbrojí (to by asi Francouzům nikdo nevysvětlil ani po třech lahvích vína), ale pouze o podvozky s otevřenou korbou, bez střechy, bez bojové věže a beze zbraní. Na těchto strojích měli členové speciální „cirkusácké“ roty podstoupit řidičský výcvik a následně se účastnit dětských dnů, karnevalů a poutí po celém Německu, kde by před zraky francouzských komisařů vozili děti z kopečka a do kopečka, skrz bláto, louže a potoky a taky předváděli různé jiné akrobatické kousky.

vzácný snímek z vystoupení dua komiků Karl a Otto, jejich skeč "Wer hat hier gefurzt?" byla založena na hledání původce zápachu uvnitř tanku, děti se mohly potrhat smíchy, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zástupcům zbrojního úřadu se nápad vydávat vyvíjené tanky za pouťová vozidla zalíbil a rozhodli se stejnou krycí historku použít i pro další chystané typy. U tanku Panzer II dokonce Waffenamt bez rozpaků zopakoval i krycí jméno stroje, pouze s přidanou číslicí, tedy launiger Schlepper 100, neboli La.S. 100.

Počátkem roku 1934 pak byl zahájen vývoj ještě dalších dvou typů tanků, a sice Panzer III a Panzer IV. Tady už se Němci trochu báli znovu použít označení La.S., aby to nebylo podezřelé, a tak přišli s novými krycími názvy. Projekt tanku Panzer III byl veden pod označením „čarovný vůz“, německy Zauberwagen, nejčastěji však uváděno pouze zkráceně jako Z.W. a projekt tanku Panzer IV dostal krycí jméno „zábavní vůz“, německy Belustigendwagen a zkráceně B.W. Nové typy tanků se také samozřejmě začaly účastnit zábavných akcí, na kterých speciální cirkusácká rota ze Zossenu předváděla veřejnosti (a francouzským inspektorům) nejrůznější kouzelnická a akrobatická čísla a poťouchlé veselé scénky.

Postupem času se Němci přestali ostýchat a na veselice posílali již kompletní tanky i s výzbrojí. Při jednom takovém vystoupení na frankfurtských dožínkách se prý francouzský komisař Michel Martin zeptal jednoho z pořadatelů, proč ty zábavní vozy mají kanony. Duchapřítomný zástupce německé armády pohotově odpověděl "Co by to bylo za veselici, bez nějakého toho práskání a bouchání, že?" a nabídl komisaři další Bratwurst na účet hostitele.

Pod stejným krycím příběhem pokračoval i vývoj dalších typů německých tanků. Zde konkrétně typ B.W. neboli Belustigendwagen (česky zábavní vůz) během akrobatického vystoupení o masopustu v Berlíně, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Někteří "vojáci" z cirkusácké roty se díky svému hojnému veřejnému vystupování stali populární po celém Německu (a nejen mezi dětmi). Platilo to například pro duo komiků Karl a Otto, jejichž zábavná scénka "Wer hat hier gefurzt?" se stala natolik známá, že ji začali brzy napodobovat i jiní komici vystupující na různých estrádách.

Když se k moci v Německu dostal Adolf Hitler a rozhodl se „roztrhat“ Versailleskou smlouvu i s jejími zákazy, ztratila speciální „zábavní“ rota svůj význam. Tankové vojsko se přestalo skrývat, a naopak začal jeho překotný růst. Na cirkusáky v černých uniformách se přitom všem tak nějak zapomnělo. Tito vojáci zůstávali v Zossenu a bez pořádného využití si krátili volné chvíle vystupováním po okolních hospodách. Znovu si na ně armáda vzpomněla až na přelomu let 1942 a 43.

V té době se totiž německé jednotky v severní Africe dostaly do vážné krize a k jejímu zažehnání bylo potřeba všechny volné ruce a nohy. Většina dostupných jednotek však byla nasazena na východní frontě (kde se také hrálo o hodně) a tak museli Němci začít sahat do rezerv. A právě tehdy si někdo vzpomněl na to, že existuje cirkusácká rota a že i když je plná potetovaných a málo disciplinovaných bohémů, přece jen jsou to muži, kteří mají tankistický výcvik a v Africe by se mohli hodit.

Cirkusácká rota Panzerkompanie-Z se po vlastní ose přesouvá na jih Itálie, aby se odtud dopravila lodí do Tuniska, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V lednu roku 1943 tak Panzerkompanie-Z obdržela rozkaz, aby se ihned připravila k přesunu do Itálie, odkud měla pokračovat lodí do Tuniska. Vojáci si sbalili své kostýmy, paruky, líčidla a žertovné nosy, hrazdy, kruhy a bubny a po měsících nudy celkem rádi vyrazili směrem na jih. Přesun do Itálie byl stejně nestandardní jako celá Panzerkompanie-Z. Jednotka totiž necestovala vlakem, jak bylo obvyklé, ale po vlastní ose tak, jak byli cirkusáci zvyklí cestovat celý život. Není třeba to příliš popisovat, stačí se podívat na vzácnou fotografii výše, která se nám z tohoto přesunu jako zázrakem dochovala v německých archivech.

V Tunisku byla Panzerkompanie-Z začleněna pod 10. tankovou divizi a odeslána na méně exponovaný úsek fronty, aby zde držela obranu proti případnému postupu spojeneckých jednotek od západu. Pokus o bojové využití roty však skončil fiaskem. Podezření, že něco není tak úplně v pořádku se objevilo už po pouhém týdnu pobytu jednotky na frontě. Aniž by vůbec přišla do kontaktu s nepřítelem, hlásila rota nenávratnou ztrátu značného počtu bojových vozidel. Velitel 10. tankové divize nařídil věc prošetřit a nestačil se divit.

V Africe plné exotických zvířat si staří cirkusáci rychle vzpomněli na doby svého vystupování v manéžích pod šapitó a zatoužili se tohoto blýskavého světa (ze kterého je armáda vyrvala) znovu „dotknout“. Jak se ukázalo, vojákům z Panzerkompanie-Z stačil pouhý týden pobytu na frontě k tomu, aby s místními beduíny vyměnili šest tanků a řádově dvacítku jiných kolových vozidel za neupřesněné množství velbloudů, dromedárů, opic, papoušků a hadů.

Fiasko v Tunisku! Příslušníci cirkusácké tankové roty stačili během pouhého týdne pobytu v Africe směnit s místními šest tanků a dvacítku jiných vozidel za exotická zvířata! Tady se právě uzavřel obchod: Panzer IV za 10 velbloudů, radost ve tvářích vojáků je vidět na první pohled, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Už to vypadalo, že celá cirkusová rota shnije v Tuniském vězení, ale do věci se vložil sám ministr propagandy Josef Goebbels. A proč právě on? Začátek roku 1943 nebyl pro německou brannou moc právě šťastným obdobím. 6. armáda obklíčená ve Stalingradu mlela z posledního a hroutit se začínalo v podstatě celé jižní křídlo východní fronty. Německé rodiny trnuly hrůzou o další osud statisíců svých manželů, synů, vnuků a bratrů, kteří se v této oblasti nacházeli.

Goebbels si začínal všímat, že mezi lidmi se šíří jakási „blbá nálada“ a kdysi bezmezná důvěra v německou armádu se otřásá. Přemýšlel proto, jak by tento neblahý trend změnil. Hledal něco, co poskytne širokým masám zábavu, a přitom to bude vycházet z armády, díky čemuž k ní lidé opět získají pozitivní vztah. A když se k němu donesla zpráva o fiasku s bojovým nasazením Panzerkompanie-Z v Africe, bral to jako znamení. Ihned nařídil dopravit celou rotu k výkonu trestu zpět do Německa. Následně za jejími příslušníky vyrazil s nabídkou, která se nedala odmítnout.

Goebbels měl jako obvykle vše dobře promyšleno. Uvědomoval si, že jedna rota cirkusáků není nic, co by zabavilo celý německý národ. Chápal ji však jako zárodek, jako základ něčeho mnohem většího... o tom si ale povíme zase až příště.

1. dubna 2026, HEZKÝ APRÍL!