věžové číslo na tomto PzKpfw IV nám prozrazuje, že jde o čtvrtý tank, druhé čety, osmé roty (a my dále víme, že patří do 5. tankového pluku, 5. lehké divize a právě stojí v ulicích Libyjského přístavu Tripolis), povšimněte si, že číslo je vyvedeno postaru na odnímatelné kosodélníkové destičce a zároveň ponovu přímo na věži, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Během první světové války Němci rozhodně nemuseli řešit problémy spojené s masovým nasazením tanků. Platilo to i v oblasti identifikace jednotlivých vozidel na bojišti, kde v klidu vystačili s římskými číslicemi a bojovými přezdívkami (každý z nasazených tanků A7V dostal vlastní jméno jako např. Hagen, Wotan, Mephisto, Isolde, Elfriede apod.). Masové nasazení tanků ve stovkách a tisích kusů v rychlém manévrovém boji, které Němci plánovali pro příští válku, však již vyžadovalo trochu sofistikovanější přístup k jejich identifikaci. Navíc zde byl ještě jeden nový prvek, který první světová nepoznala, a to možnost nepřetržité "online" komunikace s každým konkrétním tankem kdykoliv v průběhu boje. Například velitel čety potřeboval někdy oslovit celou svou jednotku, ale jindy zase udělit rozkaz nebo varování pouze konkrétnímu tanku. A i když své podřízené velmi dobře znal a velitele daného stroje tedy mohl do vysílačky klidně oslovit jménem, oficiálním volacím znakem bylo číslo příslušného tanku.

Nejde ale pouze o volací nebo taktická čísla. Na bojišti je třeba nějakým způsobem zajistit i další stupně identifikace. Například je třeba nějaký symbol, který určí, za jakou stranu dané vozidlo vůbec bojuje (tedy tzv. národní symbol). Na pancířích (nejen) německých tanků druhé světové války bylo tedy možno spatřit celou řadu různých grafických označení. Kromě již zmiňovaných čísel a národních symbolů (v tomto případě kříže) šlo dále o znaky jednotek (foto ZDE), různé taktické symboly (foto ZDE), servisní a přepravní značky (foto ZDE), výrobní čísla podvozků (foto ZDE), velitelské vlajky (foto ZDE), písmena odkazující na příslušnost k tzv. Panzergruppe (foto ZDE), symboly bojových vítězství na hlavních nebo i jinde na pancíři (foto ZDE), speciální symboly (jako např. znak zdravotníka ZDE), neoficiální přezdívky vozidel (foto ZDE) nebo dokonce jména dívek jednotlivých členů posádky (foto ZDE)... a jistě by se našly i další. My se však v tomto článku podíváme trošku blíž pouze na první tři uvedené typy identifikačních znaků, tedy národní symboly, věžová čísla a znaky jednotek.

TRÁMOVÝ KŘÍŽ

pro útok na Polsko v září 1939 byly německé tanky opatřeny velkými trámovými kříži v bílé barvě, a to i na čelním pancíři, což se ukázalo jako ne úplně šťastné řešení, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Národním symbolem používaným na německé bojové technice byl notoricky známý trámový kříž (Balkenkreuz). V německé armádě byl tento znak poprvé zaveden v dubnu 1918, aby nahradil původní kříž s rozšířenými konci ramen (tzv. Tatzenkreuz) na německých letadlech a tancích. Tehdy byl používán v černé barvě na bílém poli, nebo jen s tenkým bílým obrysem (foto ZDE). Ke znovu zavedení trámového kříže došlo v rámci Wehrmachtu již v roce 1935, ale na tancích nebyl reálně používán v podstatě až do začátku druhé světové války. Během předválečných manévrů nebylo takové permanentní označení tanků potřebné. Teprve v červenci 1939, méně než 2 měsíce před útokem na Polsko, vydalo armádní velení rozkaz, který nařizoval urychleně opatřit všechny tanky, velitelské tanky, obrněné automobily a obrněná radiovozidla trámovými kříži v bílé barvě pro jasné odlišení od bojové techniky nepřítele. Rozkaz prý doslova říkal, že bojová vozidla spatřená bez tohoto znaku mají být považována za nepřátelská.

