prototyp tanku T-111 neboli T-46-5, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
V první polovině třicátých let probíhal v leningradském závodu číslo 185 vývoj nástupce tanku T-26. Jeho výsledkem byl prototyp kolopásového tanku T-46 postavný v roce 1935 a jeho upravená verze T-46-1 dokončená o rok později. T-46 však nepřinesl dost významná zlepšení a nebyl proto přijat do výroby. Náhrada za zastarávající tanky T-26 však byla stále třeba a tak práce v leningradské továrně pokračovaly dál. Vedoucí zdejší zkušební konstrukční kanceláře, S. A. Ginzburg, věřil, že u nového tanku je třeba soustředit se ani ne tak na rychlost, ale zejména na sílu pancíře. Na vývoji nového stroje se podílel také později slavný konstruktér M. I. Koškin. Z pramenů není zřejmé, zda byl u zrodu nového tanku od počátku nebo se přidal až později, každopádně ale i on jistě podpořil myšlenku silnějšího pancéřování na úkor vysoké rychlosti. Do popisu projektu se podle některých zdrojů dokonce dostalo označení "malyj tank ťjažolovo bronirovaňja" tedy malý tank s těžkým pancéřováním.
Tanky, které vznikaly během a po skončení první světové války, nepotřebovaly nijak extrémně silný pancíř. Měly totiž poskytovat ochranu proti palbě z kulometů, pušek a střepinám z vybuchujích granátů. Od začátku třicátých let však došlo k intenzivnímu rozvoji protitankového dělostřelectva a pancéřová ochrana, která dříve stačila, již nesplňovala požadavky moderního bojiště. To platilo i pro tank T-26, který vycházel z britské konstrukce Vickers Mark E z konce dvacátých let a jeho pancíř byl silný pouze 13 (později 15) milimetrů. Po nasazení tanků T-26 ve Španělské občanské válce se o tom sovětští tankisté přesvědčili na vlastní kůži. Proto se konstruktéři rozhodli, že postaví tank, jehož pancíř bude odolný proti palbě z protitankových děl.
Práce na novém tanku byly v leningradském závodu č. 185 zahájeny v roce 1936 a v dubnu 1938 spatřil světlo světa první prototyp. Nový obrněnec bývá označován hned dvěma indexy, T-111 a T-46-5 (v dalším textu se budu držet označení T-111). Označení T-46-5 ukazuje návaznost na již zmíněné prototypy T-46 a T-46-1. Svým provedením však byl nový tank těmto starším strojům velmi vzdálený.
prototyp tanku T-111, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Prototyp T-111 stál na podvozku tvořeném na každém boku šesticí zdvojených pojezdových kol malého průměru, která byla opatřena gumovou obrubou. Vpředu bylo ozubené hnací kolo, vzadu kolo napínací a vše doplňovala trojice podpůrných kladek, které nesly horní část pásu. Pojezdová kola byla spojena po dvojicích odpružených společnou pružinou. Nebyl tedy použit moderní systém odpružení pomocí torzních tyčí. Pokrokové však bylo "ukrytí" pružin uvnitř trupu, kde byly méně zranitelné.
Trup tanku byl tvořen ocelovými deskami pro jejichž spojování bylo ve velké míře využito moderní technologie obloukového svařování. Na některých spojích však byla použita starší metoda nýtování. Věž tanku byla odlévaná. Čelní stěna trupu a kabiny byla silná plných 60 mm, což bylo na svou dobu skutečně enormní pancéřování. Ostatní stěny trupu byly pravděpodobně silné 20 mm, dno a strop možná ještě méně. Stěny věže byly pravděpodobně silné 50 až 60 mm. Podle postřelovacích testů, které proběhly v létě 1938, dokázalo čelo trupu odolat palbě z protitankových zbraní ráže 37 i 45 mm z jakékoliv vzdálenosti. Lze narazit i na zmínku o odolnosti proti palbě z kanonu ráže 76,2 mm, zde však již pravděpodobně záleželo na vzdálenosti, ze které se střílelo. Každopádně se oproti tankům T-26 i T-46 jednalo ne o posun, ale přímo o skok vpřed v síle pancíře.
Za nosem trupu se zvedala čelní stěna kabiny tanku. V její lévé části byl obdélníkový průlez řidiče s jednodílným krytem. Kryt byl uchycen na masivním pantu a otevíral se do boku směrem k levé straně. V krytu byl vyvrtán oválný průzor, který řidiči zajišťoval výhled když byl samotný kryt uzavřen. Věž tanku měla kruhový půdorys s protažením na zádi. Z čelní stěny vystupoval úchyt kanonu a s ním spřaženého kulometu. Kanon byl typu 20K ráže 45 mm. Kulomet typu DT ráže 7,62 mm byl umístěn napravo od kanonu. Druhý kulomet stejného typu byl instalován v kulovitém střelišti v zadní stěně věže. Zásoba munice pro kanon činila 121 kusů, pro kulomety to bylo 3000 nábojů. V obou bočních stěnách věže byly štěrbinové průzory. Ze střechy věže vyčnívaly dva pozorovací periskopy a mezi nimi ústil ventilátor. Dále zde byla dvojice průlezů, každý s jednodílným poklopem.
prototyp tanku T-111 při testech, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno
Posádku tanku tvořili tři muži. Již zmíněný řidič seděl jako jediný v trupu. Nabíječ a střelec, který pravděpodobně zároveň fungoval jako velitel, měli svá stanoviště ve věži. V zádi trupu byl motorový prostor a v něm diesel MT-5, který dával maximální výkon 300 koní (bývá uváděno i 330 koní). Převodovka tanku byla umístěna v přídi trupu a s motorem byla spojena hřídelí. S pancéřováním proporcionálně rostla také hmotnost. Ta bývá uváděna mezi 28 a 32 tunami. Ačkoliv tedy šlo o projekt lehkého tanku, výsledná hmotnost jej zařadila spíše do kategorie tanků středních. Původní plán přitom počítal s hmotností pouze okolo 18 tun a mnohem těžší prototyp byl díky tomu podmotorizován.
Příliš slabá pohonná jednotka ovšem byla jen částí problému, který vznikl díky neočekávaně vysoké hmotnosti. Tou druhou bylo převodové ústrojí, které bylo rovněž koncipováno pro lehčí stroj a bylo tedy u prototypu silně přetěžováno a mělo sklon k poruchovosti. Maximální rychlost prototypu činila 30 km/h což znamenalo nulový pokrok oproti staršímu T-26. Na první pohled se tato rychlost sice může jevit jako vcelku dostatečná, šlo ovšem o rychlost maximální a v průměru se tank pohyboval výrazně pomaleji (obzvlášť v terénu).
Konstruktéři nakonec ani nedostali šanci nedostatky tanku napravit. Projekt tanku byl, pravděpodobně roku 1939, oficiálně zrušen a práce ukončeny. Sovětští armádní činitelé se rozhodli dát přednost jiným slibnějším projektům, jako byl tank T-126 SP (tedy prototyp tanku T-50). I přes naúspěch přinesl projekt T-111 sovětským konstruktérům cenné zkušenosti, zejména v oblasti výroby s práce se silným pancířem. Michail Iljič Koškin dokonce za práci na tamto projektu obdržel řád rudé hvězdy.
Hmotnost |
28 - 32 t |
Délka |
5,26 m |
Šířka |
3,11 m |
Výška |
2,416 m |
Pohonná jednotka |
MT-5 |
Maximální výkon |
300 - 330 koní |
Maximální rychlost |
30 km/h |
Výzbroj |
1x kanon 20K ráže 45 mm 2x kulomet ráže 7,62 mm |
Osádka |
3 muži |
