|
protiletadlový tank Wirbelwind, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno V roce 1944 již Luftwaffe dávno nebyla schopna zajistit německým pozemním jednotkám dostatečnou ochranu proti přímým leteckým útokům nepřátel. Němci proto zoufale potřebovali samohybné protiletadlové zbraně, aby ochránili přesouvající se i bojující vojáky a techniku. Zejména tankovým jednotkám chyběly prostředky protiletecké obrany, které by s nimi dokázaly držet krok i v tom nejtěžším terénu. Žádaly tedy stroje s plně pásovým podvozkem a nejlépe také dostatečně obrněné. Odpovědí byly tzv. Flakpanzery čili tankové podvozky osazené protileteckými zbraněmi. Z dostupných podvozků se pro tento účel jevil nějvhodnější ten z tanku Panzer IV. Po zkušenostech s protiletadlovým tankem Möbelwagen měly mít nově vyvíjené stroje otočnou bojovou věž, která by chránila obsluhu zbraně i během palby. Zbrojní úřad se z nějakého důvodu rozhodl nezadat vývoj nového Flakpanzeru komerční firmě, ale pověřil úkolem opravárenský a výcvikový útvar Panzer Ersatz und Ausbildungs Abteilung 15 sídlicí ve městě Sagan (dnes polská Zaháň). V rámci tohoto útvaru tedy vzniklo tzv. Kommando Ostbau Sagan, které připravilo hned dva návrhy přestaveb použitých tankových podvozků na moderní protiletadlové tanky. Jedním z nich byl níže popsaný Wirbelwind, ten druhý, s názvem Ostwind , je popsán samostatně. V srpnu 1944 byla hotova technická dokumentace vozidla vyzbrojeného čtveřicí kanonů ráže 20 mm v plně otočné devítiboké věži. Armáda si ihned objednala stavbu 80 takových tanků, záhy však svoji objednávku zvýšila až na rovných 200 kusů. Nový stroj dostal oficiální označení Flakpanzerkampfwagen IV (2cm Flak 38 Vierling) a výzbrojní kód SdKfz 161/4. Do historie druhé světové války se však zapsal spíše pod bojovým jménem Wirbelwind (tedy doslova větrná smršť).
protiletadlový tank Wirbelwind zničený Američany, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno Výroba těchto vozidel mohla bez problémů probíhat přímo u útvaru a nikoliv nutně v továrně, protože více než o skutečnou výrobu se jednalo spíše jen o montáž, o skládání již hotových komponent. Za základ byly brány starší, již použité, podvozky tanků Panzer IV verzí Ausf. G, H a J. Na rozdíl od staršího Möbelwagenu nebylo nutno původní tankové podvozky ani kabiny nijak zásadně upravovat. Tanky byly prostě zbaveny své bojové věže a do původního prstence byla instalována věž nová. Tu vyráběla a do Ostbau Sagan dodávala firma Deutsche Rohrenwerk. Věž byla devítiboká, protažená v zadní části. Tvořily ji pancéřové desky o síle pouhých 16 mm, které byly pro větší odolnost skloněné. Věž byla shora otevřená aby měla posádka dobrý výhled na oblohu a mohla snadno spozorovat nebo i zaslechnout blížící se nepřátelský letoun. Uvnitř nové věže byl instalován čtyřhlavňový komplet 2 cm Flakvierling 38. Tato zbraň sestávala čtyř automatických protiletadlových kanonů Flak 30 ráže 20 mm, což jí dávalo mimořádnou teoretickou kadenci 1800 střel za minutu (4 x 450). Praktická rychlost střelby se sice pohybovala "jen" okolo 720 až 800 střel za minutu, ale i to je dosti působivé číslo. Vysoká kadence byla neocenitelná právě při palbě na rychle se pohybující cíle. Kanon se mohl otáčet spolu s celou věží o plných 360 stupňů. Vertikální náměr se pak pohyboval od -10 až do plus 100 stupňů, takže zbraň bylo možno snadno použít i proti pozemním cílům. Doplňkovou výzbrojí byl kulomet MG 34 v čelní stěně trupu, který byl zachován z původního tanku. Posádku Wirbelwindu tvořilo pět mužů. Řidič a radista seděli v přídi trupu stejně jako běžného Panzer IV. Zbylí tři vojáci měli svá stanoviště ve věži. Přímo za kanonem seděl střelec, který byl zřejmě zároveň velitelem vozu. Po stranách zbraně seděli dva nabíječi. Každý z nich se staral hned o dva kanony na své straně a musel tedy mít plné ruce práce. Zásoba munice na palubě čítala 3200 střel ráže 20 mm a 1350 kusů kulometného střeliva.
protiletadlový tank Wirbelwind zničený Američany, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno Pohonnou jednotku získal Wirbelwind spolu s tankovým podvozkem a byl to benzínový dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM o obsahu 11,9 litru s maximálním výkonem 300 koní. Také šestistupňová převodovka Zahnradfabrik SSG 76 Aphon byla převzata z původního bojového tanku. Wirbelwind vážil cca 22 tun a byl schopen vyvinout rychlost až 38 km/h. Jeho dojezd se pohyboval okolo 200 km na silnici a 130 km v terénu. Výroba tohoto stroje byla zahájena v září 1944. Z objednaných 200 vozidel jich však bylo do konce války dodáno jen 122. Protiletadlové tanky Wirbelwind byly organizovány buďto po čtyřech nebo po osmi do protileteckých čet a přiřazovány k různým tankovým útvarům, kde byly často kombinováno se staršími Möbelwageny. Zkušenosti s provozem tohoto stroje byly veskrze pozitivní a použití otočné veže se ukázalo jako výrazné zlepšení oproti zmíněnému staršímu Möbelwagenu.
TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:
Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět: - 29 autentických fotografií v GALERII
|
| |||||||||||||||||||||||||
přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje |
|||||||||||||||||||||||||||