Součástí rozkazu byly velmi přesné instrukce ohledně toho, kde mají být kříže na jednotlivých typech vozidel umístěny a jak mají být velké. Na otázku, proč se velení armády rozhodlo pro kompletně bílé provedení kříže (když už za první světové války byl kříž používán v černé barvě s bílým obrysem), se nám nepodařilo najít uspokojivou odpověď. Podle některých autorů za tím stála snaha o jasnější rozeznatelnost vlastních tanků pro piloty Luftwaffe, což ale samo o sobě neobstojí, neboť zmiňovaný rozkaz definoval i speciální rozeznávací znak, který měl být malován na motorové kapoty právě jako znamení pro letectvo.

Každopádně volba velkých bílých křížů se ukázala jako dosti nešťastná. Takové kříže měly silný demaskující účinek a polským protitankovým dělostřelcům se staly velmi dobrou pomůckou pro zpozorování, odhadnutí vzdálenosti a zacílení palby. Není divu, například trámový kříž na čelní stěně věže tanku PzKpfw II měl podle vydaného nařízení měřit 40x40 cm s rameny silnými 10 cm, a to už je pořádný "terč" (velmi výmluvně to ukazuje koncentrace zásahů na TOMTO snímku). Německé posádky proto mnohdy bílé kříže zamazávaly blátem, seškrábávaly (foto ZDE) nebo jejich střed přetřely méně nápadnou žlutou barvou, která se jinak používala k malování divizních znaků a věžových čísel (foto ZDE).

Model trámového kříže s černým středem a otevřeným bílým okrajem, zavedený v říjnu 1939, se udržel až do konce války. Existovalo nepřeberné množství provedení s různou délkou i šířkou ramen. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Armádní velení se každopádně poučilo a po skončení polského tažení vydalo v hned říjnu 1939 nové nařízení upravující podobu i umístění trámových křížů na tancích. Nově bylo zakázáno malování křížů kdekoliv na čelním pancíři tanků a obrněných vozidel. Odpovědní činitelé si nejspíš uvědomili, že německé tanky stojí na bojišti čelem většinou proti nepříteli, a nikoliv proti sobě navzájem, takže nápadné odlišení v přední části slouží více jako pomůcka pro nepřítele než jako prevence toho, čemu se moderně říká friendly fire. Stejně tak neměly být kříže u tanků už vůbec malovány na bojové věže, ale pouze na boky a záď korby. S tím přímo souviselo také zmenšení rozměrů trámových křížů.

Podle většiny autorů nebyly přesné rozměry v novém oficiálním nařízení specifikovány, ale už samotná velikost plochy na boku tankové korby omezovala výšku kříže na nějakých 20 až 25 cm. Rovněž samotný Balkenkreuz se měl stát méně nápadným. Nově měl mít černý střed pouze částečně obtažený bílými linkami (mimo konců ramen). Než byl tento nový standard plně zaveden, objevoval se však na tancích občas i „otevřený“ Balkenkreuz bez černého středu, tvořený pouze bílými okraji, mezi nimiž byl vidět šedý, nebo šedohnědý podkladový nátěr samotného vozidla.

VĚŽOVÁ ČÍSLA

Posláním taktického čísla, volacího čísla, nebo věžového čísla tanku, podle toho, které označení preferujete, je samozřejmě identifikace konkrétního stroje pro potřeby řízení jeho operační činnosti. Systém věžových čísel, který zavedla německá armáda ve druhé světové válce, vypadá na první pohled velmi jasně a jednoduše, záhy však zjistíte, že existovala celá řada odchylek a výjimek. Nečekejte tedy prosím, že v tomto článku najdete vysvětlení pro každé podivné věžové číslo, na které narazíte na nějaké dobové fotografii německého tanku.

