model protiletadlového tanku Kugelblitz, zdroj: topwar.ru, upraveno

Intenzivní vývoj samohybných protiletadlových kanonů založených na podvozku osvědčeného tanku PzKpfw IV, který se rozběhl zhruba od poloviny roku 1943, a který přivedl postupně na svět stroje Möbelwagen, Wirbelwind a Ostwind, byl završen vznikem velmi moderně pojatého stroje s názvem Kugelblitz - kulový blesk.

Základní myšlenkou, která stála u zrodu nové koncepce protiletadlového tanku, bylo zásadní snížení siluety stroje a zvýšení úrovně pasivní ochrany posádky. Vývojové práce řídila firma Daimler-Benz, která přišla s velmi zajímavým řešením věže. Ta byla, narozdíl od všech starších strojů, plně uzavřená. Tvarem se vež blížila velké kouly (odtud také název stroje) i když její část, která vyčnívala z podvozku, tomu příliš nenasvědčovala. Věž totiž obepínal prstenec, který umožňoval její otáčení do stran. Prstenec byl vepředu vykrojený aby poskytoval místo pro uložení hlavní kanonů běhěm přepravy, vzadu byl potom naopak vyvýšený. Prstenec byl ze skloněného pancíře o síle 25 mm.

Síla stěn samotné kulové věže byla rovněž 25 mm. V její horní stěně se nalézaly poklopy pro nástup velitele vozu a dvoučlenné obsluhy kanonu - střelce a nabíječe. Velitel seděl za kanonem v jeho ose, střelec nalevo a nabíječ napravo od zbraně. Každý z nich měl nad hlavou vlastní poklop. Věž byla otáčena motorem přes hydraulickou soustavu. Rychlost otáčení činila 60° za vteřinu.

věž Kugelblitze tak jak ji spojenci našli na továrním dvoře, vlevo je zřejmě vidět kus prstence věže ležícího na zemi, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Hlavní zbraní stroje byly automatické letecké kanony Mk 103 ráže 30 mm, původně vyvinuté pro stíhačky Luftwaffe. Pro Kugelblitz byly kanony upraveny firmou Rheinmetall a došlo mimo jiné k prodloužení hlavně na 2,3 metru. Tato modifikovaná verze kanonu dostala označení 3cm Flak 103/38 Jaboschreck (což v překladu znamenalo postrach stíhacích bombardérů). Stroj disponoval dvěma kanony uloženými vedle sebe v jedné rovině. Kanony měly kadenci 650 střel za minutu a zásoba munice pro ně byla 1 200 nábojů uložených v pásech. Dostřel zbraně byl 5 700 metrů. Náměr kanonů se pohyboval v rozsahu od -7° do +80°.

Prototyp nového Flakpanzeru byl dokončen v listopadu 1944. Hitler, kterému byly předvedeny jeho fotografie, byl nadšen a žádal okamžité rozběhnutí sériové výroby, což ovšem v té době již nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se podařilo v lednu a únoru 1945 vyrobit pouhých sedm strojů a další produkce již ztroskotala.

Vyrobené kusy byly předány zkušební jednotce v Ohrdurfu, která je v posledních týdnech války pravděpodobně nakonec skutečně použila v boji. Pro spojenecké letectvo bylo velkém štěstím, že tento stroj nevyvinuli Němci již dříve nebo že jich nestihli vyrobit víc. Jednalo se totiž o skutečně velmi efektivní zbraň, která by jistě způsobila protivníkovi nemalé ztráty.

DOPORUČUJEME:

Přečtěte si úplně nový článek o manuálu pro posádky polopásových obrněných transportérů!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje