|
Flakpanzer 38(t) na továrním dvoře, zdroj: archiv Praga se souhlasem zástupce společnosti, upraveno Zhruba od poloviny roku 1943 se výrazně vystupňovaly problémy s protileteckou obranou německých pozemních jednotek a bylo třeba je skutečně rychle začít řešit. Luftwaffe již nedokázala svými stále slabšími ochrannými křídly pokrýt německé jednotky, rozptýlené na obrovské ploše. Jediný pozemní obranný prostředek v té době představovaly vlečené protiletadlové kanony či samohybné kanony založené na polopásových tahačích. Zejména tankovým jednotkám chyběl samohybný prostředek protiletecké obrany, který by s nimi dokázal držet krok i v tom nejtěžším terénu. Odpovědí byl protiletadlový tank (německy Flakpanzer), tedy protiletadlová zbraň na tankovém podvozku. Hlavní platformou pro takovéto stroje se stal střední tank Panzer IV, na jehož podvozku bylo během let 1943 a 1944 postaveno několik typů Flakpanzerů (Möbelwagen, Wirbelwind či Ostwind). Mimo to se ale Němci rozhodli využít pro stejný účel také osvědčený podvozek lehkého tanku Panzer 38(t). Pokud máme být důslední, nešlo ve skutečnosti o podvozek tanku Panzer 38(t), protože ten již v roce 1943 nebyl vyráběn. Výroba jeho podvozku však pokračovala a to pro stíhače tanků Marder III (a pak také pro samohybné dělo Grille). Správně bychom tedy měli říci, že byl použit podvozek stíhače tanků Marder III a to konkrétně verze Ausf. M.
Flakpanzer 38(t) se sklopenými stěnami bojového prostoru, archiv Praga se souhlasem zástupce společnosti, upraveno Písmeno M v názvu verze vycházelo ze slova Mitte (německy uprostřed), protože u této verze podvozku byl motor uložen ve střední části. Díky tomu bylo v zádi dost místa pro bojovou kabinu, která mohla navíc mít poměrně hluboko položenou podlahu. Přední část trupu měla velmi ostře skloněnou stropní desku. V pravé části z ní vystupovala "budka", chránící stanoviště řidiče. V jejím stropě byl kruhový průlez uzavíraný dvoudílným poklopem. Za stanovištěm řidiče následoval motorový prostor s vodorovným stropem a v zadní části pak bojová kabina, která přesahovala daleko dozadu za pásový podvozek. Bojová kabina byla ze všech stran obehnána pancířem, neměla však strop. Síla tohoto pancíře byla pouhých 10 mm. Stěny byly skloněné, což zvyšovalo jejich odolnost proti ostřelování. Nejen že kabina neměla strop, ale i její stěny byly poměrně nízké a vojákům uvnitř rozhodně nezajišťovaly kompletní ochranu. Částečně to byl i záměr, protože muži na palubě potřebovali otevřený výhled na oblohu. Horní část pancéřování kabiny byla navíc sklopná, aby umožnila otáčení zbraně i při nízkém náměru například během palby na pozemní cíle. Uvnitř bojové kabiny byl instalován automatický protiletadlový kanon 2cm Flak 38 ráže 20 mm. Podstavec umožňoval kanonu otáčení o plných 360 stupňů. Výškový náměr pak bylo možno měnit v rozsahu od -10 do +90 stupňů, takže ani střelba na pozemní cíle nebyla problémem. Kritici zvolené zbraně poukazovali na její poměrně malou ráži a omezený výškový dostřel. Nový Flakpanzer však byl určen primárně pro doprovod obrněných kolon a ty byly nejčastěji napadány tzv. stíhacími bombardéry, které útočily přímými nálety v nízké výšce. Dostřel kanonu Flak 38 umožňoval ničit letouny letící ve výšce cca 500 metrů na vzdálenost okolo dvou kilometrů, což bylo pro daný účel naprosto dostačující. Bez ohledu na všechna pro a proti, konstruktéři stejně neměli příliš na výběr, protože Flak 38 byl prakticky jedinou protileteckou zbraní, kterou bylo možno na lehký tankový podvozek instalovat. Tento kanon však měl i jednu podstatnou výhodu. Tou byla jeho vysoká kadence - v praxi až okolo 200 ran za minutu. Vysoká kadence samozřejmě zvyšovala pravděpodobnost zásahu rychle se pohybujícího cíle, jakým letadlo bezesporu bylo. Zásoba minuce pro kanon čítala 1040 nábojů.
Flakpanzer 38(t) na továrním dvoře, archiv Praga se souhlasem zástupce společnosti, upraveno Nový protiletadlový tank dostal oficiální označení 2cm Flak 38 auf Fahrgestell PzKpfw 38(t), ale vesměs bývá nazýván prostě Flakpanzer 38(t). Tento stroj byl od počátku svého vývoje nahlížen jako více či méně dočasné řešení akutní nouze a to do doby, než budou k dispozici jiné typy vyšší bojové hodnoty. Jeho sériová výroba byla zahájena v pražské BMM (dřívější ČKD) v listopadu 1943 a pokračovala do února 1944. Celkem jich bylo postaveno 141 kusů. Flakpanzer 38(t) vážil 9,8 tuny a na silnici se dokázal pohybovat rychlostí až 42 km/h. Pohonnou jednotku získal spolu s podvozkem a byl jí benzínový motor Praga AC o maximálním výkonu 160 koní. Flakpanzery 38(t) byly organizovány do protileteckých čet a přiřazovány k tankovým jednotkám Wehrmachtu i Waffen-SS. Většina jich pak byla nasazena na západní frontě. Konce války se pravděpodobně dočkaly pouze jednotky kusů, zbytek byl ztracen v boji.
TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:
|
|
|||||||||||||||||||||||||||
přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje |
|||||||||||||||||||||||||||||