první rota, třetí četa, tank číslo dvě, když je to takto podle standardu, to se to panečku čte, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Standardem bylo každopádně trojciferné věžové číslo. První číslice říkala, do které tankové roty (Kompanie) vozidlo spadá, druhá pozice udávala číslo čety (Zug) a na poslední pozici bylo pořadové číslo konkrétního vozidla v rámci jeho čety. Takže například tank s věžovým číslem 432 byl druhý tank třetí čety čtvrté roty. Standardní tanková četa měla buď čtyři nebo pět tanků (podle období a typu vozidla), to znamená, že na poslední pozici věžového čísla bychom neměli nikdy nalézt vyšší číslici než 5 (ale na fotografiích lze spatřit i vyšší čísla). Tanková rota pak měla typicky čtyři čety, to znamená, že na druhé pozici věžového čísla by se nikdy nemělo objevit číslo vyšší než 4 (i když i na takové fotografie lze narazit). O něco zajímavější je to u první pozice, tedy u pořadového čísla celé roty. Nad úrovní roty je prapor (Abteilung). Ten měl sice standardně jen čtyři roty, ale jejich pořadí se nepočítalo pouze za prapor, nýbrž za celý pluk (Regiment), to znamená za dva prapory dohromady. Díky tomu mohly být na první pozici věžového čísla bez problémů číslice od 1 až do 8 (dva prapory po čtyřech rotách).

Ale tím ta zajímavá část rozhodně nekončí. Organizace tankových pluků totiž nebyla během prvních válečných let ani zdaleka jednotná, a navíc v rámci příprav na válečné operace často docházelo k dočasnému posílení některých pluků o dodatečné prapory či dodatečné roty. Spoustu krásných příkladů lze nalézt při pohledu na sestavy jednotlivých tankových pluků před zahájením operace Barbarossa v červnu 1941. Tak například 11. tankový pluk 6. tankové divize byl v té době tvořen ne dvěma, ale třemi prapory, z nichž každý však měl pouze tři roty. To znamená 9 tankových rot, takže na první pozici věžových čísel se zde mohla bez problémů objevit i devítka. Poněkud extrémním případem pak byl 25. tankový pluk 7. tankové divize, který měl tři prapory po čtyřech rotách, tedy celkem 12 tankových rot! Na tomto příkladu je kuriozní to, že počet rot v pluku přesáhl jednociferné číslo, a tudíž věžová čísla tanků musela být rozšířená ze třímístných na čtyřmístná (první dvě pozice patřily číslu roty), jako je to vidět např. na TOMTO snímku tanku Pz.Kpfw 38(t), který byl druhým vozidlem ze 2. čety 11. roty právě zmíněného 25. tankového pluku 7. tankové divize a nese tedy věžové číslo 1122. Ještě zajímavější je pak tank na TOMTO snímku, který by měl podle svého věžového čísla náležet k 5. četě z 12. roty... tedy nestandardní počet rot i čet najednou!

Některé jednotky si oficiální systém drobně upravovaly k obrazu svému. Tak například v době kdy 1. tanková divize měla stále ještě dva tankové pluky (tzn. v letech 1939 a 1940), byla věžová čísla tanků druhého pluku (Panzer Regiment 2) doplňována o bílou tečku, aby se vozidla odlišila od tanků prvního pluku (foto ZDE). Existovaly ale i jednotky, které se od běžného standardu odchylovaly mnohem výrazněji. Například 15. tankový pluk (spadající pod 11. tankovou divizi) používal už v polském tažení pouze dvoumístná čísla určující četu a tank, doplněná o kosodélníkový symbol, jehož barva identifikovala tankovou rotu (foto ZDE nebo ZDE). Později šlo tanky z této jednotky spatřit stále s dvouciferným číslem, ale už bez doplňkového kosodélníku (např. ZDE). Výše zmíněný 15. tankový pluk nebyl jediný, kdo používal systém identifikace roty pomocí grafického symbolu. I u jiných jednotek šlo často spatřit na čelním pancíři tanku malý bílý kosodélník s drobnou číslicí, udávají právě číslo tankové roty (foto např. ZDE nebo ZDE) (mimochodem kosodélník byl piktogram používaný pro označení tanků v organizačních schématech).

tři tanky Panzer IV ze třetí čety sedmé roty (731, 732, 733) neurčeného tankového praporu, pluku a divize cestují pěkně spolu po železnici, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-175-1264-06, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Některé jednotky však šly v odklonu od standardu ještě dál, když se rozhodly používat pouze jednomístná věžová čísla, označující nejpíš prostě jen příslušnost k rotě, bez dalšího určení čety a vozidla. Na fotografiích lze taková jednociferná čísla vidět buď prostě jen tak (např. ZDE, ZDE, nebo ZDE), nebo v kombinaci s nějakým grafickým symbolem (např. ZDE, nebo ZDE), který možná nahrazoval číslo čety. Jednomístná čísla používali vcelku konzistentně tankisté z 15. tankové divize sloužící v severní Africe. Odsud také pochází jeden velmi hezký snímek tanku PzKpfw III, který ukazuje původní trojmístné číslo 114 (notně oprýskané a sotva čitelné) hned vedle velké číslice 1, která již prozrazuje pouze příslušnost k první rotě - foto ZDE. Tento styl "zvýraznění" čísla roty však zřejmě nebyl výsadou pouze afrických jednotek. Naznačuje to alespoň TENTO snímek, na kterém má tank své standardní trojciferné číslo vyvedené na odnímatelné tabulce a k tomu číslo roty, uvedené pro lepší zviditelnění ještě jednou velkou číslicí na boku věže. U jednociferných věžových čísel je však ještě třeba odlišovat případy dočasných označení pro potřeby cvičení a manévrů. Třeba na TÉTO fotografii je krásně vidět příklad, kdy tank č. 841 dostal pro potřeby právě prováděného cvičení pořadové číslo 2.

Prameny zmiňují ještě jeden nestandardní způsob číslování, kdy bylo za číslem roty uváděno pořadové číslo vozidla bez ohledu na příslušnost k četě. To znamená, že hodnota na posledních dvou pozicích věžového čísla rostla postupně od 01 až např. do 20 (to bude nejspíš případ TOHOTO tanku s jinak nesmyslným věžovým číslem 419, který ukořistili Britové v Africe a dodnes je k vidění v muzeu v Bovingtonu, byl to tedy nejspíš v pořadí devatenáctý tank čtvrté roty). Podle některých pramenů zkrátka vyšší velení tolerovalo odchylky od standardu v číslování, pokud byly v rámci dané jednotky všeobecně přijímané a srozumitelné.

Věžová čísla byla standardně malována (kdo by to čekal) na bojové věže tanků. Před druhou světovou však Němci experimentovali s umístěním čísel na odnímatelné kovové destičky kosodélníkového tvaru (ano opět kosodélník) umístěné na bocích a zádi korby. Smyslem bylo spojit volací číslo nikoliv s konkrétním exemplářem tanku, ale s konkrétní posádkou. Pokud je číslo namalované na věži, pak prostě patří k tomuto fyzickému vozidlu a když se tank porouchá, nebo je poškozen a putuje od bojové jednotky k dlouhodobé opravě, obdrží posádka nový stroj s jiným číslem a je třeba jej přemalovat. Právě toto měla jednoduše řešit ona odnímatelná destička, která měla putovat s posádkou ze starého na nové vozidlo. Mělo to však hned dva háčky... drobné číslice na destičce nebyly v bojových podmínkách a z větší vzdálenosti dost dobře čitelné a válečná praxe rovněž ukázala, že armáda není schopna posádce vyřazeného tanku zase tak rychle dodat nový stroj. Standardem naopak bylo, že posádka si zkrátka musela počkat na opravu svého původního tanku, takže nějaké destičky pro snadné přenášení věžových čísel nedávaly mnoho smyslu. Není proto divu, že kromě odnímatelných destiček začala být volací čísla psána také přímo na věže (mnohem většími číslicemi) a postupem času se od destiček upustilo zcela. Jak interpretovat podivné případy, kdy má tank na destičce a na věži uvedeno úplně jiné číslo nevíme jistě (foto ZDE).

tak tady to máme prakticky všechno najednou: trámový kříž, divizní znak a věžové číslo ještě hezky postaru na odnímatelné kosodélníkové tabulce, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Výše popsaná logika přidělování věžových čísel platila pro tanky přímo v bojových četách. Nyní se krátce podíváme na konvenci číslování štábních a velitelských tanků. Vozidla patřící velitelství roty nesla věžová čísla, ve kterých byla na druhé pozici nula (protože nespadala do žádné čety) a někdy byla dokonce nula i na poslední pozici… tedy například 500 pro velitele 5. roty (foto ZDE), 800 pro velitele 8. roty (foto ZDE), 101 nejspíš pro zástupce velitele 1. roty (foto ZDE), 201 nejspíš pro zástupce velitele 2. roty (foto ZDE), nebo 202 opět pro někoho z velitelství 2. roty (foto ZDE). Tanky náležející ke štábu praporu měly dvoumístná věžová čísla, před kterými se psala ještě římská číslice udávající číslo praporu (tedy I, II, případně III, pokud měl pluk tři prapory). Tank ze štábu prvního praporu tedy mohl mít např. číslo I02 (foto ZDE), tank ze štábu druhého praporu číslo II01 (foto ZDE) a tank ze štábu třetího praporu pak třeba III03 (foto ZDE). A pak zde byly ještě tanky patřící ke štábu pluku (Regiment), které měly rovněž dvoumístná věžová čísla, před nimiž se ovšem psalo velké písmeno R, tedy např. R01 (foto ZDE), R03 (foto ZDE), nebo R04 (foto ZDE)… ale někdy taky R1 (foto ZDE), RA (foto ZDE), nebo prostě jen samotné R bez dalších číslic (foto ZDE). Ukázkovou součinnost velitele pluku a praporu pak ukazuje tento snímek s tanky I01 a R01 (foto ZDE)

Speciální věžová čísla, a zejména ta s písmenem R na začátku, však přitahovala nechtěnou pozornost nepřítele. Proto někdy vyšší velitelé používali jiné, méně nápadné číslování, které však bylo rovněž nezaměnitelné s ostatními tanky v jednotce, např. 01 (foto ZDE, ZDE), nebo 001 (foto ZDE), nebo prostě jen 0 (foto ZDE)... ale někdy i trošku nelogická čísla jako třeba 055 (foto ZDE). Na fotografiích lze však spatřit i velitelské tanky s označením A01 (foto ZDE), B01 (foto ZDE), D01 (foto ZDE), F02 (foto ZDE), K01 (foto ZDE), nebo dokonce V01 (foto ZDE)… a jistě i mnoho dalších. Speciální věžová čísla se objevovala rovněž u tanků spadajících do spojovacích čet (Nachrichten Zug) při štábu praporu nebo pluku. Např. tank č.3 ze spojovací čety štábu 1. praporu nesl věžové číslo IN3 (foto ZDE) a tank č.3 ze spojovací čety štábu 2. praporu nesl číslo IIN3 (foto ZDE) a spojovací tank ze štábu pluku např. číslo N1 (foto ZDE). Podobně tanky patřící do průzkumných praporů tankových divizí (Aufklärungs Abteilung) měly někdy před dvouciferným číslem uvedeno písmeno A (foto ZDE). Zda i TENTO velitelský tank Panzer III s věžovým "číslem" A patří k průzkumnému praporu nevíme, ale očividně i takové označení se občas objevovalo.

V dubnu 1944 přišlo nové nařízení, které mělo sjednotit číslování vozidel v tankových divizích a zejména pak v jejích velitelských strukturách. Písmena R a římské číslice pro vozidla že štábů pluků a praporů byla opuštěna a místo nich měly být příslušné tanky značeny dvoucifernými čísly začínajícími jedničkou pro úroveň praporu a dvojkou pro úroveň pluku. Tento nový číselný standard však už v podstatě neměl šanci se prosadit s ohledem na to, že dosavadní zvyklosti již byly po pěti letech války silně zakořeněné, a hlavně v dubnu 1944 měli vojáci úplně jiné starosti.

DIVIZNÍ ZNAKY

opět krásná ukázka "kompletního" značení tanku: trámový kříž, znak 31. tankového pluku (hlava čerta na boku věže), znak 5. tankové divize (symbol X na boku korby) a věžové číslo 814 (zde hůře viditelné, neboť bylo nejspíš vyvedeno v červené barvě... stejně jako hlava čerta), zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-271-0302-26, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Zatímco během tažení do Polska v září 1939 byly divizní symboly na tancích spíše vzácností, o rok později ve Francii už byly na pancířích k vidění poměrně často. A platilo to i v dalších válečných letech, i když zdaleka ne ze sta procent. Oficiální symboly byly tankovým divizím přidělovány vrchním velením armády a šlo o velmi jednoduché piktogramy, které měly umožnit snadno identifikovat příslušnost bojového vozidla k mateřské divizi, ale zároveň ji udržet v anonymitě pro neznalého nepřítele. Vedle toho však měla celá řada divizí své polooficiální znaky, které si zvolily samy a odrážely nějakou historickou tradici, nebo upomínaly na domovský region divize. Tyto sloužily spíše k posílení morálky a loajality příslušníků jednotky. Znak divize jim měl být něčím jako bojovou zástavou, na kterou mohou být hrdí.

Svůj vlastní znak však měly někdy i tankové pluky (např. Panzer Regiment 31, který měl ve znaku hlavu čerta, nebo Panzer Regiment 7, který měl ve znaku siluetu bizona), takže na tancích pak byly někdy tyto znaky namalované vedle divizních symbolů. Některé divize dostaly své znaky již v okamžiku založení (např. 1. Panzer Division dostala svůj dubový list již v roce 1935), nicméně ucelená sada oficiálních znaků přišla až před zahájením války, tedy před vpádem do Polska. Koncem roku 1940 však armádní velení vydalo zcela novou sadu znaků, které měly být ještě jednodušší na malování a pamatování než ty původní. Bezpochyby to souviselo s tím, že v roce 1940 se počet tankových divizí německé armády v podstatě zdvojnásobil (v rámci příprav na vpád do SSSR) a když už bylo třeba vymyslet znaky pro nové divize, zrevidovaly se rovnou i znaky existující. Záhy se však ukázalo, že nové divizní znaky jsou si v některých případech navzájem až příliš podobné, takže hned v roce 1941 došlo u některých jednotek opět k aktualizaci (to se týkalo např. 5., 6. a 7. Panzer Division). V dalších válečných letech už ke změnám existujících znaků v podstatě nedocházelo.

V rámci příprav na velkou letní ofenzívu roku 1943, tedy operaci Zitadelle, dostaly některé zúčastněné tankové divize speciální dočasné znaky (k vidění např. ZDE). Jejich smyslem bylo samozřejmě zajistit lepší utajení příprav. Například když různí informátoři hlásili vojákům Rudé armády, že některou železniční stanicí projelo velké množství bojové techniky a namalovali jim onen dočasný znak, který na tancích viděli, žádný takový znak Rusové ve svých dokumentech nenašli a nedokázali tedy určit konkrétní tankovou divizi, která se místem přesouvala.

tank Tiger ze 103. praporu těžkých tanků, věžové číslo 231 ukazuje na první stroj ze třetí čety druhé roty, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Systém číslování tanků nebyl zamýšlen a nastaven tak, aby umožňoval přesně identifikovat jeden konkrétní stroj v rámci celé německé armády, tedy alespoň pokud jde o tanky bojové. Třímístné věžové číslo, které ukazovalo příslušnost k četě a rotě, bylo unikátní pouze do úrovně praporu. Struktura rot a čet v praporech totiž byla stejná (alespoň teoreticky), takže v každém praporu existoval tank stejného věžového čísla, to znamená, že v celé armádě byly řádově desítky tanků s identickým volacím číslem na věži. Pokud bylo toto číslo doplněno ještě o znak pluku nebo divize, pak byla identifikace tanku samozřejmě mnohem přesnější, ale pořád nešlo o unikátní identifikační údaje. Z čísla a znaku divize šlo vyčíst, do které čety a roty a v rámci které divize nebo pluku tank patří, jenže tankový pluk měl pořád dva nebo někdy i tři prapory, takže v takovém pluku mohly být dva nebo i tři tanky s naprosto stejným věžovým číslem a divizním znakem. To ale nikoho netrápilo, protože cílem číslování nebyla evidence vozidel v majetku vojska, ale v první řadě koordinace operační činnosti na bojišti.

PRAPORY TĚŽKÝCH TANKŮ TIGER

Až doposud jsme hovořili o organizaci a číslování tanků, které spadaly pod tankové divize. Vedle nich však existovaly v rámci německé Wehrmacht různé další samostatné tankové útvary (někdy vznikající dokonce ad-hoc pro určitou operaci jako tzv. Kampfgruppe). My se nyní krátce podíváme na samostatné prapory těžkých tanků, německy schwere Panzer Abteilung nebo zkráceně sPzAbt, ve kterých byly organizovány tanky typu Tiger a Tiger II. Struktura těchto praporů se v průběhu času sice měnila, my si to však trochu zjednodušíme a vyjdeme z organizace platné od března 1943, podle které byl prapor tvořen třemi rotami, z nichž každá měla tři čety po čtyřech Tigerech.

Prapor měl svůj štáb, který disponoval třemi tanky Tiger. Jejich věžová čísla se zapisovala římskými číslicemi a byla prostě I, II a III (foto ZDE, nebo ZDE). Každá ze tří rot praporu měla rovněž své velitelství, v tomto případě vybavené dvěma Tigery. Jejich věžová čísla byla již poměrně konvenční, tzn. trojciferná. První číslice značila číslo roty, další dvě číslice byly 00 pro velitele roty a 01 pro jeho zástupce (výkonného důstojníka), tedy např. 100 pro velitele 1. roty (foto ZDE) nebo 300 pro velitele 3. roty (foto ZDE). U bojových tanků Tiger pak již platil v podstatě stejný standard, jako u strojů v tankových divizích. To znamená trojciferné číslo, jehož první cifra ukazuje rotu, druhá četu a třetí pořadové číslo tanku.

zřejmě nejsložitější znak ze všech praporů těžkých tanků měl sPzAbt 505, zde vyvedený na věži tanku Königstiger, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Podobně jako u běžných tankových divizí, měly i prapory těžkých tanků své znaky. V mnoha případech přitom byly tyto znaky výrazně nápaditější a zajímavější, než standardní divizní piktogramy. Například schwere Panzerabteilung 501 (sPzAbt 501) měl ve znaku obrázek plížícího se tygra a sPzAbt 507 měl ve znaku zbrojíře, který právě vykovává meč. Zřejmě nejsložitější znak si však zvolil sPzAbt 505 a to obrázek tryskem jedoucího rytíře vyzbrojeného kopím. Namalovat takový znak na pancíř tanku, to vyžadovalo nejen určitou dávku malířského talentu, ale i patřičnou volnou plochu. A aby takovou plochu vytvořili, neváhali vojáci z bojové věže tanku dokonce odstranit část nátěru protimagnetické pasty Zimmerit (viz foto výše).

Výše uvedené značení štábních tanků Tiger rozhodně nebylo jediným používaným standardem. Podobně jako u tanků v rámci běžných tankových divizí, platilo také pro Tigery, že se vojáci prostě snažili používat "jakékoliv" označení, které vozidla štábu sice odlišilovalo od běžných bojových tanků, ale zároveň neumožňovalo nepříteli snadno rozeznat, o jak důležitý stroj vlastně jde. Vcelku běžně tak lze na věžích Tigerů spatřit např. dvouciferná čísla (foto ZDE), jednociferná čísla (foto ZDE, nebo ZDE), písmena (ZDE, nebo ZDE), či kombinaci obojího (ZDE, ZDE, ZDE, nebo ZDE).

ÚVOD

TRÁMOVÝ KŘÍŽ

VĚŽOVÁ ČÍSLA

DIVIZNÍ ZNAKY

TANKY TIGER

 

 

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje